Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 25. 11. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 26 791 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 10. 8. 2025 smlouvu o úvěru, na základě které jí poskytla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč, poplatkem za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatkem za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč a poplatkem ve výši 49 Kč za SMS servis vrátit žalobkyni do 24 měsíců od poskytnutí úvěru. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy o úvěru nedostála a žalobkyni na poskytnutý úvěr ničeho neuhradila. Žalovaná proto byla ze strany žalobkyně vyzvána k úhradě dluhu a současně jí byla v souladu se smlouvou účtována smluvní pokuta v souhrnné výši 1 500 Kč za porušení smluvní povinnosti. Protože žalovaná nehradila splátky řádně a včas, žalobkyně pohledávku za žalovanou ke dni 20. 11. 2025 zesplatnila. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá po žalované zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 20 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku celkem ve výši 396 Kč, poplatku za SMS servis celkem ve výši 196 Kč, úroků ve výši 2 940 Kč, účelně vynaložených náklady upomínání v celkové výši 900 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč. Dopisem ze dne 24. 11. 2025 byla žalované zasílána předžalobní upomínka.2. Žalovaná se žalobě nevyjádřila. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů.3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.4. Z úvěrové smlouvy ze dne 10. 8. 2025 a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaná zavázala žalobkyni splácet spolu se sjednanými poplatky v pravidelných měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře po dobu 24 měsíců ode dne poskytnutí úvěru. V rámci smlouvy byl sjednán jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč, jednorázový poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně a poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně. Pro případ prodlení byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč a náklady na vymáhání ve výši 300 Kč.5. Z kopie občanského průkazu bylo zjištěno, že žalobkyně ověřovala totožnost žalované prostřednictvím tohoto dokladu.6. Z výpisu o proplacení smlouvy bylo zjištěno, že žalobkyně dne 10. 8. 2025 zaslala na bankovní účet č. , č. účtu, , pod variabilním symbolem , var. symbol, , částku 20 000 Kč, přičemž se jedná o bankovní účet, na který měl být podle smlouvy o úvěru žalované úvěr poskytnut.7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaná celkem čerpala úvěr ve výši 20 000 Kč a na tento poskytnutý úvěr žalobkyni neuhradila ničeho.8. Z úvěrové zprávy, karty klienta, metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta a sdělení žalobkyně ohledně MLS výpočtu bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že její zdroj příjmů je renta ve výši 50 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti je 100 000 Kč a splátky jiným společnostem uvedené v žádosti činí 2 700 Kč. Dle výpočtu MLS se podává, že jde o interní výpočet žalobkyně, kde je uveden příjem žalované ve výši 50 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti ve výši 100 000 Kč, jako výdaje jsou počítány životní minimum dospělých členů domácnosti ve výši 4 470 Kč, životní minimum členů domácnosti ve výši 8 510 Kč, splátky jiným společnostem z Nrki mimo žalobkyni ve výši 25 579 Kč, minimální náklady domácnosti na bydlení ve výši 7 887 Kč a výše splátky schváleného úvěru 1 962 Kč. Žalovaná v době žádosti o úvěr měla celkem 6 úvěrů, opakovaně žádala o poskytnutí úvěrů, kdy 22 jejích žádostí bylo odmítnuto.9. Z dopisu ze dne 20. 10. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši 5 403 Kč. Z dopisu ze dne 20. 11. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně pohledávku žalované ke dni 20. 11. 2025 zesplatnila. Z předžalobní upomínky ze dne 24. 11. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost soudního vymáhání. Dle podacího archu byla předžalobní upomínka zasílána žalované dne 25. 11. 2025 na adresu , adresa, .10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.16. Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobkyně v rámci řízení uvedla, že při hodnocení schopnosti žalované úvěr splácet vycházela ze statistického modelu, kde vypočítala z měsíčních příjmů a výdajů, zda skutečně žadatel může splácet částku odpovídající splátce úvěru. Žalobkyně při tomto výpočtu zohledňuje rodinné postavení klienta, vyživovací povinnosti, věk, příjem ostatních členů domácnosti, případně další skutečnosti, kdy dále provedla lustraci v registrech NRKI, CRIBIS a ISIR. Uvedené tvrzení nicméně bylo vyvráceno listinou označenou jako „Karta klienta“, kterou bylo prokázáno, že žalobkyně posouzení úvěruschopnosti žalované nevěnovala příliš pozornosti, neboť zcela nedostatečně zjišťovala informace o jejích osobních a majetkových poměrech, nedotazovala se ani na měsíční obvyklé výdaje žalované (například na bydlení, stravu, jízdné apod.), nadto aby je nějakým relevantním způsobem ověřila, a vycházela toliko z příjmů tvrzených žalovanou. Soud poukazuje na to, že žalobkyně neznala výši měsíčních výdajů žalované a neměla k dispozici například žádný výpis z bankovního účtu žalované, na