33 C 109/2025-30 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 21. 5. 2025 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 14 496 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Věřitel na základě této smlouvy žalované poskytl finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Svoje povinnosti však řádně a včas neplnila a splátky ve sjednané výši neplatila. Své pohledávky za žalovanou pak smlouvou o postoupení pohledávek postoupil na žalobce.2. Žalovaná se k nároku žalobce nevyjádřila.3. Z předložených listinných důkazů, a to zákaznické karty ze dne 22. 5. 2021, smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 5. 2021, tabulky umoření, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 včetně příloh, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 1. 2025 včetně podacího lístku, informace o zpracování osobních údajů ze dne 27. 1. 2025, výzvy k plnění ze dne 16. 4. 2025 včetně podacího lístku, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97 a výpisu z OR žalobce ze dne 12. 12. 2022, soud zjistil následující skutkový stav:4. Dne 22. 5. 2021 byla mezi společností , právnická osoba, a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalovaná svým podpisem potvrdila, že jí byla poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala celkovou částku vrátit spolu s úrokem ve výši 8 059 Kč s úrokovou sazbou 88 % ročně, poplatkem za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatkem za komfortní a flexibilní splacení ve výši 2 762 Kč a pojištěním ve výši 2 340 Kč, tj. celkem 19 559 Kč, v 78 týdenních splátkách ve výši 317 Kč. Na dluh ze smlouvy o úvěru žalovaná uhradila 10 165 Kč, jak plyne z tabulky umoření.5. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru byla dne 22. 5. 2021 vyplněna zákaznická karta žalované. Žalovaná uvedla, že je svobodná, má jedno dítě, je na mateřské dovolené. Měsíční příjem ke dni žádosti o úvěr činil 10 500 Kč a další čisté příjmy domácnosti 15 450 Kč. Měsíční výdaje byly odhadnuty částkou 500 Kč a nebyly uvedeny žádné interní splátky. Z karty vyplývá, že údaje uvedené žalovanou nebyly předchůdcem žalobce ověřeny (nebyla zaškrtnuta ani jedna položka ověření).6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 byly pohledávky s účinností k 27. 1. 2025 postoupeny na žalobce. Žalovaná byla o postoupení pohledávek informována přípisem ze dne 27. 1. 2025, kterým byla současně vyzvána k zaplacení dluhu do 10 dnů od doručení přípisu. Přípis byl odeslán dne 27. 2. 2025.7. Předžalobní upomínkou ze dne 16. 4. 2025 žalobce upozornil žalovanou na výši dluhu a opětovně ji vyzval k úhradě.8. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.9. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „OZ“), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen „ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Dle ust. § 86 odst. 2 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Dle ust. § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Dle ust. § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Dle ust. § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.15. Dle ust. § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).16. Neplatnost smlouvy jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětných smluv o úvěru.17. Smluvní ujednání mezi účastníky byla svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce, resp. jeho předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.18. Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2023, č. j. 33 Cdo 1819/2023, odkazuje na případy, kdy se žalovaný jako dlužník po splacení značné části úvěru či dokonce celého úvěru účelově domáhá vyslovení neplatnosti úvěrové smlouvy pro nezkoumání úvěruschopnosti věřitelem a nikoliv na případy, kdy soud z úřední povinnosti zkoumá, zda byla zkoumána úvěruschopnost dlužníka, který splatil menší část úvěru a došlo k zesplatnění úvěru pro neplacení úvěru. Závěry tohoto rozsudku se tak na daný případ neaplikují.19. V posuzované věci žalovaná sdělila předchůdci žalobce informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak ani z žádosti o úvěr a listin předložených žalobcem nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovanou byly ze strany předchůdce žalobce dostatečně zjišťovány, ověřovány a následně hodnoceny. Žalovaná byla v době žádosti o úvěr osobou na mateřské dovolené s příjmem 10 500 Kč. Pokud žalovaná uvedla, že její domácnost má další příjmy ve výši cca 15 450 Kč, předchůdce žalobce sdělenou skutečnost žádným způsobem neověřoval. Ohledně výdajů nezjišťoval předchůdce žalobce ničeho (náklady na bydlení, další výdaje žalované na osobní potřeby, volnočasové aktivity, pojistné, ceny za telekomunikační služby nebo výdaje, které žalovaná má v souvislosti s vyživovací povinností). Ostatně o tom svědčí i skutečnost, že výdaje žalované, která má navíc měla v péči nezletilé dítě, byly stanoveny pouhým odhadem na částku 500 Kč, tedy částka hluboko pod životním minimem. Ke splnění povinnosti důkazní k důkladnějšímu ověření úvěruschopnosti žalované nebyl žalobce soudem na jednání vyzván podle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., neboť se jednání soudu nezúčastnil, a proto nemohl být takto soudem poučen.20. V řízení byla stěžejní aplikace poučovací povinnosti soudu ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., jenž je poučovací povinností soudu, ke které dochází jen při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle § 118a o.s.ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o.s.ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. I. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009 s. 831). Nedostaví-li se k jednání řádně předvolaný účastník a v důsledku této skutečnosti mu nelze poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř., nahlíží se na