15 CO 161/2022-91 — Městský soud v Praze

1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvého stupně žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s příslušenstvím ve výroku uvedeným a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka], to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Současně rozhodl o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] v téže lhůtě, a to k rukám jejího právního zástupce. 2. Takto rozhodl o žalobě založené na tvrzení, že se žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o poskytování právních služeb. Žalobkyně žalované poskytla v prosinci roku [rok] právní služby v rozsahu tří hodin. Hodinová sazba byla sjednána [částka] plus DPH. Cenu za poskytnuté právní služby žalobkyně žalované vyúčtovala fakturou vystavenou dne [datum] na částku [částka] včetně DPH se splatností dne [datum], avšak žalovaná svůj dluh nesplnila, a to přes upomenutí o zaplacení uvedené částky. 3. Žalovaná navrhla odmítnutí žaloby, když akcentovala, že postup žalobkyně nebyl v souladu s telefonickým jednáním a smluvním ujednáním a žalovaná smlouvu okamžitě vypověděla. Zdůraznila, že žalobkyně se nepokusila najít smírné řešení, nesnažila se vysvětlit, jaké právní služby a konzultaci fakturuje, neposlala žalované ani polovinu připraveného dopisu, ani jiný výstup z tříhodinové práce. Dále namítla, že proformafaktura nemusí být uhrazena, pokud nedojde k dodání zboží nebo poskytnutí služby. Žalovaná si zajistila poptávané právní služby u jiné advokátní kanceláře. 4. Soud prvého stupně na podkladě provedeného dokazování, a to z listin, které jí byly poskytnuty, uzavřel, že žalobkyně a žalovaná v průběhu listopadu roku [rok] telefonicky a e-mailovou komunikaci ujednali poskytnutí právních služeb žalobkyní pro žalovanou, obsah jejich ujednání byl zachycen písemně. Právní služby měla žalobkyně žalované poskytnout v souvislosti s právní ochranou registrované ochranné známky žalobkyně a zabráněním neoprávněného zásahu do práva k ochranné známce. Žalovaná za tím účelem poskytla žalobkyni potřebné podklady a žalobkyně měla nejprve připravit předžalobní upomenutí subjektů zasahujícího do práv žalované, v návaznosti na reakci na toto upomenutí měl následovat další postup. Mezi žalobkyní a žalovanou došlo k ujednání odměny za poskytované právní služby, a to v hodinové sazbě [částka] s tím, že se bude navyšovat o DPH a bude účtována písemně, měsíčně zpětně. Žalobkyně se zavázala informovat žalovanou na její žádost o časovém rozsahu již poskytnutých služeb a i o předpokladu časového rozsahu v budoucnu poskytovaných služeb. Na výzvu žalované sdělila žalobkyně žalované dne [datum] časový rozsah již poskytnutých služeb (tři hodiny) a odhad dalšího času nezbytného pro dokončení předžalobní výzvy (dvě hodiny). Žalovaná smlouvu s okamžitou účinností vypověděla. Žalobkyně dne [datum] vyúčtovala žalované cenu za poskytnuté služby (v rozsahu tří hodin) na částku [částka], se splatností dne [datum]. Žalovaná odmítla žalobkyni plnit. 5. Soud prvého stupně s odkazem na ustanovení § 1721 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), § 2430 o. z., § 2438 odst. 1, 2 o. z., jakož i § 22 odst. 1 zák. č. 85/1996 Sb., a vyhl. č. 177/1996 Sb., § 1968 věta prvá o. z. a § 1970 o. z., shledal žalobu důvodnou. Vyšel z toho, že mezi účastníky bylo nesporné, že uzavřeli v listopadu [rok] smlouvu, jejímž předmětem byla úprava vzájemných práv a povinností účastníků co do poskytování právních (advokátních) služeb žalobkyní pro žalovanou. Smlouva zanikla výpovědí žalované dne [datum]. Dále nebylo sporu ani o tom, že žalobkyně a žalovaná si ujednali odměnu a žalobkyně za poskytování služeb v hodinové sazbě [částka], která měla být navýšena o DPH, a že tuto odměnu žalobkyně žalované vyúčtovala v částce [částka]. Žalobkyně při vyúčtování smluvní odměny postupovala v souladu s ujednáním smluvních stran, odměnu vyúčtovala dne [datum], její splatnost nastala [datum] (sedmý den po doručení vyúčtování). Dále vyšel z toho, že ve chvíli, kdy žalovaná projevila zájem o sdělení časového odhadu pro poskytování právních služeb, žalobkyně