základě kterého by žalobkyně mohla posoudit, zda žalované měsíčně zůstane dostatek finančních prostředků k úhradě splátky úvěru. Žalobkyně dále ani neověřila tvrzené příjmy žalované například potvrzením zaměstnavatele o příjmu nebo výplatními páskami. Následně sama žalobkyně uvedla, že pokud jde o ověřování skutečných příjmů a výdajů, tyto žalobkyně neprováděla, neboť má za to, že doložení například potvrzení zaměstnavatele o příjmech je nedostatečné a lze jej padělat, taktéž nemusí být nutně aktuální a není jisté, že tohoto příjmu bude žadatel dosahovat po celou dobu úvěrového vztahu. Pokud jde o výdaje, u těchto žalobkyně uvedla, že si spotřebitel není řady svých výdajů často vědom a dokladování výdajů je problematické, neboť si spotřebitelé žádné doklady o svých výdajích neukládají.17. Pokud pak jde o MLS výpočty žalobkyně není zřejmé, jak žalobkyně k jednotlivým částkám dospěla, když pokud jde o výdaje na bydlení, tyto neměla žalobkyně nijak podloženy, dále nevěděla, kolik členů žije s žalovanou v jedné domácnosti. Jakmile by žalobkyně měla podklady ohledně ověřených příjmů a ověřených výdajů žalované, pak je lze porovnat a lze si udělat kompletní obraz o případné platební schopnosti žalované. Pokud se však žalobkyně spokojila pouze s tvrzením žalované, že její příjem činí 50 000 Kč a příjem domácnosti činí 100 000 Kč, přesto potřebuje úvěr ve výši 20 000 Kč, nesplnila svou povinnost, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobkyně si pak nepočínala jako řádný hospodář, kdy se spokojila pouze s informacemi poskytnutými žalovanou a ověřila si pouze výdaje žalované spočívající ve splátkách úvěrů jiným společnostem. Je povinností věřitele získané informace shromáždit, vyhodnotit jejich dostatečnost a rozhodnout, zda a které informace je nezbytné dále ověřovat, příp. jejich znalost prohlubovat. Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje. Žalobkyně si navíc jako profesionál musela být vědoma skutečnosti, že pokud žadatel o úvěr má vícero úvěrů a měsíčně splácí 25 579 Kč na splátkách jiných úvěrů, nebude jeho finanční situace příznivá, a proto by za této situace měla věnovat zvláštní pozornost při ověřování schopnosti žalované poskytnutý úvěr splácet. Soud v této souvislosti odkazuje také na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dle kterého“…Věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Soud má tedy za to, že žalobkyně dostatečně aktivně nezjišťovala schopnost žalované úvěr splácet, tak jak to požaduje zákon, když neměla řádně ověřené příjmy a výdaje žalované.18. Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Vyšla-li žalobkyně pouze z tvrzených příjmů, kdy si ověřila pouze splátky žalované na úvěry jiným společnostem, pak nedostála své povinnosti, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že „součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)…poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“.19. Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná od počátku, došlo ze strany žalované k bezdůvodnému obohacení, neboť získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 20 000 Kč, kdy žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho, k úhradě na bezdůvodném obohacení tak zbývá částka 20 000 Kč. Žalovaná doposud tuto částku neuhradila, soud proto žalobě v této části vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.20. Pokud jde o další uplatňované nároky představující částku 6 791 Kč, tj. poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč, poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatky za bezpečnou splátku celkem ve výši 396 Kč, poplatky za SMS servis celkem ve výši 196 Kč, úroky ve výši 2 940 Kč, účelně vynaložené náklady na upomínání v celkové výši 900 Kč a smluvní pokuty v celkové výši 1 500 Kč, v tomto rozsahu soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako celku žalobkyni nárok na tyto částky nevznikl.21. Náklady řízení žalobkyně činí celkem 2 887 Kč tj. 1 072 Kč soudní poplatek, odměna za zastupování za 3 účelně provedené úkony právní služby po 400 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby) dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, 3 paušální náhrady hotových výdajů podle ust. § 14b odst. 6 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. po 100 Kč a 21% DPH z 1 500 Kč tj. 315 Kč (§ 137 odst. 1, 3 o.s.ř.).22. Žalobkyně byla úspěšná v částce 20 000 Kč (tj. 75 %) a neúspěšná v částce 6 791 Kč (tj. 25 %), procesně úspěšnější žalobkyně by tak měla nárok na poměrnou část nákladů řízení ve výši 50 %, tj. 1 443,50 Kč dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Jelikož však byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky a současně byla upozorněna na možnost soudního vymáhání až dopisem ze dne 24. 11. 2025, kdy dle podacího archu byla tato předžalobní upomínka zasílána žalované dne 25. 11. 2025 na adresu , adresa, , tedy v ten samý den, kdy žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu ve věci, nebyla splněna podmínka ust. § 142a odst. 1 o.s.ř., když žalované nebyla výzva k plnění zaslána nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení, a žalobkyni tak nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Soud neshledal okolnosti pro postup podle ust. § 142a odst. 2 o.s.ř.