48 C 80/2024-43 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 106.450,89 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným byla dne 17. 5. 2021 uzavřena smlouva o úvěru č. , číslo, , na jejímž základě byl žalovanému dne 17. 5. 2021 poskytnut úvěr ve výši 150.000 Kč, který se právní předchůdkyni žalobkyně zavázal splatit prostřednictvím splátek po 2.563,06 Kč měsíčně počínaje dnem 20. 6. 2021. Žalovaný splátkám nedostál, právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr dne 18. 10. 2022 za splatný. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek dne 18. 9. 2023 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení jistiny ve výši 104.395,89 Kč, poplatků ve výši 2.055 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 6.080,46 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 11.780 Kč s příslušenstvím.2. Žalobkyně v doplnění žaloby ze dne 27. 3. 2024 uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací sdělených žalovaným v žádosti o úvěr ze dne 17. 5. 2021, kde žalovaný uvedl příjem ve výši 31.575 Kč měsíčně a další čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 50.000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela dále z částky normativních nákladů na bydlení, a to z částky 8.440,82 Kč. Žalovaný se poprvé dostal do prodlení v lednu 2022.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.4. Soud nařídil na den 14. 8. 2024 ve 13.00 hodin jednání. Právní zástupkyně žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s rozhodnutím soudu v její nepřítomnosti. Řádně obeslaný žalovaný se k jednání nedostavil, z jednání se neomluvil ani nepožádal soud o jeho odročení z důležitých důvodů. Soud proto ve věci dle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal a věc rozhodl v nepřítomnosti účastníků.5. Z provedeného dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu.6. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným byla dne 17. 5. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na základě, které byl žalovanému téhož dne poskytnut úvěr ve výši 150.000 Kč, který se zavázal splatit prostřednictvím 96 splátek počínaje dnem 20. 6. 2021 spolu s úrokem ve výši 10,7 % ročně. Z platební historie soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovanému byl úvěr ve výši 150.000 Kč poskytnut právní předchůdkyní žalobkyně dne 17. 5. 2021 a žalovaný na jeho splátkách právní předchůdkyni žalobkyně uhradil celkem částku 66.043,44 Kč. Žalovaný se poprvé s jeho splátkami dostal do prodlení v lednu 2022. Dopisem ze dne 27. 1. 2022 byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné splátky. K úhradě dlužné splátky byl žalovaný vyzýván i dopisem ze dne 27. 2. 2022, ze dne 27. 3. 2022 a ze dne 1. 10. 2022. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného dopisem ze dne 20. 10. 2022 zaslaným mu dne 21. 10. 2022 doporučeně na adresu , adresa, , zpravila o tom, že úvěr ke dni 18. 10. 2022 zesplatnila a vyzvala jej k jeho úhradě. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 25. 9. 2023 a ze dne 9. 10. 2023. Výše poplatků vyplývá ze sazebníku poplatků právní předchůdkyně žalobkyně platného od 18. 4. 2019. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky naposledy vyzván předžalobní upomínkou ze dne 9. 10. 2023. Režim splácení úvěru žalovaným vyplývá i z výpisu z jeho úvěrového účtu – úvěr ve výši 150.000 Kč byl čerpán dne 17. 5. 2021 a do prodlení se žalovaný dostal počínaje lednem 2022. Žalovaný dluží na jistině úvěru žalobkyni částku 104.395,89 Kč, na poplatcích částku 2.055 Kč, na smluvním kapitalizovaném úroku částku 6.080,46 kč a na zákonném kapitalizovaném úroku z prodlení částku 11.780 Kč. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl čistý měsíční příjem ve výši 31.575 Kč a další čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 50.000 Kč, žalovaný byl svobodný, bydlel u rodičů, splácel interní splátky ve výši 5.785,18 Kč měsíčně a externí splátky ve výši 3.197 Kč měsíčně.7. Vzhledem k tomu, že v projednávaném sporu jde o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, posuzoval soud daný závazkový vztah již podle z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „občanský zákoník“). Totéž platí pro posouzení práva na úroky z prodlení, jejichž výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb.8. Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Dle § 87 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.14. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).15. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do jistiny ve výši 83.956,96 Kč, a proto jí soud ve výroku I tohoto rozsudku částečně vyhověl, ve zbytku ji pak jako nedůvodnou zamítl.16. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě, které mu byl dne 17. 5. 2021 poskytnut úvěr ve výši 150.000 Kč.17. Právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu uzavřela jako osoba podnikající, žalovaný jako spotřebitel, což je zřejmé z jeho označení uvedeného v záhlaví smlouvy a z jejího obsahu. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) a dospěl k závěru, že nikoliv.18. Výdaje žalovaného uvedené v žádosti nejsou nijak doloženy. Lze tak uzavřít, že výdajovou stránkou žalovaného se právní předchůdkyně žalobkyně při zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet zevrubně nezabývala a svá