Žalobou ze dne 22. 9. 2025 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 771,32 Kč s příslušenstvím s tím, že , právnická osoba, , uzavřel se žalovaným dne 1. 3. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, poskytl mu částku 17 000 Kč, žalovaný zaplatil toliko 1 000 Kč. Zbývající část pohledávky byla následně postoupena žalobkyni. Žalovaná částka z této smlouvy činila 16 771,32 Kč na jistině, úrok ve výši 12,75 % ročně a úrok z prodlení. Sjednané poplatky se žalobkyně rozhodla neuplatnit.2. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tato skutková zjištění (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.):3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 1. 3. 2023 soud zjistil, že mezi společností , právnická osoba, a žalovaným byla uzavřena smlouva, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 17 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 18 735 Kč, tj. 110 % jistiny. Úvěr měl být splácen v pravidelných 78 měsíčních splátkách ve výši 496 Kč.5. Ze zákaznické karty podepsané žalovaným dne 1. 3. 2023 soud zjistil, že žalovaný byl svobodný, měl pět vyživovacích povinností, základní vzdělání, žil v nájmu a podnikal jako OSVČ. Jeho čistý měsíční příjem byl 20 364 Kč, což doložil daňovým přiznáním za rok 2021 a pracovní smlouvou ze dne 31. 5. 2021, další tvrzené příjmy domácnosti ve výši 25 500 Kč však věřitel neověřoval. V kolonce odhadované měsíční výdaje je uvedena částka 4 500 Kč, žalovaný splácel předchozí dluhy měsíčně částkou 893 Kč.6. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný na úvěru společnosti , právnická osoba, zaplatil částku 1 000 Kč, má soud za nesporné.7. Společnost , právnická osoba, postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025, právní předchůdkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni dne 28. 4. 2025 a vyzvala jej k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně poštovního podacího lístku ze dne 22. 5. 2025).8. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení žalované částky před podáním žaloby dne 29. 7. 2025 (výzva včetně poštovního podacího lístku ze dne 30. 7. 2025).9. Právním posouzením prokázaného skutkového stavu soud dospěl k těmto závěrům:10. Soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda společnost , právnická osoba, jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného – dlužníka, neboť úvěrová smlouva měla být jakožto s dlužníkem uzavřena se spotřebitelem (§ 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Následně v souladu se smlouvou o postoupení pohledávek přešla předmětná pohledávka platně na žalobkyni.11. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39), neboť pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (rozsudek Soudního dvora EU sp. zn. C-449-13).12. Ověřování úvěruschopnosti v projednávaném případě považuje soud za zcela nedostatečné. Věřitel vyšel z příjmů žalovaného, které snad ověřil nahlédnutím do daňového přiznání a pracovní smlouvy, další tvrzené příjmy však ověřeny nebyly, reálné výdaje věřitel ani nezkusil zkoumat. Takže i kdyby reálná situace žalovaného byla dostatečná pro splácení poskytnutého úvěru, předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti toto dostatečně prověřit. Příjmy žalovaného rozhodně nebyly tak vysoké, aby byla bez pochybností zajištěna výživa všech pěti osob na žalovaném závislých a věřitel mohl od zkoumání reálných výdajů upustit, resp. nebýt při něm tak důkladný.13. Na základě takových údajů nebylo možné při uzavírání smlouvy učinit žádné závěry o tom, zda byl žalovaný úvěruschopný, o tom, jaké jsou jeho reálné poměry (obdobně rozhodnutí Krajského soudu v Brně č.j. 74 Co 182/2021- 137 ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 94 C 14/2019). Pokud tedy byla následně mezi společností , právnická osoba, jakožto věřitelem a žalovaným jakožto dlužníkem uzavřena úvěrová smlouva (§ 2395 občanského zákoníku), je tato smlouva neplatná pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 9 odst. 1, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).14. Vzhledem k tomu, že právní důvod plnění odpadl (úvěrová smlouva je neplatná), je třeba na plnění, které předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému ve výši 17 000 Kč, hledět nikoli jako na plnění předchůdkyně žalobkyně ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že žalovaný již zaplatil částku 1 000 Kč, činí bezdůvodné obohacení na straně žalovaného pouze částku přiznanou částku 16 000 Kč. Soud proto výrokem I. žalobě co do části jistiny vyhověl a lhůtu k plnění stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) Žalovaný se bez pochyby dostal do prodlení s plněním svého závazku nejpozději po uplynutí lhůty k zaplacení určené mu věřitelem v oznámení o postoupení pohledávky. Soud vyšel z toho, že zásilka byla podána dne 22. 5. 2025, doručena nejpozději dne 27. 5. 2025, lhůta k zaplacení proto marně uplynula dne 6. 6. 2025. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení od následujícího dne, a to v zákonné výši (§ 1958 odst. 2 a § 1970 občanského zákoníku).15. Výrokem II. soud zamítl žalobu co do zbývající jistiny včetně příslušenství (úroků, úroků z prodlení), na které žalobkyně z důvodu neplatnosti smlouvy o úvěru neměla nárok. Účelem zákona o spotřebitelském úvěru je totiž postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích.16. Výrokem III. přiznal soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, neboť byla ve věci po kapitalizaci příslušenství úspěšnějším účastníkem (72,23 % : 27,77 %). Náklady žalobkyně sestávají z odměny advokáta za tři úkony právní služby podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu po 400 Kč (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), tří paušálních náhrad výdajů podle § 14b odst. 6 advokátního tarifu po 100 Kč, náhrady DPH ve výši 315 Kč a soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, tj. celkem 2 815 Kč. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni 44,46 % takových nákladů, tj. částku 1 251,55 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).17. Výrok IV. vychází z položky 2 bod 2 Sazebníku, když platební rozkaz vydán nebyl, neboť nárok žalobkyně z tvrzených skutečností nevyplýval – nepřiměřený rozsah příslušenství.