47 C 92/2023-39 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení je žaloba žalobce z 15. 9. 2022 požadující po žalovaném zaplacení částky 16 320 Kč (jistina 13 600 Kč + poplatek 2 720 Kč) s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 29. 5. 2021 do zaplacení, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuta 6 446 Kč. Žalobce odůvodnil žalobu zejména tvrzeními, že s žalovaným uzavřel 14. 5. 2021 smlouvu o zápůjčce, na základě níž poskytl žalovanému částku 13 600 Kč na účet č. [bankovní účet] dne 14. 5. 2021 a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku žalobci do 28. 5. 2021, a to i s poplatkem 2 720 Kč, přičemž žalovaný nezaplatil žalobci ničeho. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 2. Soud zjistil následující skutečnosti z listinných důkazů. 3. Z listiny smlouva o zápůjčce označené dnem 14. 5. 2021 soud zjistil, že jde o návrh na uzavření smlouvy podepsaný jednateli žalobce, za žalovaného je tam ale uveden jen údaj o [příjmení] kódu - [číslo]. Na základě tohoto návrhu smlouvy se měl žalobce zavázat poskytnout žalovanému zápůjčku 13 600 Kč na bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se naopak měl zavázat dluh splatit částkou 13 600 Kč a poplatkem 2 720 Kč do 28. 5. 2021. Součástí návrhu smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky a v návrhu je vtělen sazebník poplatků a v návrhu je uvedeno, že věřitel je oprávněn požadovat úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. 4. Žalobce 14. 5. 2021 zaplatil bezhotovostním převodem na bankovní účet č. [bankovní účet] částku 13 600 Kč (důkaz: potvrzení [právnická osoba] na č. l. 22) 5. Soud od [právnická osoba] zjistil, že bankovní účet č. č. [bankovní účet] patřil v době připsání částky 13 600 Kč od žalobce žalovanému a že na něj byla připsána dne 14. 5. 2021 částka 13 600 od žalobce (důkazy: odpověď [právnická osoba]) 6. Žalobce však neunesl břemeno důkazní, že uzavřel s žalovaným tvrzenou smlouvu o zápůjčce. 7. Žalobce sice uvedl, že smlouvu o zápůjčce uzavřel žalovaný na základě elektronického podpisu, a to [příjmení], který žalobce klientovi zasílá na klientem uvedené telefonní číslo a že jde o tzv. prostý elektronický podpis ve smyslu § 7 zákona č. 297/2016 Sb., zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. 8. Podle § 561 odst. 1 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat, odkazuje věta druhá téhož ustanovení občanského zákoníku na jiný právní předpis, kterým je přímo použitelný předpis Evropské unie, a to Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ve spojení se zákonem č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb. k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu. Podle čl. 25 odst. 2 nařízení EU č. 910/2014 účinky vlastnoručního podpisu má jen kvalifikovaný elektronický podpis. Podle čl. 3 odst. 11 a odst. 12 nařízení EU č. 910/2014 kvalifikovaným elektronickým podpisem je zaručený elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v čl. 26 nařízení EU č. 910/2014, a to že je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje identifikaci podepisující osoby, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou, a je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat. PIN kód uvedený na smlouvě takovým podpisem není, neboť nesplňuje podmínky stanovené pro kvalifikovaný (zaručený) elektronický podpis. 9. Zákon vyžaduje jednoznačné ověření identity podepsané osoby, což je možné považovat za splněno např. při sjednávání smlouvy prostřednictvím internetového bankovnictví zřízeného již na základě existujícího smluvního vztahu mezi spotřebitelem a finanční institucí, která dříve klienta identifikovala a přidělila mu určité personalizované údaje pro další komunikaci. Elektronická značka - kód není pro účely sjednávání spotřebitelského úvěru relevantní. 10. Soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o zápůjčce či úvěru ani písemně, ani elektronicky, žádná konkrétní smlouva opatřena řádným podpisem žalovaného nebyla předložena, ani nebylo prokázáno, že by žalovaný podepsal smlouvu elektronicky nezaměnitelným způsobem se všemi důsledky pro elektronický podpis daný již zmiňovaným zákonem č. 297/2016 Sb., tedy takovým podpisem, který obsahuje dostatečnou identifikaci podepisující osoby a autentičnost podpisu. 11. Na podporu závěru, že žalobce neprokázal uzavření smlouvy s žalovaným, soud odkazuje ze soudní praxe např. na rozsudky Městského soudu v Brně z 16. 12. 2021 č. j. 52 C 191/2021-17, Okresního soudu v Karviné z 14. 1. 2022 č. j. 24 C 233/2021-22, Okresního soudu v Litoměřicích z 2. 11. 2021 č. j. 15 C 128/2021-45 či Okresního soudu v Jihlavě z 2. 12. 2021 č. j. 8 C 152/2021-23 (rozsudky jsou dostupné veřejně na rozhodnuti.justice.cz). 12. Za situace, že ani z ostatních žalobcem předložených důkazů nevyplynulo, že by žalovaný smlouvu o zápůjčce s žalobcem uzavřel, případné nároky z neexistující smlouvy nemohl žalobci přiznat. 13. Navíc by bylo namístě dovodit neplatnost smlouvy o zápůjčce. Pro platné uzavření smlouvy o úvěru (§ 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „o. z.“), zápůjčky (§ 2390 o. z.) je potřeba posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, jak to vyplývá z předpisů upravujících spotřebitelské úvěry (odst. 26 úvodních ustanovení a čl. 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, § 9 zákona č. 145/2010 Sb., účinného od 1.1.2011 do 24.2.2013, § 9 zákona č. 43/2013 Sb., účinného od 25. 2. 2013 do 30. 11. 2016 a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., účinného od 1. 12. 2016). Mimo jiné z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení schopnosti dlužníka splácet úvěr. Věřitel musí vždy pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, a nespoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřovat. K povinnosti obecného soudu zkoumat, zda poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil schopnost spotřebitele úvěr splácet (viz také nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Poskytl-li žalobce žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s příslušnými předpisy upravujícími povinnost posoudit schopnost splácet úvěr, je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (§ 580 a § 588 o. z.). Posouzení neplatnosti právního jednání i bez návrhu je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva z důvodu ochrany spotřebitele je vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 tak, aby dosáhl jí zamyšleného výsledku. Spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva. Rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C - 679/18 rozhodl o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že:„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“. Z uvedených důvodů soud přihlédl k neplatnosti právního jednání i bez návrhu (§ 588 o. z.). 14. I kdyby tak žalobce prokázal uzavření tvrzení smlouvy, soud by na souzenou věc – pro absolutní neplatnost smlouvy dle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. - musel soud aplikovat ustanovení § 87 odst. 1 věta poslední zákona č. 257/2016 Sb. ve znění do 28. 5. 2022, tj.„ Spotřebitel je povinen