Žalobou podanou na soud dne 24. 2. 2026 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 7 000 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, ., a žalovaným byla dne 13. 2. 2025 uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku smlouva o úvěru, na jejímž základě předchůdce žalobce poskytl ve prospěch účtu žalovaného částku 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s příslušenstvím ve výši 1 365 Kč do 15. 3. 2025. Žalovaný neplnil řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky; žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. V důsledku prodlení žalovaného se žalobce kromě jistiny domáhá i úroků z prodlení, smluvní pokuty a poplatků za prodlení nákladů za upomínky dluhu. S účinností ke dni 20. 5. 2025 předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce.2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – žalobce s tímto postupem soudu souhlasil, žalovaný souhlasili za použití § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že dne 13. 2. 2025 byla mezi předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, na základě, které předchůdce žalobce poskytl žalovanému převodem na účet č. , RČ, peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit spolu úrokem ve výši 105 Kč a poplatkem za úvěr ve výši 1 260 Kč do 15. 3. 2025. Na dluh žalovaný neuhradil ničeho.6. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný v době žádosti o úvěr byl zaměstnaný s čistým měsíčním příjmem ve výši 21 949 Kč u zaměstnavatele , právnická osoba, a bydlel s rodiči. Žalovaný nesplácel jiné úvěry, jeho měsíční náklady na služby a energie činily 3 500 Kč a ostatní výdaje činily 800 Kč, měl základní vzdělání. Žalovaný neměl žádnou vyživovací povinnost. V kartě klienta je uvedeno, že žalovaný žil v jednočlenné domácnosti.7. Z výzvy k uhrazení pohledávky ze dne 31. 3. 2025 se podává, že předchůdce žalobce žalovaného upozornil na existenci dluhu a vyzval ho k úhradě dlužné částky ve výši 10 109 Kč do 5 dnů od doručení výzvy. Žalovaný byl znovu vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 18. 4. 2025.8. Ze smluv o postoupení pohledávek se podává, že pohledávka za žalovaným byla postoupena postupně Smlouvou o postoupení pohledávky č. , hodnota, z účinností ke dni 20. 5. 2025, pak na žalobce Smlouvou o postoupení pohledávek 06/25 s účinností k 20. 5. 2025. Postoupení bylo žalovanému oznámeno v předžalobní výzvě ze dne 23. 5. 2025.9. Z výpisu z účtu žalovaného u , právnická osoba, . za období od 1. 11. 2024 do 30. 11. 2024 se podává, že počáteční zůstatek na účtu žalovaného činil 14 179,80 Kč a konečný zůstatek činil 3 089,54 Kč. Měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání činil 31 717,97 Kč. Žalovaný měl další nepravidelné příjmy od společnosti , právnická osoba, s.r. a časté výdaje na sázení u společnosti , Anonymizováno, .cz.10. Z výpisu z účtu žalovaného u , právnická osoba, . za období od 1. 12. 2024 do 31. 12. 2024 se podává, že počáteční zůstatek na účtu žalovaného činil 3 089,54 Kč a konečný zůstatek činil 786,94 Kč. Měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání činil 26 217,33 Kč. Žalovaný měl další nepravidelné příjmy od společnosti , právnická osoba, s.r., , Anonymizováno, , Anonymizováno, OÜ a , Anonymizováno, .cz. Časté výdaje žalovaného byly na sázení u společnosti , Anonymizováno, .cz a , Anonymizováno, .11. Z výpisu z účtu žalovaného u , právnická osoba, . za období od 1. 1. 2025 do 31. 1. 2025 se podává, že počáteční zůstatek na účtu žalovaného činil 768,94 Kč a konečný zůstatek činil 5 578,52 Kč. Měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání činil 17 682,40 Kč. Žalovaný měl další nepravidelné příjmy od společnosti , právnická osoba, s.r., , právnická osoba, a , Anonymizováno, .cz. Časté výdaje žalovaného byly na sázení u společnosti , Anonymizováno, .cz.12. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel.13. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).14. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.18. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.19. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.20. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.21. V řízení bylo prokázáno, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Smluvní ujednání mezi předchůdcem žalobce a žalovaným bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.22. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je neplatností absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.23. Z předložených listin nevyplývá, že by informace o příjmech a výdajích žalovaného byly ze strany předchůdce žalobce dostatečně zjišťovány a následně ověřovány a hodnoceny. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťoval předchůdce žalobce pouze informace týkající se příjmu žalovaného, žádným způsobem však neověřoval tvrzení žalovaného stran výdajů, tedy nezjišťoval skutečnou výši nákladů na bydlení, když žalovaný uvedl, že náklady na bydlení jsou nulové, nezjišťoval ani jiné osobní potřeby žalovaného, potřeby domácnosti, úhradu jiných dluhů, výdaje související se zdravotním stavem apod., a spokojil se pouze s prohlášením žalovaného stran jeho výdajů a žádné dokumenty po něm nežádal. Předchůdce žalobce se dále nezabýval rozporem v kartě klienta žalovaného, který současně uvedl, že žije v jednočlenné domácnosti, byť bydlí u rodičů. K prokázání příjmů pak předchůdce žalobce použil výpis z účtu žalovaného, přičemž právě z tohoto výpisu z účtu vyplývá, že žalovaný měl pravidelně velmi nízký konečný zůstatek na bankovním účtu a značnou část příjmu vynakládal na sázení u společnosti Tipsport.cz.24. Předchůdce žalobce tedy postupoval formálně a do žádosti o úvěr uvedl údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by dostatečně hodnotil zejména výdaje žalovaného, což nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Právě dostatečné zjištění a ověření převisu příjmů nad výdaji úvěrované osoby je nutné pro určení schopnosti řádně hradit dluh. Předchůdce žalobce neprojevil žádnou aktivní činnost směřující ke zjištění reálných výdajů žalovaného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). Přihlédnout je třeba také k tomu, že žalobce ani nenahlížel do veřejně dostupných rejstříků jako je Centrální evidence exekucí či SOLUS, ačkoli by mu mohly poskytnout další důležité informace o majetkové situaci žalovaného.25. Předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a řádně neposoudil, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného, a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalovanému vůbec poskytnut.26. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).27. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byla pohledávka za žalovaným řádně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 7 000 Kč, ve zbylé části uplatněného nároku na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 260 Kč, smluvní pokutu ve výši 2 408 Kč, smluvní náklady na upomínku dluhu ve výši 800 Kč, poplatek za administraci prodlení delšího než 14 dní ve výši 700 Kč, smluvní náklady za upomínky dluhu ve výši 1 000 Kč a kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 105 Kč soud návrh žalobce zamítl, neboť ujednání o smluvních úrocích a poplatcích vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru. V části nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % z částky 7 000 Kč od 16. 3. 2025 do zaplacení soud nárok žalobce rovněž zamítl, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení.28. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit do 15. 3. 2025, toto neučinil, je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. V rámci soudního řízení, je proto dále nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. Žalovaný neposkytl soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, soud proto při stanovení výše měsíčních splátek vyšel z informací uvedených ve spisovém materiálu, když stanovil jejich výši na 3 500 Kč, což lze považovat za přiměřené možnostem a schopnostem spotřebitele hradit dluh.29. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I. tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II. zamítl.30. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu právo. Úspěch a neúspěch žalobce v předmětu řízení jsou v přibližně stejné výši, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů.