72 C 122/2022-128 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 29.768 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO] byla dne 14. 12. 2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky. Žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20.100 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit do 5. 2. 2020. Žalovaný však prostředky řádně a včas nesplatil a dostala se do prodlení. Následně byla pohledávka s účinností ke dni 14. 6. 2021 postoupena na žalobce, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021. Žalovaný tak dluží částku ve výši 29.768,10 Kč sestávající z jistiny ve výši 20.100 Kč, dluh z titulu smluvní pokuty činil částku ve výši [číslo], 10 Kč a jako paušální náhradu nákladů na upomínání, resp. kapitalizovaný úrok požadoval žalobce zaplatit částku ve výši 4.419 Kč. Žalovaný však dlužnou částku nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy. 2. Usnesením Městského soudu v Brně č. j. 72 C 122/2022-98 ze dne 7. 10. 2022 bylo řízení dle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. částečně zastaveno co do částky smluvní pokuty ve výši 9.668,10 Kč a částky kapitalizovaného úroku ve výši 4.419 Kč, z důvodu částečného zpětvzetí žaloby učiněného podáním žalobce ze dne 5. 8. 2022, neboť žalobce na žalobě v požadovaném rozsahu již netrval, přičemž předmětem řízení nadále zůstala částka jistiny ve výši 20.100 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20.100 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2.648,79 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 14. 12. 2018 má soud za zjištěné, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], se žalovanému zavázal poskytnout bezúročně částku ve výši 20.100 Kč na dobu 30 dnů s možností prodloužení splatnosti. Pro případ prodlení byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta 0,1 % z jistiny za každý den prodlení spolu s ujednáním o paušálním poplatku na úhradu nákladů v částce ve výši 1.200 Kč za první upomínku po 45 dnech prodlení, 500 Kč za upomínku po 120 dnech prodlení a ve výši 800 Kč za upomínku po 210 dnech prodlení, přičemž smlouva obsahuje i ujednání o povinnosti žalované zaplatit částku ve výši 50 Kč za každou jinou písemnou upomínku, kdy tyto paušální částky zohledňují účelně vynaložené náklady věřitele na vymáhání v příslušném období, případně jednorázový poplatek ve výši 300 Kč za uzavření splátkového kalendáře. Dále se ze smlouvy podává, že zaplacením smluvní pokuty není dotčeno právo věřitele na náhradu škody v plné výši, sjednané úroky a úroky z prodlení ve výši stanovené obecně závaznými právními předpisy. Žalovaný přitom podpisem smlouvy stvrdil, že převzal celkovou částku úvěru v hotovosti. K důkazu žalobce předložil obchodní podmínky právního předchůdce žalobce. Z listiny s označením [anonymizováno] [číslo] je zřejmé, že právní předchůdce žalobce měl k dispozici podrobné kontaktní a osobní údaje žalované. Z upomínky ze dne 25. 6. 2021, kdy tímto dopisem bylo žalovanému současně oznámeno, že došlo k postoupení pohledávky a z výzvy před podáním žaloby ze dne 9. 11. 2021 předložené spolu s dokladem o odeslání v podobě příslušného podacího archu soud zjistil, že právní předchůdce žalobce žalovaného opakovaně vyzýval k zaplacení dlužné částky. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2021 má dále soud za zjištěné, že žalovaný byl vyrozuměn o tom, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce. Z poštovního podacího archu vyplývá, že oznámení bylo žalované odesláno. Listiny vztahující se k postoupení pohledávky žalobce předložil spolu s potvrzením o přijetí platby. 6. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 11. 2021 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k zaplacení rovněž prostřednictvím výzvy před podáním žaloby. 7. Dle § 2395 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Právní poměr mezi stranami se dále řídí mimo jiné také ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 9. Podle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. 10. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 14. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Pokud jde o posouzení neplatnosti smlouvy jako neplatnosti absolutní, uvádí soud, že shodná povinnost prověřovat úvěruschopnost dlužníka byla věřiteli ve spotřebitelských vztazích uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016. V právní praxi nebylo výraznějších pochyb o tom, že důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele dle dřívějšího zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016, byla absolutní neplatnost smlouvy. Pouze jazykový výklad právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 obsažené v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, by mohl (zejména s přihlédnutím k formulaci § 87 odst. 1) nasvědčovat, že touto změnou došlo ke změně zákonného důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru v tom směru, že nově jím bude nikoli absolutní, ale pouhá relativní neplatnost dotčené smlouvy, kterou by soud zkoumal pouze k námitce spotřebitele. 18. Při výkladu a aplikaci právních předpisů však nelze opomenout jejich účel a smysl, a je v něm třeba spatřovat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07