obratem reagovala a rovněž v souladu se smlouvou sdělila žalované časový rozsah již provedené činnosti (tři hodiny) jakož i to, že příprava předžalobní výzvy si vyžádá ještě dvě hodiny. Skutečnost, že žalobkyně nedopracovala dílčí výstup své činnosti, k níž se ve prospěch žalované zavázala (v dané fázi se jednalo o přípravu předžalobní výzvy), když žalovaná ve shodě se smluvním ujednáním smlouvu o poskytování právních služeb s okamžitou účinností vypověděla, není porušením povinností žalobkyně a není ani důvodem, pro nějž by bylo na místě žalobkyni (v souladu se smluvním ujednáním) vyúčtovanou odměnu, jakkoliv krátit či nepřiznat. V této souvislosti odkázal i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná porušila svou povinnost vyplývající ze smlouvy, když plnění vyúčtované fakturou žalobkyni, žalobkyně při poskytování právních služeb (či před jejich poskytnutím žalované) porušila některou z povinností advokáta, a proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a to včetně úroku z prodlení, neboť žalovaná ode dne následujícího po dni splatnosti prodlévá se splněním svého peněžitého dluhu. O nákladech řízení rozhodl pak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. 6. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, jímž se domáhala toho, aby rozsudek soudu prvého stupně byl změněn tak, že žaloba bude zamítnuta, případně aby rozsudek byl zrušen a věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení. V odvolání mimo jiné zdůraznila, že požadavek na poskytnutí právní služby, spočívající v přípravě předžalobní výzvy, žalovanou vznesen vůbec nebyl. Žalovaná v postavení příkazce tak žádný příkaz žalobkyni v postavení příkazníka k přípravě předžalobní výzvy neudělila a rozhodně se také nejednalo o případ podle § 2432 o. z., tedy že by se jednalo o natolik naléhavou situaci, že by si žalobkyně nemohla předchozí požadavek u žalované vyžádat. Zdůraznila, že v tomto případě nebylo žalobkyní vůbec prokázáno, že žalobkyně svoji činnost pro žalovanou odvedla. Soud prvého stupně se pouze spokojil s tvrzením žalobkyně, že žalobkyně rozpracovala předžalobní výzvu (písemné sdělení právního zástupce žalobkyně soudu ze dne [datum]). Žalobkyně však do dnešního dne ani žalované ani soudu žádný výstup své činnosti (byť rozpracovaný) nedoručila. Žalobkyně vyúčtovala svou činnost tzv. proformafakturou a žalovaná je přesvědčena, že se nejedná o řádné vyúčtování právní služby tak, jak je předpokládáno v dokumentu„ poskytování právních služeb“, část„ odměna“, kde je uvedeno, že vyúčtování bude obsahovat DPH v souladu s příslušnými právními předpisy. 7. Odvolací soud k odvolání žalované přezkoumal rozsudek soudu prvého stupně, jakož i řízení jeho vydání předcházející (§ 212, § 212a o. s. ř.), když ve věci rozhodoval podle § 214 odst. 3 o. s. ř., a poté dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. 8. Soud prvého stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatečný skutkový podklad, provedené důkazy správně hodnotil ve smyslu ustanovení § 132 o. s. ř. a nepochybil ani v právním posouzení věci. Odvolací soud se s jeho závěry zcela ztotožňuje a pro stručnost svého odůvodnění proto odkazuje na pregnantní odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně. Jeho rozhodnutí je zcela logické a tvoří ucelený celek, když jeho závěry zcela vycházejí z provedeného dokazování. Bylo by zcela nadbytečné, aby odvolací soud opakoval to, co již správně uvedl soud prvého stupně, který při svém rozhodnutí vycházel i z rozhodnutí vyšších soudů tj. konkrétně rozsudku NS ČR [spisová značka]. Je nepochybné, že žalobkyně při poskytování právních služeb (či před jejich poskytnutím žalované) porušila některou z povinností advokáta. Rozsudek soudu prvého stupně je zcela věcně správný, a proto byl podle § 219 o. s. ř., potvrzen. 9. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., a úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši [částka], a to za 1 úkon právní služby ve výši [částka], podle vyhl. č. 177/1996 Sb., včetně režijního paušálu podle § 13 odst. 3, téže vyhlášky, včetně 21 % DPH.