48 C 20/2023-35 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10.683 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky dne 28. 2. 2022. Žalobkyně uvedla, že smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa], kde žalovaný vyplnil identifikační údaje a odeslal žádost o úvěr. Žalovanému byl na jeho bankovní účet č. účtu [bankovní účet] dne 28. 2. 2022 poskytnut úvěr ve výši 8.000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 264 Kč. Úvěr byl splatný do 30 dnů od jeho poskytnutí. Žalovaný si následně dne 29. 3. 2022 a dne 29. 4. 2022 prodloužil tzv. korunovým odkladem jeho splatnost o dalších 2 x 30 dní, za což mu byl účtován poplatek ve výši 2 x 792 Kč. Žalovaný uhradil dne 29. 3. 2022 a dne 29. 4. 2022 žalobkyni pouze částku 2 x 1 Kč. K úhradě dluhu byl opakovaně upomínán, za což žalobkyně požaduje náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč. Současně se žalobkyně po žalovaném domáhá i úhrady smluvní pokuty ve výši 240 Kč, ta byla žalovanému vyúčtována žalobkyní dne 29. 6. 2022. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá zaplacení částky 7.999 Kč, dále poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 264 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 297 Kč, poplatku za prodloužení smlouvy ve výši 1.583 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč a smluvní pokuty ve výši 240 Kč, celkem částky 10.683 Kč spolu s úrokem ve výši 15 % ročně z této částky od 26. 9. 2022 do zaplacení. 2. Žalobkyně k výzvě soudu v doplnění žaloby ze dne 22. 2. 2023 stran posuzování úvěruschopnosti žalovaného sdělila, že žalovaného lustrovala v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR s negativním výsledkem. Žalobkyně zjišťovala kreditní skóre žalovaného a za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti byl využit statistický model. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 5. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 6. Mezi stranami byla prostřednictvím prostředků dálkové komunikace uzavřena dne 28. 2. 2022 úvěrová smlouva, na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 8.000 Kč. Úvěr mu byl poskytnut na jeho bankovní účet č. účtu [bankovní účet]. Žalovaný smlouvu podepsal prostřednictvím SMS zprávy odeslané z telefonního čísla [tel. číslo]. Úvěr byl splatný spolu s poplatkem ve výši 264 Kč do 30. 3. 2022. Strany si ve smlouvě dále sjednaly výši jednotlivých poplatků a možnost prodloužit dobu splatnosti úvěru prostřednictvím platby ve výši 1 Kč. Současně byla sjednána smluvní pokuta ve výši 3 % z jistiny úvěru v případě prodlení žalovaného s platbou úvěru. Součástí smlouvy byl i formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a sazebník poplatků. Žalovaný byl ke dni 28. 2. 2022 majitelem a jediným disponentem bankovního účtu č. účtu [bankovní účet], na který byla dne 1. 3. 2022 připsána částka 8.000 Kč (viz sdělení [právnická osoba] ze dne 2. 3. 2023). Úvěr mu byl dne 28. 2. 2022 pod VS uvedeným ve smlouvě tj. [číslo], zaslán na jeho bankovní účet. Žalovaný uvedl výši svého příjmu 19.800 Kč měsíčně, současně uvedl, že nemá vyživovací povinnost a nehradí splátky jiných úvěrů, dne 28. 2. 2022 byl žalovaný žalobkyní lustrován v registru CRIBIS, SOLUS a NRKI a ISIR s negativním výsledkem. Žalovaný uhradil dne 29. 3. 2022 a dne 29. 4. 2022 částku 2 x 1 Kč, ničeho dalšího žalobkyni neuhradil. K úhradě dlužné částky pak byla žalovaný vyzván prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 26. 8. 2022 zaslané mu dne 30. 8. 2022 doporučeně na adresu [adresa žalovaného]. 7. Vzhledem k tomu, že v projednávaném sporu jde o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, posuzoval soud daný závazkový vztah již podle z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako„ občanský zákoník“). Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. <i>8. Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>10. Dle § 87 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>11. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>12. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>13. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.</i> <i>14. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).</i> 15. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do jistiny ve výši 7.998 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení z této částky, a proto jí soud částečně ve výroku I tohoto rozsudku vyhověl, ve zbytku ji pak jako nedůvodnou zamítl. 16. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 8.000 Kč. Žalobkyně smlouvu uzavřela jako osoba podnikající, žalovaný jako spotřebitel, což je zřejmé z jeho označení uvedeného v záhlaví smlouvy. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) a dospěl k závěru, že nikoliv. 17. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 28. 2. 2022 je zřejmé, že žalovaný uvedl své příjmy; dále, že byl lustrován ve veřejných registrech a že nebyl účastníkem insolvenčního řízení. Za účelem posouzení jeho bonity byl žalobkyní proveden credit scoring s využitím statistického modelu. Příjmy žalovaného nebyly nijak doloženy; s reálnými výdaji žalovaného nebylo v