48 C 65/2026-24 – Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 290.807,90 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi stranami byla dne 27. 5. 2024 uzavřena prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, , na jejím základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 100.000 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit prostřednictvím splátek spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 184.807,90 Kč do 27. 5. 2025. Žalovaná na úvěr ničeho neuhradila, splátkám nedostála a dostala se do prodlení. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení jistiny ve výši 100.000 Kč, poplatku ve výši 184.807,90 Kč a sankce ve výši 6.000 Kč s příslušenstvím.2. Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila.3. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.4. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.5. Mezi stranami byla dne 27. 5. 2024 uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 100.000 Kč, který se zavázala žalobkyni uhradit do 27. 5. 2025 způsobem ve smlouvě sjednaným vč. poplatku za jeho poskytnutí v celkové výši 184.807,90 Kč (viz smlouva). Úvěr ve výši 100.000 Kč byl dne 27. 5. 2024 poukázán na bankovní účet č. účtu , č. účtu, (potvrzení o provedené platbě). Žalovaná úvěr ve stanovené lhůtě splatnosti neuhradila, proto byla k jeho úhradě vyznána právním zástupcem žalobkyně prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 4. 2. 2025 zaslané jí téhož dne doporučeně na adresu , adresa, . Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 16. 3. 2026 vyplývá, že vlastníkem a disponentem bankovního účtu č. účtu , č. účtu, je žalovaná a byla na něj dne 27. 5. 2024 poukázána částka 100.000 Kč.6. Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Dle § 87 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.12. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).13. Soud nesdílí právní názor žalobkyně, že mezi stranami byla uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru, neboť z jejího samotného označení není prokázáno, že žalovaná tuto smlouvu uzavřela v souvislosti se svým podnikání a za účelem dosažení zisku v rámci samostatné výdělečné činnosti. Stejně jako to automaticky nevyplývá z označení žalované v záhlaví této smlouvy, kde nadto byla vedle svého identifikačního čísla označena i svým rodným číslem a datem narození, což je typické právě pro označování účastníků v případě fyzických nepodnikajících osob. Ve smlouvě samotné je nadto sice uvedeno, že úvěr je poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb žalované, nicméně konkrétní podnikatelský účel, pro který je účel čerpán, ve smlouvě specifikován nebyl. Soud tak uzavřel, že mezi stranami byla uzavřena smlouva spotřebitelská a aplikoval při jejím hodnocení mj. i z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.14. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do jistiny ve výši 100.000 Kč, a proto jí soud ve výroku I tohoto rozsudku částečně vyhověl, ve zbytku ji pak jako nedůvodnou zamítl.15. V řízení bylo prokázáno, že mezi stranami byla uzavřena smlouva ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě, které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 100.000 Kč. Soud se nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) a dospěl k závěru, že nikoliv.16. Žalobkyně se nikterak nezabývala příjmy a výdaji žalované, tyto údaje ani nezjišťovala, natož aby se jimi pečlivě zabývala a nedostála tak v tomto směru svým zákonným povinnostem. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně tak při posouzení schopnosti žalované splácet úvěr nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí.17. Pokud žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála své povinnosti posoudit schopnost žalované splácet ho s odbornou péčí, je předmětná smlouva s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a s ohledem na § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018 zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).18. Soud nadto nad rámec již uvedeného hodnotí předmětnou smlouvu v části, ve které se žalovaná zavázala uhradit poplatek za poskytnutí úvěru v celkové výši 184.807,90 Kč, jako neplatnou, a to pro zjevný rozpor jejího obsahu s dobrými mravy (§ 588 občanského zákoníku) a pro skutečnost, že v rozporu s požadavkem přiměřenosti stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalované jako spotřebitele (§ 1813 občanského zákoníku). Částka 184.807,90 Kč při úvěru ve výši 100.000 Kč představuje de facto obchodní úrok a ten činí téměř dvojnásobek jistiny úvěru. Takový úrok soud hodnotí jako lichevní a takové ustanovení smlouvy nemůže požívat právní ochrany a soud je hodnotí jako neplatné a rozporné s dobrými mravy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1993/2001).19. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat sml