241 C 12/2025-87 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhal vydání rozhodnutí, podle kterého by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 66 378 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 69 878 Kč ve výši 12,75 % ročně od 19. 9. 2024 do 18. 10. 2024 ve výši 732,30 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 69 378 Kč ve výši 12,75 % ročně od 19. 10. 2024 do 11. 11. 2024 ve výši 581,52 Kč a zákonným úrokem z prodleni z částky 68 878 Kč ve výši 12,75 % ročně od 12. 11. 2024 do 18. 12. 2024 ve výši 890,22 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 68 378 Kč ve výši 12,75 % ročně od 19. 12. 2024 do 5. 3. 2025 ve výši 1 839,53 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 66 378 Kč ve výši 12,75 % ročně od 6. 3. 2025 do zaplacení a co do částky 20 961,08 Kč a co do úroku ve výši 76,04 % p. a. z částky 57 185,19 Kč od 19. 9. 2024 do 12. 10. 2024, ve výši 2 774,88 Kč úroku ve výši 12,75 % p. a. z částky 57 185,19 Kč od 13. 10. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 19. 9. 2024 dosáhne částky 231 091 Kč.2. Uvedeného plnění se žalobce domáhal z titulu v minulosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, vedené pod č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalované poskytnutá částka 60 000 Kč. Úvěrová smlouva byla mezi stranami sporu uzavřená dne 27. 7. 2023. Žalovaná se podle jejího obsahu zavázala čerpané finanční prostředky věřiteli splatit ve 48měsíčních splátkách po 4 012 Kč, když úroková sazba byla dohodnutá ve výši 76,03 % ročně. Žalobce zdůraznil, že úvěruschopnost žalované řádně prověřil, když k dispozici měl bankovní výpisy žalované. Ani tzv. výdajová stránka finančních možností žalované nebyla podceněna. Žalobce při své argumentaci odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1543/21 a sp. zn. IV. ÚS 3510/24, ale i na obsah rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 39 Co 63/2023, když pohledem uvedených rozhodnutí je jeho nárok po právu a měl by mu být v plné výši přisouzený. Neplatnost smluvních ujednání je možné dovozovat až jako tzv. poslední možnost. Obecně stále platí, že smlouvy smluvní strany zavazují a mělo by být podle nich postupováno a jejich obsah by měl být respektován. Pokud by pohledem soudu mělo dojít k nějakému omezení žalobcova nároku, mělo by se tak dít jen prostřednictvím dílčí moderace. Žalobce také uvedl, že nějakou dobu žalovaná spotřebitelský úvěr splácela. Protože však žalovaná na výzvy k úhradě dlužných částek nereagovala, nezbylo žalobci než podat žalobu k soudu3. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Byť byla ze strany soudu k nařízenému jednání řádně a včas obeslána, tak se k jednání nedostavila. Soud tak jednal v její nepřítomnosti a ve věci rozhodl na základě obsahu spisu a ve věci provedeného listinného dokazování.4. Soud ve věci provedl dokazování, ze kterého zjistil následující skutkový stav věci:5. Z oznámení ze dne 17. 9. 2024, týkající se okamžité úhrady dluhu, bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána žalobcem k úhradě dlužné částky ve výši 69 878 Kč, když žalovaná byla obesílána na adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru. Výzvy k úhradě dluhu byly žalované zaslané dne 14. 8. 2024 a dne 16. 9. 2024.6. Z tzv. předsmluvního formuláře vyplývá, že se vztahuje k úvěrové smlouvě mezi stranami následně uzavřené. Klient v ní byl poučený o tom, jaké dokumenty bude třeba předložit a jaké podepsat. Úvěr měl být splácený během 48 měsíců po 4 012 Kč měsíčně. Celkem mělo být žalobci žalovanou zaplacené 192 576 Kč, když úroková sazba činila 76,03 % ročně a RPSN činila 109,01 % ročně.7. Z výpisu z internet bankingu žalované, zachycující však jen jednu platbu, bylo soudem zjištěno, že žalované měla být připsaná dne 6. 7. 2023 částka 39 570 Kč od společnosti , právnická osoba, . (jejího zaměstnavatele) a dne 7. 6. 2023 od stejné společnosti částka 31 985 Kč.8. Z tzv. hodnocení klienta se podává, že žalovaná by měla být zaměstnaná, když její čistý příjem dosáhl částky 36 321 Kč měsíčně a její životní náklady činily částku 4 860 Kč měsíčně. Výdaje na dvě děti ve společné domácnosti byly rozpočtované částkou 7 000 Kč měsíčně. Další splátky půjček apod. žalovanou zatěžovaly částkou 6 015 Kč měsíčně. Náklady na bydlení, inkaso apod. dosahovaly částky 11 000 Kč měsíčně. Celkové výdaje činily částku 28 875 Kč měsíčně. Rezerva žalované pak byla dána částkou 6 446 Kč. Dále bylo uvedené, že je žalovaná vdaná, má maturitu a bydlí ve vlastním. Pracuje v hlavním pracovním poměru u společnosti , právnická osoba, . v Brně.9. Z prohlášení klienta bylo soudem zjištěno, že vzal na vědomí informace poskytnuté zprostředkovatelem úvěru. Z dodatku č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru, ale i z tzv. podpisu na dálku (č. l. 25 spisu) se podává, jakým způsobem byla provedená identifikace klienta, ale i verifikační platba ve výši 1 Kč, která byla zaslaná na účet žalované č. , č. účtu, , vedený u , právnická osoba, ., na který bylo žalobcem následně poukázáno i 60 000 Kč (č. l. 18 spisu).10. Z dokladu totožnosti žalované se podává, že žalobce v rámci smluvních jednání o poskytnutí úvěru jednal přímo s žalovanou, a že žaloba byla podána proti osobě, která finanční prostředky od žalobce skutečně obdržela, když z návrhu na uzavření smlouvy vyplývají i další bližší informace identifikující žalovanou včetně jejího bankovního spojení, rodného čísla, bydliště, emailového kontaktu a základních rysů smluvního vztahu.11. Z výpisu ze seznamu regulovaných subjektů finančního trhu vyplývá, že žalobce je registrovaný u České národní banky a je existujícím subjektem.12. Ze splátkového kalendáře bylo zjištěno, kolik měla za měsíc žalovaná uhradit a jak byla uvedená platba umořována. Listina založená na č. l. 35 spisu představuje akceptaci návrhu žalované na uzavření smlouvy o úvěru na částku 60 000 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 17. 7. 2025 bylo dále zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky.13. Z tzv. karty klienta (č. l. 38 spisu) se podává, že žalovaná průběžně v období od 14. 9. 2023 do 7. měsíce 2024 uhradila žalobci v jednotlivých dílčích a různorodých splátkách částku 40 620 Kč. Žalobce též doložil, že informace stran klienta prověřil v bankovních i nebankovních registrech, a že podle jeho vnitřních evidencí byl skóring, týkající se žalované, dobrý a nebyl jediný důvod žalované úvěr neposkytnout.14. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.15. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (zákon č. 257/2016 Sb.) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.18. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.20. Podle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí dr