48 C 215/2022-36 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10.360 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 27. 5. 2016 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě, které byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 6.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s poplatkem ve výši 4.470 Kč prostřednictvím 45týdenních splátek po 233 Kč se splatností poslední splátky ke dni 7. 4. 2017. Žalovaný splátkám nedostál, naposledy ji uhradil dne 18. 7. 2016 a celkem žalovaný uhradil částku 110 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena ke dni 18. 12. 2020. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhá zaplacení částky 10.360 Kč (sestávající se z jistiny ve výši 6.000 Kč a z dlužného poplatku ve výši 4.360 Kč), dále úroků ve výši 6.304,67 Kč, úroků z prodlení ve výši 2.156,06 Kč a úroků ve výši 28 % ročně z částky 6.000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6.000 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 5. Mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 27. 5. 2016 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě, které byla žalovanému poskytnuta v hotovosti půjčka ve výši 6.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 4.470 Kč sestávajícím se z úroku ve výši 817 Kč, z poplatku za administrativní činnost ve výši 1.343 Kč a z částky za hotovostní režim splátek ve výši 2.310 Kč Celkem se tedy žalovaný zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku 10.470 Kč, a to prostřednictvím 45týdenních splátek po 233 Kč Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky. Z jejich čl. 4 pak vyplývá, že strany si sjednaly úrok ve výši 29,58 % ročně. Ze zákaznické karty ze dne 27. 5. 2016 pak vyplývala osobní a majetková situace žalovaného v době poskytnutí zápůjčky – žalovaný žil s rodiči, byl svobodný, měl základní vzdělání, procoval jako dělník na plný pracovní úvazek. Jeho příjem činil 13.000 Kč měsíčně. Jeho výdaje byly tvořeny výdaji na bydlení ve výši 2.000 Kč měsíčně, výdaji na telefon ve výši 200 Kč měsíčně a výdaji na domácnost ve výši 3.000 Kč měsíčně, celkem jeho výdaje činily částku 5.200 Kč měsíčně. Jeho majetková situace byla právní předchůdkyní žalobkyně ověřena z jeho pracovní smlouvy. Z tabulky umoření pak vyplývá, že půjčka ve výši 6.000 Kč byla žalovanému poskytnuta dne 27. 5. 2016, žalovaný ke dni 18. 7. 2016 uhradil pouze částku 110 Kč. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovaným pak byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, o čemž byl žalovaný zpraven dopisem ze dne 6. 1. 2021 zaslaným mu doporučeně dne 25. 1. 2021 na adresu [adresa]. Žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil, byť k tomu byl mj. vyzván i prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 11. 11. 2021 zaslané mu právním zástupcem žalobkyně doporučeně dne 12. 11. 2021 na adresu [adresa]. 6. Vzhledem k tomu, že v projednávaném sporu jde o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, posuzoval soud daný závazkový vztah již podle z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako„ občanský zákoník“). Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. <i>7. Dle § 2390 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>8. Dle § 9 odst. 1 z. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>9. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>10. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>11. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.</i> <i>12. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).</i> 13. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákonu o spotřebitelském úvěru dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. 14. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku, na základě, které byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 6.000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu uzavřela jako osoba podnikající, žalovaný jako spotřebitel, což je zřejmé nejenom z jejího záhlaví, ale i důvodu zápůjčky (jako důvod zápůjčky žalovaný uvedl neočekávané výdaje, viz zákaznická karta). 15. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C -679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá § 9 odst. 1 z. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském zákonu, účinný do 1. 12. 2016, když smlouva o zápůjčce byla uzavřena dne 27. 5. 2016 (nyní § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, k tomu viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015). 16. Ze zákaznické karty vyplývá, že informace o příjmech a výdajích žalovaného byly ověřovány pouze z jeho občanského průkazu a z jeho pracovní smlouvy. Tvrzení o výdajích žalovaný nijak nedoložil. Výdajovou stránkou žalovaného se právní předchůdkyně žalobkyně vůbec při zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet nezabývala a svá tvrzení o výdajích žalovaný nijak nedoložil. Právní předchůdkyně žalobkyně se tak pouze formálně spokojila s příjmy a výdaji žalovaného; náklady na bydlení si od žalovaného doložit vůbec nenechala a jeho výdaje vůbec neprověřovala. I přesto byla zápůjčka žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně dne 27. 5. 2016 poskytnuta. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dle soudu zjevně nepostupovala při zkoumání schopností žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí. Právní předchůdkyně žalobkyně poměry žalovaného do hodnocení klienta sepsala pouze formálně, aniž by se zabývala prověřením konkrétních výdajů žalovaného a tyto položky pak v jejich souhrnu srovnala tak, aby z nich nemohla jinak než zjistit, že je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit smlouvu o zápůjčce uzavřít a předpokládané splátky platit. Schopnost řádně splácet úvěr není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména pak výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku žadatele o zápůjčku má právní předchůdkyně žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jeho příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je jeho reálná schopnost zvažovanou zápůjčku řádně a bez problémů splácet. 17. Pokud se tedy právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy spokojila pouze s negativním výsledkem v