38 C 95/2023-85 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 11. 5. 2023 se žalobkyně domáhala po změně žaloby zaplacení částky ve výši 353.162,55 Kč s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně pracovala u žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne 11. 3. 2019 na pozici asistentka, pracovní poměr byl ukončen okamžitým zrušením pracovního poměru zaměstnavatelem ze dne 30. 4. 2020, které bylo žalobkyni doručeno dne 12. 5. 2020. Okamžité zrušení pracovního poměru je na základě rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2023, č.j. , spisová značka, neplatné. Dne 20. 5. 2020 žalobkyně zaslala žalovanému písemné oznámení, že trvá na dalším zaměstnávání, žalovaný však žalobkyni práci nepřiděluje. Žalobkyně se tak domáhá náhrady mzdy ve výši průměrného výdělku, když do 31. 5. 2020 se nacházela v dočasné pracovní neschopnosti. Žalobkyně se domáhá náhrady mzdy za období červen 2020 až červen 2021, když za jednotlivé měsíce - červen 2020, září a říjen 2020, duben 2021 a květen 2021 žalobkyni náleží náhrada mzdy ve výši 28.670,02 Kč za jednotlivý měsíc, za červenec 2020 a prosinec 2020 náleží náhrada mzdy po 29.973,21 Kč měsíčně, v srpnu 2020, listopadu 2020, lednu 2021 a květnu 2021 po částce 27. 366,84 Kč za jednotlivý měsíc, za únor 2021 částka 26.063,66 Kč a za březen 2021 částka 14.335,01 Kč. Žalobkyně dopisem ze dne 21. 4. 2023 marně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky.2. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že žalobkyně byla u žalovaného zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne 11. 3. 2019 na pozici asistentka, avšak žalobkyně byla v rozhodném období těhotná a následně porodila dítě a nemohla tak konat práci, obdobně jako v případě dočasné pracovní neschopnosti, kdy právo na náhradu mzdy nevzniká. Žalobkyně také byla v rozhodném období zaměstnána jinde, u různých zaměstnavatelů a nastala tak možnost moderace dle § 69 odst. 2 zákoníku práce, které se žalovaný domáhá až do výše 99%.3. Soud vzal ze shodných tvrzení účastníků za svá skutková zjištění, že žalobkyně byla u žalovaného zaměstnána v pracovním poměru s druhem práce asistentka na základě pracovní smlouvy ze dne 11. 3. 2019, dne 12. 5. 2020 bylo žalobkyni doručeno okamžité zrušení pracovního poměru.4. Z předložených důkazů soud zjistil následující skutkový stav:5. Z pracovní smlouvy ze dne 11. 3. 2019 soud zjistil, že mezi účastníky řízení byla sjednána pracovní smlouva, dle které žalobkyně vykonávala pro žalovaného práci od 11. 3. 2019, druh práce „asistentka“, mezi účastníky byla sjednána zkušební doba tří měsíců, pracovní doba je stanovena 40 hodin týdně. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou, do 11. 9. 2019.6. Okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne 30. 4. 2020 žalovaný žalobkyni zrušil pracovní poměr dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce z důvodu porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahující se k vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem tak, že žalobkyně upravovala elektronickou docházku tak, aby odpovídala pracovnímu řádu, a to v období od 5. 11. 2019 do 23. 3. 2020.7. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2023, č.j. , spisová značka, a z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2023, č.j. , spisová značka, (součást spisu Městského soudu v Brně, sp. zn. , spisová značka, ) soud zjistil, že bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 30. 4. 2020 je neplatné.8. Z přípisu žalobkyně ze dne 20. 5. 2020 včetně podacího lístku ze dne 20. 5. 2020 vyplývá, že žalobkyně sdělila žalovanému, že trvá na tom, aby byla dále zaměstnávána. Žalobkyně přípis odeslala žalovanému dne 20. 5. 2020.9. Z výplatních lístků za období leden 2020 až březen 2020 soud zjistil, že hrubý příjem žalobkyně v lednu 2020 činil částku 21.380 Kč, žalobkyně odpracovala 140,5 hodin (soud nepřihlížel k náhradě mzdy za dovolenou), v únoru 2020 činil hrubý příjem žalobkyně částku 27.300 Kč, žalobkyně odpracovala 156 hodin (soud nepřihlížel k náhradě mzdy za dovolenou) a v březnu 2020 činil hrubý výdělek žalobkyně částku 15.909 Kč, žalobkyně odpracovala 100 hodin (soud nepřihlížel k náhradě mzdy za 28 hodin dovolené a 48 hodin za dočasnou pracovní neschopnost).10. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 21. 4. 2023 včetně doručenky (2x) vyplývá, že žalobkyně se domáhala náhrady mzdy za část května 2020 až do února 2023 v celkové výši 943.504,38 Kč s příslušenstvím, tvořící zákonný úrok z prodlení.11. Ze sdělení ČSSZ (čl. 21 spisu a ze dne 6. 