48 C 158/2024-45 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně původně domáhala po žalované zaplacení částky 32.235 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou byla dne 3. 2. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. , číslo, , na základě, které byl žalované poskytnut na její bankovní účet č. účtu , č. účtu, úvěr v celkové výši 25.000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně do 29. 7. 2023. Žalovaná úvěr žalobkyni nevrátila. Žalobkyně se tak po žalované původně domáhala zaplacení jistiny ve výši 25.000 Kč, smluvního úroku ve výši 5.510 Kč a smluvní pokuty ve výši 1.725 Kč s příslušenstvím.2. Žalobkyně k výzvě soudu v doplnění žaloby ze dne 9. 8. 2024 stran posuzování úvěruschopnosti žalované sdělila, že právní předchůdkyně žalobkyně při jejím posuzování vycházela z veřejně dostupných rejstříků a z informací sdělených právní předchůdkyni žalobkyně žalovanou. Žalobkyně současně tímto podáním vzala svoji žalobu co do zaplacení smluvní pokuty ve výši 1.725 Kč s příslušenstvím částečně zpět.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.5. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.6. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, a žalovanou byla dne 3. 2. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. , číslo, , na základě, které byl žalované téhož dne poskytnut na bankovní účet č. účtu , č. účtu, úvěr ve výši 15.000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 3.450 Kč do 5. 3. 2023, následně jí byl dne 9. 2. 2023 poskytnut na stejný bankovní účet úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaná se částku 25.000 Kč spolu s úrokem ve výši 5.510 Kč zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně do 5. 3. 2023, následně byl odložen termín jeho splatnosti do 25. 6. 2023 (viz smlouva ve znění jejích dodatků). Žalovaná se pro účely poskytnutí úvěru identifikovala mj. zasláním platby na účet právní předchůdkyně žalobkyně dne 18. 11. 2022. Úvěr ve výši 15.000 Kč byl žalované poskytnut převodem na výše specifikovaný bankovní účet pod VS , var. symbol, dne 3. 2. 2023. Úvěr ve výši 10.000 Kč byl žalované poskytnut převodem na výše specifikovaný bankovní účet pod VS , var. symbol, dne 9. 2. 2023. Žalovaná úvěr právní předchůdkyni žalobkyně ve lhůtě jeho splatnosti ani později neuhradila. Právní předchůdkyně žalobkyně ji výzvou ze dne 29. 7. 2023 vyzvala k zaplacení částky 32.335 Kč. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána i právním zástupcem žalobkyně prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 15. 12. 2023 zaslané jí téhož dne doporučeně na adresu , adresa, . Téhož dne bylo žalované oznámeno, že pohledávka za ní byla postoupena na žalobkyni. Z žádosti o součinnost ze dne 30. 9. 2024 a ze dne 3. 10. 2024 soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaná byla ke dni poskytnutí úvěru majitelem a disponentem bankovního účtu č. , č. účtu, a dne 3. 2. 2023 na něj byla pod VS , var. symbol, připsána částka 15.000 Kč a dne 9. 2. 2023 pod VS , var. symbol, částka 10.000 Kč (viz zprávy , právnická osoba, .).7. Vzhledem k tomu, že v projednávaném sporu jde o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, posuzoval soud daný závazkový vztah již podle z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „občanský zákoník“). Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.8. Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Dle § 87 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.14. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).15. Soud výrokem I rozsudku rozhodl dle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. o částečném zpětvzetí žaloby tak, že řízení částečně co do částky 1.725 Kč s příslušenstvím zastavil.16. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru soud dospěl k závěru, že žaloba je v rozsahu po částečném zpětvzetí důvodná pouze částečně, a to co do jistiny ve výši 25.000 Kč, a proto jí soud ve výroku II tohoto rozsudku částečně vyhověl, ve zbytku ji pak jako nedůvodnou zamítl (výrok III).17. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě, které byl žalované poskytnut úvěr v celkové výši 25.000 Kč.18. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu uzavřela jako osoba podnikající, žalovaná jako spotřebitel, což je zřejmé z jejího označení uvedeného v záhlaví smlouvy a z jejího obsahu. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) a dospěl k závěru, že nikoliv.19. Příjmy a výdaje žalované nebyly právní předchůdkyní žalobkyně nijak, natož pak s odbornou péčí, zjišťovány a posuzovány. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně se nijak schopností žalované úvěr splácet nezabývala, pokud stran jejích příjmů a výdajů vůbec nějakými informacemi disponovala, nenechala si je doložit, natož pak aby je s odbornou péčí ověřovala. Lze tedy uzavřít, že pokud se právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy spokojila pouze maximálně s lustrací žalované ve veřejně dostupných registrech, tak při posouzení schopnosti žalované splácet úvěr nedostál