36 C 187/2025-29 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 10. 4. 2025 po žalovaném zaplacení částky 12 400 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 412,82 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 12 400 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, jako nároků ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou dne 20. 1. 2023 žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, (dále jen původní věřitel). Dále tvrdila, že pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024, původní věřitel před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet úvěr na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného a zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne 20. 1. 2023 a byly ověřeny doklady uvedenými v části ,,ověřené dokumenty”. Původní věřitel ověřil majetkovou situaci žalovaného z výplatních pásek za měsíce roku 2022. Žalovaný původnímu věřiteli vrátil pouze částku 2 600 Kč.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, na výzvy soudu nereagoval, po celou dobu řízení zůstal naprosto nečinný3. Vzhledem k tomu, že byly splněny všechny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání, posoudil soud nárok žalobkyně podle § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů žalobkyní předložených.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní - smlouvy o spotřebitelském úvěru včetně smluvních podmínek na zadní straně smlouvy, z přehledu plateb, tabulky umoření, zákaznické karty žalovaného, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy č. , hodnota, , oznámení o postoupení pohledávky žalovanému, předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně soud zjistil, že dne 20. 1. 2023 uzavřel původní věřitel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru dle § 2930 a násl. OZ a § 2 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy a navazující na dalším listu. Na základě uzavřené smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli částku 31 708 Kč v 78týdenních splátkách po 407 Kč v hotovosti, poslední splátka ve výši 369 Kč byla splatná dne 19. 7. 2024. Za poskytnutí úvěru se zavázal zaplatit původnímu věřiteli poplatek ve výši 16 708 Kč se stávají z úroku ve výši 11 770 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč a za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 3 438 Kč, za komfortní poskytnutí a splácení 1 638 Kč za flexibilní splácení 1 800 Kč. Úroková sazba byla dohodnuta ve výši 86 % ročně, RPSN ve výši 156/89 %. V zákaznické kartě vyplněné zástupcem původního věřitele , jméno FO, téhož dne je uvedeno, že žije s rodiči, dosažené vzdělání má učňovské, je svobodný, účel úvěru je na neočekávané výdaje, počet vyživovaných osob 0, majitel auta ne, zdroje příjmů – finančních prostředků - plný úvazek v pracovním zařazení , Anonymizováno, u zaměstnavatele , právnická osoba, , jako údaje v CZK pravidelný měsíční příjem je částka 26 903 Kč, ostatní příjmy – 0, další čisté příjmy domácnosti 30 300 Kč, celkem 57 203 Kč, při počtu zdrojů příjmů žalovaného – 1, v kolonce běžné měsíční výdaje je uvedeno, že nemá externí splátky, interní splátky, odhadované měsíční výdaje žalovaného činí 1 906 Kč. Bankovní účet na jméno žalovaného není, spotřebitelský úvěr u jiné společnosti nemá, čistý příjem byl zjištěn z výplatních pásek za měsíce XI, XII/2022. Žalovaný zaplatil původnímu věřiteli částku 2 600 Kč, která byla započítána na jednotlivé nároky vyplývají z uzavřené smlouvy. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2024 byla pohledávka postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Po postoupení pohledávky ani po předžalobní upomínce právního zástupce žalobkyně žalovaný nezaplatil ničeho.5. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy - zák. č. 257/2016 Sb. (dále ZSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odst. 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.10. Podle § 547 OZ musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.11. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. Podle § 2991 odst. 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Po podřazení výše uvedených skutkových zjištění pod výše citovaná ustanovení ZSÚ a OZ, dospěl soud k závěru, že v rámci posouzení úvěruschopnosti původní věřitel řádně nezjišťoval informace týkající se příjmu žalovaného a zejména ohledně jeho reálných výdajů. Nepostupoval tedy s odbornou péčí, když řádným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovaným. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 a rozsudek NS ČR ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).16. Původní věřitel nesplnil svoji zákonem stanovenou povinnost, když žalovanému poskytl úvěr v rozporu s § 86 ZSÚ. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 ZSÚ jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vyložit jako neplatnost absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C-679/18, ÚS ČR sp. zn. III.ÚS 4129/18).17. Soud uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině při plnění z neplatné smlouvy lze vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených OZ. Ust. § 87 odst. 1 a 2 ZSÚ však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle