14 C 303/2016-348 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svou žalobou domáhal vydání rozsudku, že se určuje, že je výlučným vlastníkem následujících nemovitostí: Jednotka č. , hodnota, , způsob využití: jiný nebytový prostor, vymezené v budově , adresa, , bytový dům, postavené na pozemcích p. č. , hodnota, a p. č. , hodnota, , k jednotce náležejí spoluvlastnický podíl na společných částech budovy č. p. , hodnota, o velikosti id. , hodnota, , k Jednotce náležející spoluvlastnický podíl ke dvěma místnostem v 5. NP budovy č. p. , hodnota, , a to výměníkové stanici o ploše 23,20 m2 a kočárkárně o ploše 25,20 m2 o velikosti id. , hodnota, , k jednotce náležející spoluvlastnický podíl na pozemku p. č. , hodnota, – zast. plocha a nádvoří o velikosti id. , hodnota, , k Jednotce náležející spoluvlastnický podíl na pozemku p. č. , hodnota, – zast. plocha a nádvoří o velikosti id. , hodnota, , Jednotka č. , hodnota, je zapsána na LV č. , hodnota, (dříve LV č. , hodnota, ), budova č. p. , hodnota, a pozemky p. č. , hodnota, a p. č. , hodnota, jsou zapsány na LV č. , hodnota, , vše u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Brno – město, obec Brno k. ú. Veveří.2. Pro úplnost soud dodává, že původně bylo předmětem řízení žaloba o určení neexistence vlastnického práva, přičemž o tom bylo rozhodnuto v rozsudku Městského soudu v Brně ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, a tento výrok nabyl právní moci dne , datum, . Vzhledem k tomu soud již v tomto následujícím rozsudku dále neuváděl důkazy, které se vztahovaly k ručení neexistence zástavního práva.3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná potvrdila, že účastníci uzavřeli dne , datum, kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva žalobce na žalovanou k nemovitostem specifikovaných ve výroku I. rozsudku. Dále žalovaná popsala, jakým způsobem byla sjednána kupní cena v celkové výši 11.506.500 Kč a jakým způsobem byla postupně část sjednané kupní ceny hrazena. Žalovaná se domnívá, že v projednávané věci nebyly naplněny znaky neplatného právního jednání. Ujednání účastníků jsou zcela konkrétní vycházející z jejich časově poměrně vleklých jednání a jejich uzavření je projevem jejich svobodné vůle. Žalobce stvrdil svým podpisem jak kupní smlouvy, tak i jejího dodatku č. 1, že uvedené listiny nebyly uzavřeny v tísni, pod jakýmkoliv nátlakem, fyzickým či psychickým, ani za jinak pro kteroukoliv ze smluvních stran nevýhodných podmínek. Žalobce neprokázal existenci naléhavého právního zájmu na jím požadovaném určení. Určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo jednak v případech, kdy její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, a jednak v případech, kdy vystihuje účinněji než jiné právní prostředky obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu. V projednávané věci nelze očekávat, že je bude určovací žaloba plnit, není pro to dán ani naléhavý právní zájem na takovém určení.4. Městský soud v Brně rozhodl rozsudkem ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , kterým žalobě vyhověl. Uvedený rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a to usnesením Krajského soudu v Brně ze dne , datum, č. j. , spisová značka, . Odvolací soud ve svém zrušovacím rozhodnutí uvedl, že soud prvního stupně doplní dokazování dosud neprovedenými důkazy.5. Odvolací soud potvrdil právní názor soudu prvního stupně, když posuzoval právní poměry účastníků, související s uzavřením kupní smlouvy a smlouvy o dílo, podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (§ 3028). Dále však odvolací soud uvedl, že z obsahu spisu vyplývá, že žalobce navrhl důkazy, a to listiny (e-mailovou komunikaci žalobce a žalovaného) a výslech svědka , tituly před jménem, , jméno FO, (který měl při sjednávání předmětného závazku jednat za žalovaného), k prokázání obsahu právního jednání účastníků (v období před podpisem kupní smlouvy a dodatku datovaných 2. 7. 2014, tak i období následujícího) v souvislosti s uzavíráním smlouvy, a tedy k výkladu obsahu smlouvy z hlediska určitosti podstatných náležitostí smluvního ujednání. Šlo zejména specifikaci předmětu díla, kterou soud považoval za nedostatečnou, způsobující neurčitost ujednání stran ohledně předmětu díla a tím i zdánlivost celého právního jednání. Soud prvního stupně tyto důkazy při jednání neprovedl, když konstatoval (při jednání a v odůvodnění napadeného rozhodnutí), že veškeré e-maily po datu 2. 