1. 2025 na čl. 63 spisu) soud zjistil, že žalobkyně byla zaměstnána u společnosti , právnická osoba, , IČO: , IČO, , , adresa, od 1. 6. 2020 do 31. 8. 2020 a u společnosti , právnická osoba, , IČO: , IČO, , , adresa, , a to v období od 15. 2. 2021 do 30. 6. 2021, žalobkyně v rozhodném období pobírala dávku nemocenského pojištění, a to v období od 22. 3. 2021 do 23. 3. 2021 v částce 648 Kč.12. Ze sdělení , právnická osoba, ze dne 13. 12. 2024 včetně výplatnic na čl. 60-61 spisu soud zjistil, že hrubý příjem žalobkyně za únor 2021 činil 9.000 Kč (odpracováno 80 hodin), v březnu 2021 částku 8.609 Kč (odpracováno 88 hodin), za duben 2021 ve výši 18.000 Kč (odpracováno 176 hodin), v květnu 2021 částka 16.714 Kč (odpracováno 156 hodin) a v červnu 2021 částka 15.955 Kč (odpracováno 156 hodin).13. Z výslechu žalobkyně jako účastníka řízení soud zjistil, že po ukončení pracovního poměru u žalovaného pracovala 3 měsíce u společnosti , právnická osoba, a od února 2021 u společnosti , právnická osoba, po dobu 4 měsíců, když ukončila pracovní poměr dohodou s tím, že příjem byl nižší než u žalovaného. Žalobkyně ukončila pracovní poměr, neboť nechtěla dodržovat pracovní pohotovost, za kterou neměla žádné ohodnocení. Po skončení pracovního poměru u společnosti , právnická osoba, měla žalobkyně rizikové těhotenství, dítě se jí narodilo dne 30. 12. 2021.14. Soud pro nadbytečnost neprováděl důkazní prostředky navržené žalobkyní (sledování zásilek , právnická osoba, ze dne 12. 5. 2020 a dodejka ze dne 7. 5. 2020) k tvrzení žalobkyně o doručení okamžitého zrušení pracovního poměru žalobkyni, neboť toto tvrzení je mezi účastníky nesporné. Soud rovněž neprovedl další důkazní prostředky navržené žalobkyní (sdělení úřadu práce, od jaké doby byla žalobkyně evidována na úřadu práce za období od 1. 9. 2020 do 15. 12. 2021, emailová komunikace - nabídky zaměstnání či výběrových řízení za období od 1. 9. 2020 do 15. 2. 2021, pracovní smlouva se společností , právnická osoba, a mzdový výměr ze dne 15. 2. 2021) v souladu se zásadou hospodárnosti řízení, když tvrzení žalobkyně, že si aktivně zajišťovala zaměstnání, je prokázáno jinými důkazy (zejména účastnickou výpovědí žalobkyně).15. Soud rovněž neprovedl další důkazy navržené žalovaným (dotaz u společnosti , právnická osoba, ke zjištění výše výdělku žalobkyně za období od 1. 6. 2020 do 31. 8. 2020) a to vzhledem k právnímu názoru soudu (odstavec 34 ).16. Z dalších předložených důkazů (sdělení ČSSZ ze dne 19. 12. 2024 na čl. 58 spisu, sdělení úřadu práce na čl. 23-24 spisu a 27 spisu) soud nezjistil žádné pro rozhodnutí soudu relevantní skutečnosti.17. Shora uvedená skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravdivosti a pravosti neměl pochybnosti.18. Po provedeném dokazování, když soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti (ust. § 132 o.s.ř.), soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci:19. Na základě pracovní smlouvy ze dne 11. 3. 2019 byl mezi účastníky řízení uzavřen pracovní poměr, na základě kterého žalobkyně byla u žalovaného zaměstnána s druhem práce asistentka od 11. 3. 2019, pracovní poměr byl uzavřen sice původně na dobu určitou, do 11. 9. 2019, avšak i po tomto datu žalobkyně u žalovaného pracovala, s vůlí zaměstnavatele. Pracovní poměr žalobkyně u žalovaného tedy trval až do okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 30. 4. 2020 (pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou dle ust. § 65 odst. 2 zákoníku práce). Citované okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 30. 4. 2020 bylo rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2023, č.j. , spisová značka, a rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2023, č.j. , spisová značka, určeno za neplatné, a proto pracovní poměr žalobkyně u žalovaného trvá i nadále. Žalovaný ode dne 1. 6. 2020 nepřiděluje žalobkyni práci, načež žalobkyně již dne 20. 5. 2020 žalovanému sdělila, že trvá na dalším zaměstnávání (viz. přípis žalobkyně ze dne 20. 5. 2020 včetně podacího lístku). Žalobkyně v období od 1. 6. 2020 do 30. 6. 2021 nevykonávala práci z důvodu překážek v práci na straně zaměstnavatele, kromě období od 22. 3. 2021 do 23. 3. 2021, kdy žalobkyně nevykonávala práci z důvodu překážek v práci na straně zaměstnance (pobírání dávky nemocenského pojištění). Žalobkyně v období od 1. 6. 2020 do 31. 8. 2020 vykonávala práci u jiného zaměstnavatele, a to u společnosti , právnická osoba, , IČO: , IČO, , se sídlem náměstní , adresa, . Žalobkyně dále v období od 15. 2. 2021 do 30. 6. 2021 vykonávala práci u společ