47 C 178/2023-30 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení je žaloba žalobce z 28. 2. 2023 požadující po žalovaném zaplacení částky 24 000 Kč (jistina 15 000 Kč + poplatek 9 000 Kč) s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně z částky 24 000 Kč od 4. 4. 2022 do zaplacení, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuta 4 935 Kč. Žalobce odůvodnil žalobu tvrzením, že s žalovaným uzavřel 25. 1. 2022 smlouvu o zápůjčce, na základě níž poskytl žalovanému částku 15 000 Kč na účet č. [bankovní účet] dne 25. 1. 2022 a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku žalobci ve třech měsíčních splátkách poslední splátka nastala 3. 4. 2022), a to i s poplatkem 9 000 Kč, přičemž žalovaný nezaplatil žalobci ničeho. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 2. Soud zjistil následující skutečnosti z listinných důkazů. 3. Z listiny smlouva o zápůjčce označené dnem 25. 1. 2022 soud zjistil, že jde o návrh na uzavření smlouvy podepsaný jednateli žalobce, za žalovaného je tam ale uveden jen údaj o [příjmení] kódu - [číslo]. Na základě tohoto návrhu smlouvy se měl žalobce zavázat poskytnout žalovanému zápůjčku 15 000 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se naopak měl zavázat dluh splatit částkou 15 000 Kč a poplatkem 9 000 Kč za poskytnutí zápůjčky. Součástí návrhu smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky a v návrhu je vtělen sazebník poplatků a v návrhu je uvedeno, že věřitel je oprávněn požadovat úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. 4. Žalobce 25. 1. 2022 zaplatil ze svého účtu č. [bankovní účet] převodem na bankovní účet č. [bankovní účet] částku 15 000 Kč (důkaz: Potvrzení o provedené platbě s datem 15. 2. 2023) 5. Soud od [jméno] [příjmení] [příjmení] s datem 25. 8. 2023 zjistil, že bankovní účet č. [bankovní účet] patřil v době připsání částky 15 000 Kč (od žalobce) žalovanému a že na něj byla připsána dne 25. 1. 2022 částka 15 000 Kč od žalobce (důkazy: odpověď [právnická osoba]) 6. Žalobce však neunesl břemeno důkazní, že uzavřel s žalovaným tvrzenou smlouvu o zápůjčce. 7. Žalobce sice uvedl, že smlouvu o zápůjčce uzavřel žalovaný na základě elektronického podpisu, a to PINem, který žalobce klientovi zasílá na klientem uvedené telefonní číslo a že jde o tzv. prostý elektronický podpis ve smyslu § 7 zákona č. 297/2016 Sb., zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. 8. Podle § 561 odst. 1 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“)„ k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.“. 9. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (dále jen„ zákon o službách vytvářejících důvěru“), k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 (kvalifikovaný elektronický podpis – pozn. soudu) nebo § 6 odst. 1 (uznávaný elektronický podpis – pozn. soudu). 10. Z žádného důkazu předloženého žalobcem (tj. ani z předložené smlouvy o zápůjčce v elektronické podobě) se nepodává, že by byl žalovaným opatřen podpisem dle § 7 zákona o službách vytvářejících důvěru. V řízení tak nebylo prokázáno uzavření smlouvy mezi žalobcem a žalovaným. V řízení nebylo žalobcem prokázáno, že osobou jednající s žalobcem byl skutečně žalovaný, neboť před uzavřením smlouvy a poskytnutím peněžních prostředků k řádné identifikaci osoby jednající s žalobcem nedošlo. Sám žalobce uvedl, že veškerá komunikace probíhala prostřednictvím internetu, popřípadě pomocí SMS zpráv (že žalobce poslal žalovanému PIN kód formou SMS), aniž by však na počátku bylo řádně ověřeno, že osobou jednající je skutečně právě žalovaný a nedošlo např. ke zneužití jeho dokladů a informací o její osobě. Žalobcem popsaný způsob identifikace odpovídá toliko úrovni záruky: nízká (viz čl. 8 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu Rady (EU) č. 910/2014 – eIDAS), tzn. registrace proběhla bez fyzické přítomnosti a předložení osobních dokladů a pro přihlašování stačí 1-faktorová autentizace (jednorázový autorizační kód zasílaný formou SMS zprávy). V tomto smyslu soud odkazuje např. na rozsudek Krajského soudu v Brně z 27. července 2023 č. j. 27 Co 115/2022-112. 