Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 15. 7. 2025, doplněnou o podání ze dne 11. 12. 2025, domáhala zaplacení 52.323,56 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 23. 12. 2024 s právním předchůdcem žalobkyně (, Anonymizováno, online smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě, které právní předchůdce žalobkyně poukázal na účet žalovaného č. , č. účtu, celkem částku 35.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr do 23. 4. 2025. Jelikož žalovaný na svůj dluh ani přes opakované upomínky neuhradil ničeho, domáhá se žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek, jeho zaplacení spolu s účelně vynaloženými náklady ve výši 750 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 16.573,56 Kč a úrokem z prodlení ve výši 12 % z částky 52.323,56 Kč od 24. 4. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Žalobkyně s tímto postupem soudu souhlasila, souhlas žalovaného se za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá.4. Dne 23. 12. 2024 byla mezi účastníky prostřednictvím služeb komunikace na dálku (na webových stránkách právního předchůdce žalobkyně www.ferratum.cz) uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru s úvěrovým limitem ve výši 35.000 Kč, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému celkem částku 35.000 Kč bezhotovostním převodem na jeho účet , č. účtu, pod variabilním symbolem č. , var. symbol, . Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky do 23. 4. 2025 spolu s úrokem ve výši 27 859,05 Kč ročně (roční úroková sazba činila 146,949 % z dlužné částky). Pro případ prodlení byl žalovaný povinen hradit smluvní pokutu ve výši 250 Kč měsíčně.5. Z tabulky žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný uvedl svůj měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 33.500 Kč a měsíční výdaje ve výši 5.000 Kč. Žalovaný uvedl, že je svobodný a žije s rodiči.6. Smlouvou o pokračující koupi pohledávek ze dne 27. 1. 2020 ve znění dodatku ze dne 18. 11. 2021 postoupil právní předchůdce žalobkyně svou pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy o úvěru na žalobkyni; žalovaného o této skutečnosti informovala žalobkyně přípisem ze dne 15. 5. 2025; současně byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve výši 65.100,56 Kč ve lhůtě tří dnů a upozorněn na možnost uplatnění pohledávky u soudu; výzva byla odeslána téhož dne.7. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem11. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.12. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.13. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětných smluv o úvěru.15. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná.16. Před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru žalovaný sdělil právnímu předchůdci žalobkyně informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak z listinných důkazů předložených žalobkyní nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly blíže zjišťovány, ověřovány a následně hodnoceny. Pokud žalovaný prohlásil, že má příjem ze závislé činnosti, nebyla tato informace právním předchůdcem žalobkyně dostatečně ověřena. Právní předchůdce žalobkyně nevyžádal pracovní smlouvu, mzdový výměr nebo výplatní pásky a vycházel pouze z informací poskytnutých žalovaným. Zvýšenou pozornost právního předchůdce žalobkyně mělo vyvolat minimálně tvrzení žalovaného o dalších příjmech domácnosti, když současně žalovaný uvedl, že je svobodný a žije u rodičů. Pokud se právní předchůdce žalobkyně spokojil s tvrzením žalovaného o jeho příjmu, aniž se důsledně zajímal o všechny jeho zdroje, nelze dospět k závěru, že při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr postupoval s odbornou péčí.17. Ohledně výdajů se právní předchůdce žalobkyně zjevně spokojil s prohlášením žalovaného, nijak údaje, které uvedl, neověřoval. V daném případě je z předložených dokumentů zjevné, že právní předchůdce žalobkyně při poskytování úvěru neprojevil žádnou aktivní činnost směřující ke zjištění reálné výše výdajů žalovaného, informace nehodnotil individuálně ve vztahu k žalovanému a k výši poskytovaného úvěru, ale porovnával je se statistickými údaji. Poskytnutí úvěru žalovanému při současném nedostatečném zjištění výdajů, které udává při znalosti současných tržních cen ve velice nízké výši 5.000 Kč, nelze hodnotit jako obezřetný a pečlivý přístup poskytovatele úvěru.18. Postup právního předchůdce žalobkyně při uzavření předmětné úvěrové smlouvy proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem neověřoval výdaje žalovaného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).19. Právní předchůdce žalobkyně nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele.20. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).21. Ve světle uvedeného proto žalobkyni vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny. Žalovanému byla poskytnuta částka 35.000 Kč a žalovaný neuhradil ničeho; žalobkyni proto vznikl nárok na zaplacení 35.000 Kč, ve zbylé části žalobou uplatněného nároku 17.323,56 Kč soud návrh zamítl, neboť ujednání o úrocích a poplatcích vychází z absolutně neplatné smlouvy.22. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.23. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.24. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení 52.323,56 Kč a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 52.323,56 Kč od 24. 4. 2025 do zaplacení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 8 067,86 Kč. Žalobkyně má podle poměru svého úspěchu právo na náhradu 16 % nákladů řízení (úspěch odpovídající částce 35.000 Kč v rozsahu 58 % ponížený o neúspěch odpovídající částce 25 391,42 Kč v rozsahu 42 %).25. Náklady řízení sestávají z těchto částek:- 2.094 Kč za zaplacený soudní poplatek,- 9.660 Kč odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění) po 3.220 Kč podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), (dále jen „advokátní tarif“),- 1.350 Kč za hotové výdaje advokáta podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění),- 2.312,1 Kč odpovídající 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), neboť zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH.Takto vyčíslené náklady činí 15.416,1 Kč; žalobkyně má právo na náhradu 16 % nákladů řízení, tj. 2 466,6 Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.