7. 2014, již nesměřují k okolnostem týkajícím se předsmluvních jednání vedoucím k uzavření kupní smlouvy a dodatku datovaných 2. 7. 2014, a jsou tak vzhledem k právní kvalifikaci věci nadbytečné a nehospodárné, stejně jako e-mailová komunikace v období následujícím. Je však zřejmé, že právní jednání stran smlouvy je třeba posoudit i podle obsahu těchto jednání, podle úmyslu jednajících, které tito dali svým jednáním najevo. Nelze proto při výkladu smluvních ujednání odhlédnout od obsahu vzájemné komunikace stran, související s podpisem kupní smlouvy a dodatku datovaných 2. 7. 2014, a to zejména pokud šlo o zhotovení díla, když případnou neurčitost bylo možno dodatečně vyjasnit (§ 553 odst. 2 o.z.). Neprovedení důkazu navrženého procesní stranou k potvrzení právně významné skutečnosti, jež má sloužit ke zhodnocení skutku v rovině právní, aniž by bylo možno z jiných řádně provedených důkazů uvedenou skutečnost dovodit, je vždy vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť nelze předjímat, jakým způsobem by soud řádně provedený důkaz hodnotil a z jakých právních závěrů by následně vycházel. Teprve v návaznosti na zjištění obsahu smluvních ujednání stran a jeho právního posouzení (jako interpretací projevu vůle smluvních stran), bude případně na místě zabývat se otázkou odstoupení žalobce od předmětného závazku resp. účinků odstoupení), jakož i posouzením vzájemné závislosti kupní smlouvy a smlouvy o dílo ve smyslu ust. § 1727 o.z. Možnost dokazování a hodnocení uvedených skutečností však překračuje meze přezkumné činnosti odvolacího soudu, když je třeba provést kvalitativně rozsáhlé dokazování (§ 213 odst. 4 část věty za středníkem o.s.ř.). Dále považuje odvolací soud za potřebné uvést, že je zajedno s námitkou žalovaného vůči závěru soudu prvního stupně, že vázanost doplatku kupní smlouvy na vyřízení kolaudačního souhlasu není platným ujednáním (viz bod 16 odůvodnění napadeného rozsudku). Ujednání o splatnosti části kupní ceny vázaného na vydání kolaudačního rozhodnutí (…do 15. 3. 2015 předá prodávající kupujícímu k užívání pět samostatných bytových jednotek a jednu nebytovou jednotku/kancelář, včetně pravomocného kolaudačního souhlasu vydaného příslušným úřadem….) není ujednáním zavazujícím k plnění od počátku nemožnému (právně či fakticky), způsobujícímu neplatnost ve smyslu ustanovení § 580 odst. 2 o.z., jen z toho důvodu, že takové rozhodnutí náleží správním orgánu. Přijetí závazku obstarání záležitosti může být jak samostatným předmětem příkazní smlouvy, tak i případně smlouvy o dílo či kombinace takových smluv. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soud prvního stupně v napadených výrocích I. a III. zrušil a věc mu vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení (§ 219a odst. 1 písm. a/, odst. 2, § 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). V dalším průběhu řízení soud prvního stupně (ve smyslu uvedených závěrů odvolacího soudu) k zajištění skutkových podkladů pro právní hodnocení uplatněného nároku provede a zhodnotí jak důkazy účastníky navržené, tak popř. i důkazy, jejichž potřeba vyjde v řízení najevo, vyplynou-li z obsahu spisu (§ 120 odst. 1, 2 o.s.ř.). V novém rozhodnutí pak znovu rozhodne o nákladech řízení.6. K naléhavému právnímu zájmu (předpokladu úspěšnosti určovací žaloby), žalobce uvedl, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení vlastnického práva je v tomto případě dán, neboť žalobce je vlastníkem předmětných nemovitých věcí a jako pravý vlastník není v katastru nemovitostí uveden, proto je nucen domáhat se žalobou určení tohoto vlastnického práva, poněvadž podkladem pro zápis vlastnického práva pro žalobce může být pouze rozsudek soudu.7. Z kupní smlouvy ze dne , datum, soud zjistil a vzal za prokázáno, že účastníci, a to žalobce jako prodávají a žalovaná jako kupující uzavřeli kupní smlouvu o převodu vlastnictví jednotky na základě, které žalobce prodal kupující (žalované) nemovitosti popsané ve výroku I. rozsudku za dohodnutou kupní cenu ve výši 11.506.500 Kč. V článku III. se účastníci dohodli, že kupní cena ve výši 11.506.500 Kč bude kupující uhrazena do 30. 6. 2015 za podmínek a způsobem dohodnutým v samostatném smluvním ujednání. V článku IX. si účastníci sjednali, že neplatnost či neúčinnost kteréhokoliv ustanovení této kupní smlouvy nemá vliv na platnost či účinnost jejich ostatních ustanovení. N