11 CO 249/2022-49 — Městský soud v Praze

1. Výše uvedeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] od [datum] do [datum], se specifikovaným úrokem ve výši 23,76% ročně a se specifikovaným zákonným úrokem z prodlení (výrok I.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 2. Soud prvního stupně (dále též„ soud“) takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s tím, že její právní předchůdkyně, [právnická osoba] Paribas Personal Finance ([IČO]) a žalovaná (na základě žádosti žalované ze dne [datum]) uzavřely smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr s úvěrovým rámcem [částka]. Žalované byl otevřen úvěrový účet [číslo]. Právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne [datum] částku [částka] z uvedeného účtu na účet zprostředkovatele za účelem úhrady prodejní ceny zboží. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet v dohodnutých splátkách, tuto povinnost nesplnila, právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy o úvěru odstoupila a úvěr prohlásila za splatný ke dni [datum]. Žalobkyni byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Podáním ze dne [datum] doplnila žalobkyně žalobní tvrzení a uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalované v souladu se zákonnými podmínkami. Vycházela z informací poskytnutých samotnou žalovanou, které uvedla v žádosti o klasický úvěr příjmy [částka] a výdaje ve výši [částka]. Dále právní předchůdkyně žalobkyně aktivně vyhledávala relevantní skutečnosti z rejstříku„ [příjmení]“, z nebankovních registrů klientských informací („ NRK“) a kontrolou v interních systémech. 3. Ve věci bylo nařízeno ústní jednání na den [datum]. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně řádně omluvila svoji neúčast u jednání (podáním ze dne [datum]) a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. 4. Soud vyšel ze zjištění, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba] Paribas Personal Finance) a žalovaná dne [datum] uzavřely rámcovou smlouvu o poskytovávání bankovních produktů a služeb, kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalované bankovní produkty. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely téhož dne ([datum]) smlouvu o revolvingovém úvěru, kterou byl sjednán úvěrový rámec ve výši [částka]. Nedílnou součástí smlouvy o revolvingovém úvěru bylo i potvrzení o specifickém čerpání revolvingového úvěru, v kterém si právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná ujednaly, že prodejcem a zprostředkovatelem specifického čerpání bude [právnická osoba] a.s., výše specifického čerpání byla stanovena v částce [částka] s tím, že částka bude uhrazena prodejci. Žalovaná se zavázala splácet měsíčně částku [částka] po dobu 24 měsíců. Právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od smlouvy o úvěru ([číslo]) dne [datum] z důvodu prodlení žalované se splácením úvěru. Mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena dne [datum] smlouva o postoupení pohledávky. 5. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že na právní poměr vzniklý mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou aplikoval § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) s tím, že žalovaná (na straně vydlužitele) smlouvu uzavřela v postavení spotřebitele a (právní předchůdkyně) žalobkyně (na straně zapůjčitele) tak učinila v postavení podnikatele, odkázal na § 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z. a uvedl, že smlouva podléhá rovněž režimu zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též„ ZSÚ“). Dále soud odkázal na § 2991 odst. 1 a 2 o. z., § 2993 větu první o. z., § 2 odst. 1, § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 ZSÚ a na rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 4129/2018 a poukázal na řízení o předběžné otázce u Soudního dvora EU s tím, že v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C 679/18, Soudní dvůr EU dospěl k závěru, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Dále soud prvního stupně podotkl, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je při zkoumání úvěruschopnosti taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit. 6. Následně soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že částka ve výši [částka] byla ve prospěch žalované vyplacena, když z předložených listinných důkazů tato skutečnost nevyplývá. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se k ústnímu jednání dne [datum] nedostavila, nemohl soud postupovat dle § 118a odst. 3 o. s. ř. a vyzvat žalobkyni k označení důkazů ohledně tohoto tvrzení, proto vycházel pouze z listinných důkazů, které žalobkyně předložila. Soud dále uvedl, že žalobkyně v doplnění žaloby sice tvrdila, že prověřila schopnost žalované zápůjčku splácet, nicméně toto tvrzení bylo obecné, bez uvedení konkrétních údajů, jak k závěru o schopnosti žalované splácet došla, když své tvrzení nijak neprokazovala. Z již vyložených důvodů nemohl soud žalobkyni (ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.) poučit a vyzvat k doplnění ani těchto tvrzení (a k označení důkazů k jejich prokázání). Protože nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost dle § 86 ZSÚ zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, posoudil soud uvedenou smlouvu pro porušení principu odpovědného půjčování jako neplatnou pro rozpor se zákonem a zjevně narušující veřejný pořádek, odkázal na § 588 o. z., § 87 odst. 1 ZSÚ, a uzavřel, že za situace, kdy žalobkyně neprokázala ani poskytnutí tvrzené jistiny ve výši [částka], nemohl být nárok posouzen jako bezdůvodné obohacení. Ohledně částky [částka] představující kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení byla žaloba zamítnuta pro absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. 7. Žalobkyně ve včasném odvolání (do obou výroků napadeného rozhodnutí) uvedla, že nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o tom, že neprokázala, že za žalovanou byla společnosti x [právnická osoba] zaplacena cena zboží, tj. částka [částka], ani se závěrem, že neprokázala, že žalované byl poskytnut úvěr [částka], tj. celkem částka [částka]. Skutečnost, že žalobkyně za žalovanou uhradila [právnická osoba] a.s. částku [částka], je patrná z výpisu z účtu vztahujícího se k úvěru [číslo] jehož majitelem je žalovaná. Že se jednalo o poskytnutí úvěru v požadované výši a že tato částka byla vyplacena [právnická osoba] a.s. žalobkyně chtěla prokázat (nad rámec uvedeného výpisu) též listinami, které předložila spolu s odvoláním, a to dokumentem„ Celkové sumy za požadované období v Kč“ a dokumentem„ Transaction Details“, zachycujícím předmětnou transakci. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví. 8. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila. 9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o. s. ř.), a odvolání neshledal důvodným. 10. Soud prvního stupně zjistil skutkový stav v rozsahu dostačujícím pro rozhodnutí ve věci a ze skutkových zjištění vyvodil v zásadě správné právní závěry. Odvolací soud se sice neztotožnil se soudem prvního stupně co do posouzení právního poměru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dle § [číslo] a násl. o. z (zápůjčka), neboť se jedná o právní poměr dle § 2395 a násl. o. z. (úvěr), na věcné správnosti rozhodnutí soudu prvního stupně se tím však (z důvodů vyložených níže) nic nemění. 11. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalované částku [částka] a že neprokázala ani tvrzení, že její právní předchůdkyně uhradila za žalovanou [právnická osoba] a.s. částku [částka]. Soud prvního stupně též správně uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně splnila povinnost dle § 86 ZSÚ zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, přičemž nesplnění této povinnosti činí smlouvu absolutně neplatnou. Lze jen dodat, že žalobkyně sice v podání ze dne [datum] uvedla, že její právní předchůdkyně žalobkyně vyhledávala relevantní skutečnosti v rejstříku„ [příjmení]“, v nebankovních registrech klientských informací („ NRK“) a ve svých interních systémech, důkazy k prokázání těchto skutečností však nenabídla - její tvrzení tak zůstalo právě jen v rovině pouhého (neprokázaného) tvrzení. 12. Správným shledal odvolací soud též závěr soudu prv