13 C 150/2023-79 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovanou k zaplacení částky 162 334,34 Kč s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) z titulu smlouvy o úvěru ze dne , datum, , na základě které právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, , IČO: , IČO, , poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Úvěr měl být splacen do 21. 5. 2023. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč, z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 130 105,48 Kč a poplatku za prodloužení termínu splatnosti ve výši 2 228,86 Kč.2. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala. Uvedla, že poskytoval úvěru nepostupoval s řádnou péčí, když neprověřoval její reálné výdaje. Nedostál tak své povinnosti prověřit řádně úvěruschopnost žalované. Žalovaná uvedla, že jí byla poskytnuta částka 30 000 Kč, kterou je ochotna splácet splátkami ve výši 1 500 Kč/měsíc.3. Podáním doručeným Městskému soudu v Brně dne , datum, vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, a to co do částky 87 101,93 Kč s příslušenstvím. Nadále trvala na zaplacení částky 75 232,41 Kč s příslušenstvím a přiznání náhrady nákladů řízení. Městský soud v Brně usnesením ze dne 2. 1. 2024, č. j. , spisová značka, , v souladu s ustanovením § 96 odst. 2 o. s. ř. řízení v tomto rozsahu zastavil. Vzhledem k tomu, že ke zpětvzetí žaloby došlo dříve, než ve věci začalo jednání, nevyžadoval soud souhlas žalované se zpětvzetím návrhu.4. Předmětem řízení tak zůstala částka 75 232,41 Kč s příslušenstvím.5. Ve věci bylo nařízeno jednání na , datum, , k tomuto jednání se žádný z účastníků nedostavil, ač byli oba předvoláni řádně a včas. Žalobkyně svoji neúčast omluvila a požádala, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Žalovaná svoji neúčast neomluvila. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků řízení dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř.6. Podle § 120 odst. 3 o. s. ř. soud vzal za svá skutková zjištění v podobě shodných skutkových tvrzení účastníků, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 30 000 Kč.7. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.8. Dne , datum, žalovaná uzavřela prostřednictvím komunikace na dálku se společností , právnická osoba, smlouvu o úvěru, jíž se věřitel zavázal jí poskytnout úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala jej vrátit v měsíčních splátkách spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 130 105,48 Kč a poplatku za prodloužení termínu splatnosti ve výši 2 228,86 Kč (smlouva o úvěru, č. l. 4-5). Jakékoli prověření úvěruschopnost žalované z dané smlouvy není patrné. Ze sdělení o úvěru poskytnutého žalované (č. l. 50) soud zjistil, že měla úvěr na částku 505 474,64 Kč od , datum, . Z výpisů z účtu žalované (č. l. 27-40) soud zjistil, že v období 9/2019-3/2020 v zásadě příjmy pokrývali tak tak výdaje žalované, zůstatek na účtu kolísal od 500 Kč do cca 8 000 Kč.9. Dne 9. 3. 2020 byla na účet žalované u , právnická osoba, . připsána částka 30 000 Kč (sdělení banky žalované č.l 52-53).10. Smlouvou ze dne , datum, postoupila společnost , právnická osoba, své pohledávky vč. pohledávky za žalovanou žalobkyni (smlouva, seznam pohledávek). Přípisem ze dne 8. 2. 2023 společnost , právnická osoba, žalované sdělovala, že došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni a zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k zaplacení dlužné částky do tří dnů (oznámení a výzva z 8. 2. 2023, podací lístek).11. Z formuláře standardních informací o úvěru nezjistil soud žádné relevantní skutečnosti.12. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru s obsahem tvrzeným v žalobě. Bylo dále též prokázáno, že žalovaná obdržela celkem 30 000 Kč a že pohledávka byla postoupena žalobkyni. Nebylo však prokázáno, že by předchůdkyně žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované.13. Schopnost žalované řádně hradit úvěry byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně prověřována dle jejího tvrzení na základě informací poskytnutých žalovanou v žádostech o poskytnutí úvěru a z dostupných registrů. Toto tvrzení však nebylo podpořeno žádnými důkazními návrhy.14. O potřebě doplnit skutečnosti a důkazy stran ověření úvěruschopnosti žalované by byla žalobkyně poučena podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. při jednání, čemuž však svojí nepřítomností zabránila. V tomto směru soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3970/2008 (publikován v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 8810), když nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř., nahlíží se na něj jako na účastníka řádně poučeného (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1537/2008).15. Dle soudu tedy žalobkyně ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalované neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní.16. Soud má za to, že obdobně jako za předchozí právní úpravy obsažené v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platné a účinné do 30. 11. 2016, je na místě se i nyní za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, z úřední povinnosti soudu zabývat (i bez námitky žalované) v případě spotřebitelské smlouvy o úvěru předně otázkou, zda ze strany žalobkyně jakožto poskytovatele úvěru byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna její zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele (žalované)- dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“). Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).17. Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Při výkladu a aplikaci právních předpisů, tj. i zákona o spotřebitelském úvěru, nelze pomíjet jejich účel a smysl, ale je v něm třeba vždy nalézat i zásady uznávané demokratickými právními státy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009, sp. zn. I. ÚS 523/07). Mezi tyto náleží i zásada rovnosti a s ní související zásada ochrany slabší strany, jejímž projevem je i ochrana spotřebitele, vtělená do zvláštní úpravy spotřebitelských vztahů, která usměrňuje v oblasti soukromého práva uplatnění obecné zásady autonomie vůle. Nelze tedy vycházet pouze z toho, že žalovaný smlouvu uzavřel, a pokud mu podmínky smlouvy nevyhovovaly, nemusel ji s žalobcem uzavírat. Nelze současně tolerovat systematické porušování či obcházení zákona ze strany poskytovatelů jen s poukazem na zásadu pacta sunt servanda s tím, že spotřebitel přístup poskytovatele na připraveném formuláři odsouhlasil (rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 221/2019).18. Žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované.19. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Pokud žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně prověřovala úvěruschopnost, tak je zřejmé, že jednala v rozporu s touto svojí zákonnou povinností.20. Pokud tedy byly následně mezi právní předchůdkyní žalobkyně jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Jak již bylo konstatováno výše jde o neplatnost absolutní, tzn. že úvěrová smlouva je neplatná, aniž by žalovaná neplatnost namítala. Ta tut