11. Navíc žalobce neprokázal své tvrzení, že by skutečně poslal žalovanému před uzavřením smlouvy tvrzenou SMS zprávu obsahující [příjmení] a že by žalovaný tento PIN vložil do předmětné smlouvy o zápůjčce. 12. Žalobce uvedl, že si před uzavřením smlouvy ověřil totožnost klienta, a to tak, že klient je povinen žalobci poskytnout sken dokladu totožnosti se svou fotografií. Nicméně žalobce neprokázal, že by skutečně žalovaný před uzavřením smlouvy poskytl tento sken dokladu totožnosti se svou fotografií a nad to by nešlo o fyzické (tj. osobní) předložení dokladů, ale jen formou skenu, tj. dálkově, tedy bez potřebných záruk, že nešlo o zneužití osobních dokladů. 13. Žalobce dále uvedl, že před uzavřením smlouvy ověřil totožnost klienta pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, jejíž součástí je rovněž informace o jméně a příjmení majitele tohoto účtu, na nějž je následně zápůjčka vyplacena. Žalobce sice poskytl listinu s řádkem, na němž je uvedeno datum 25.1.2022, [celé jméno žalovaného], č. [bankovní účet] a„ 1,00“ (důkaz touto listinou). Nicméně z této listiny bezpečně neplyne, že jde o výpis z účtu, že jde o výpis z účtu zachycující platbu 1 Kč dne 25. 1. 2022 právě na účet žalobce (je tam uvedeno jen číslo účtu žalovaného) a absentuje jakýkoli podklad pro zjištění, že cílem takové platby bylo ověření identity žalovaného (ostatně předložená smlouva s datem 25. 1. 2022 o takovém předchozím kroku v podobě ověření identity formou korunové platby mlčí). Soud odkazuje ze soudní praxe např. na rozsudek Obvodní soud pro Prahu 3 z 4. dubna 2023 č. j. 16 C 16/2023-28:„ Verifikační platbu nelze považovat ve smyslu zákona 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce ve spojení s nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES za zaručený, uznávaný nebo kvalifikovaný elektronický podpis jednoznačně spojený s podepisující osobou, umožňující identifikaci podepisující osoby.“ (obdobně rozsudek téhož soudu z 8. března 2023 č. j. 4 C 50/2023-52, bod 13.). Z hypoteticky prokázané verifikační platby učiněné žalovaným právě žalobci (což ale nebylo prokázáno) by snad bylo možné mít za ověřenou identitu žalovaného v tom smyslu, že by 25. 1. 2022 odeslal žalobci částku ve výši 1 Kč, avšak nebylo by možné tím mít za prokázané uzavření právě žalobcem předložené smlouvy dne 25. 1. 2022 (obdobně srov. i např. rozsudek zdejšího soudu z 22. prosince 2022 č. j. 116 C 69/2022-47, bod 5.). 14. Na podporu závěru, že žalobce neprokázal uzavření smlouvy s žalovaným, soud odkazuje ze soudní praxe např. na rozsudky Městského soudu v Brně z 16. 12. 2021 č. j. 52 C 191/2021-17, Okresního soudu v Karviné z 14. 1. 2022 č. j. 24 C 233/2021-22, Okresního soudu v Litoměřicích z 2. 11. 2021 č. j. 15 C 128/2021-45 či Okresního soudu v Jihlavě z 2. 12. 2021 č. j. 8 C 152/2021-23 (rozsudky jsou dostupné veřejně na [webová adresa]). 15. Za situace, že ani z ostatních žalobcem předložených důkazů nevyplynulo, že by žalovaný (žalobcem v tomto řízení předloženou) smlouvu o zápůjčce s žalobcem uzavřel, soud případné nároky z neexistující smlouvy nemohl žalobci přiznat. 16. Tím, že se žalobce k jednání před soudem I. stupně nedostavil, ač k takovému jednání byl řádně předvolán, zbavil se možnosti být soudem poučen dle § 118a odst. 1 o. s. ř. o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a dle § 118a odst. 3 o. s. ř. tyto skutečnosti následně prokázat. 17. Navíc by bylo namístě dovodit neplatnost smlouvy o zápůjčce. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 a a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., účinného od 1. 12. 2016). Mimo jiné z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlou