41 C 107/2024-27 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 9 800 Kč s 15,00 % úrokem z prodlení ročně z uvedené částky jdoucí od 18. 10. 2023 do zaplacení, jakož i úhrady vzniklých nákladů řízení. V odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že žalovaný od žalobce čerpal úvěr, který byl sjednán distančním způsobem, a to tak, že žalovaný na webovém portále žalobce/na webovém rozhraní vyplnil registrační formulář, do kterého zapsal své osobní údaje a po provedené registraci nahrál do systému žalobce své osobní doklady a prokázal výši svých příjmů. Následně žalovaný zaplatil žalobci bankovním převodem částku 1 Kč, čímž bylo postavené najisto, na jaký účet žalovaného má být ze strany žalobce plněno. Žalobce dále uvedl, že úvěrová smlouva byla uzavřená dne 14. 6. 2023 a žalovanému byla poskytnutá částka 7 000 Kč. Ta byla žalovanému zaslána na jeho účet č. , č. účtu, . Smlouva byla uzavřená na dobu neurčitou s tím, že sjednaný úrok činil 40 % měsíčně z čerpané jistiny. Žalobce poukázal na skutečnost, že žalovaný měl finanční prostředky splácet vždy do 14. dne v měsíci. Protože své povinnosti porušoval a průběžně čerpané finanční prostředky nesplácel a nic na dlužnou částku neuhradil, bylo možné úvěr zesplatnit. Co se týká částky uplatněného nároku, tak částka 7 000 Kč je čerpaná jistina, částka 2 800 Kč je smluvním úrokem ve výši 40 % z čerpané jistiny za první měsíc smluvního vztahu. Nárokovaná je též smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny jdoucí, neboť se žalovaný dostal s úhradou dluhu do prodlení, čím porušil smluvně převzaté povinnosti. Smluvní pokuta je nárokována za období od 18. 10. 2023 do 22. 2. 2024 ve výši 889 Kč.2. Žalobce i žalovaný k výzvě soudu ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) souhlasili s projednáním věci samé bez nařízení jednání. Žalovaný na výzvu mu soudem zaslanou a jemu doručenou dne 11. 9. 2024 nereagoval. S odkazem na znění ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tak s postupem podle § 115a o. s. ř. souhlasil.3. Z listin do spisu založených bylo zjištěno, že smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřel žalovaný s žalobcem a podle jejího obsahu žalovaný od žalobce čerpal částku 7 000 Kč s úrokem ve výši 40 % měsíčně. Zároveň žalobci svědčilo právo v případě porušování povinností úvěr zesplatnit (čl. VI.). Smluvní pokutu byl žalobce oprávněný účtovat ve výši 0,1 % denně v souladu s čl. IV.4. Z výpisu z účtu žalobce vyplývá, že z něj byla odepsána částka 7 000 Kč, která byla poukázána na účet žalovaného č. , č. účtu, .5. Z občanského průkazu žalovaného č. , hodnota, vyplývá, že to měl být právě žalovaný, kdo distančním způsobem smlouvu s žalobcem uzavřel a kdo čerpal finanční prostředky. Jeho totožnost byla ověřena i z řidičského průkazu.6. Z dopisu ze dne 14. 10. 2023, zaslaného na adresu bydliště žalovaného, bylo soudem zjištěno, že pro neplnění smluvních povinností ze strany žalovaného byl úvěr věřitelem zesplatněný. Stejně byl žalobce vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby dne 22. 2. 2024.7. Z výpisu z účtu žalovaného (shora uvedeného) bylo zjištěno, že za červenec 2022 činil jeho příjem částku 28 305 Kč, za září 2022 částku 34 553 Kč a za říjen 2022 částku 29 876 Kč.8. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.11. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku mimo jiné platí, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.12. V této věci soud předně posuzoval, zda uplatněný nárok odpovídá obsahu skutkových tvrzení a povinností uložených žalobci, jako poskytovateli spotřebitelského úvěru jak občanským zákoníkem, tak i zákonem o spotřebitelském úvěru (zákon č. 257/2016 Sb.). Co se týká posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tak stran té soud dospěl k závěru, že podmínky porušené hrubým způsobem nebyly, neboť žalobce měl k dispozici alespoň výpisy z účtu žalovaného, prokazující jeho úvěruschopnost, když příjem kolem 30 000 Kč čistého měsíčně byl i pohledem výše čerpaného úvěru dostatečný. Soud však v uvedeném ohledu nepřehlédnul, že výpisy z účtu příjem žalovaného prokazující se týkají druhé poloviny roku 2022 a žalovaný čerpal úvěr až v polovině roku 2023. Přesto, pro výši reálně čerpané částky, soud a priori neplatnost jednání žalobce neshledal (§ 86 a§ 87 zákona č. 257/2016 Sb.).13. Na druhou stranu soud uvádí, že úvěrová smlouva ohledně svých dalších parametrů rozhodně nenaplnila to, že by jako spotřebitelská smlouva neměla spotřebitele poškozovat (§ 1810 a násl. občanského zákoníku). Jasné je, že výše sjednaných úroků činí smlouvu ve smyslu ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatnou, neboť výše úroku, fakticky ceny peněz, byla nepřiměřeně vysoká, resp. lichvářská. Výše úroku 40 % měsíčně činí pohledem ročního úroku 480 %. Tzn. částku 33 600 Kč (vypočtenou ze zapůjčených prostředků 7 000 Kč), která je částkou zcela neakceptovatelnou. Na úvěrovou smlouvu tak soud nahlížel jako na smlouvu neplatnou (§ 580 občanského zákoníku). Tudíž nárok, kterého se žalobce domáhá, je nezbytné právně kvalifikovat jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 občanského zákoníku.14. Pro úplnost soud dodává, že i pohledem uplatněné smluvní pokuty je tato hraniční a akceptovatelnou jen tím úhlem pohledu, že ji žalobce nárokoval jen za období jednoho měsíce. Uvedené však již nic nemůže změnit na závěru soudu o neplatnosti smluvního vztahu, tedy o tom, že žalobci náleží jen dlužná jistina.15. Jinak řečeno, protože žalovaný na svoji procesní obranu rezignoval a na výzvu soudu nereagoval, mohl soud vyjít z obsahu listinných důkazů a žalobci v jistinu představující výši bezdůvodné obohacení přisoudit. Tomu odpovídá výrok I. rozsudku. Dále je vhodné dodat, že žalobci náleží i úroky z prodlení z částky 7 000 Kč jdoucí, a to za dobu, kdy se žalovaný dostal pohledem skutkových tvrzení žalobce do prodlení (§ 1970 občanského zákoníku). Výše úroku z prodlení odpovídá obsahu nařízení vlády č. 351/2013 Sb.16. V rozsahu nároku jdoucího nad rámec bezdůvodného obohacení soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul. Tomu odpovídá výrok II. rozsudku.17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že byly přiznány ve věci převážně procesně úspěšnému žalobci (§ 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb.). Za předpokladu, že by byl žalobce ve věci zcela procesně úspěšný, náležela by mu náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a dále odměna za 3 úkony právní služby po 300 Kč ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1, písm. c), bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dále i 3 paušály po 100 Kč (§ 14b odst. 2 citované vyhlášky), jakož i účtované DPH z poskytnutých právních služeb ve výši 252 Kč. Celkem tedy 2 252 Kč.18. Pokud soud porovnal (bez přihlédnutí k příslušenství pohledávky) procesní úspěch žalobce s jeho procesním neúspěchem, tak procesně úspěšný byl žalobce co do částky 7000 Kč, což je 65 % z tarifní hodnoty sporu (z částky 10 689 Kč). Naopak jeho procesní neúspěch je dán částkou 3 689 Kč, což je 35 % z tarifní hodnoty sporu. Jeho čistý procesní úspěch tak činí 30 %. Tomu odpovídá částka 676 Kč a výrok III. rozsudku.