19 CO 248/2022-67 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví označeným rozsudkem určil soud I. stupně, že jednotka [číslo] způsob využití byt, umístěná v budově [adresa], bytový dům, [list vlastnictví] postavené na pozemku parc. [číslo] [list vlastnictví] s podílem [číslo] na společných částech domu [adresa], bytový dům, [list vlastnictví] s podílem [číslo] na pozemku p. [parcelní číslo] zastavěná plocha a nádvoří a s podílem [číslo] na pozemku parc. [číslo] ostatní plocha, vše v katastrálním území Nové Město, obec Praha, na adrese [adresa], [ulice a číslo], poštovní směrovací číslo [PSČ], vše zapsáno v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, na [list vlastnictví] a [list vlastnictví], Katastrální území Nové Město, obec Praha (dále jen„ nemovitost“), je ve vlastnictví žalobce v režimu společného jmění manželů se žalovanou (výrok I.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo (výrok II.). 2. Vyhověl tak zcela žalobě žalobce, který se domáhal tohoto určení s tím, že žalovaná a žalobce jsou občané Ukrajiny, kde uzavřeli dne [datum] manželství a od roku 2008 mají trvalý pobyt na území České republiky. K bytové jednotce uvedl, že kupní smlouvou ze dne [datum] a [datum] nabyli za trvání manželství vlastnické právo k předmětné nemovitosti s tím, že s odkazem na čl. 29 odst. 1 mezinárodní smlouvy uveřejněné vyhláškou ministra zahraničních věcí pod č. 123/2002 Sb. uzavřené mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech ze dne [datum] (dále jen„ mezinárodní smlouva“) nabyli nemovitost do společného jmění manželů. V katastru nemovitostí byli chybným zápisem zapsáni jako podíloví spoluvlastníci s tím, že každý vlastní id. ½ předmětné nemovitost a následně dne [datum] došlo k uzavření darovací smlouvy formou notářského zápisu, podle níž měl být spoluvlastnický podíl žalobce převeden na žalovanou. Žalobce se dovolával relativní neplatnosti darovací smlouvy s tím, že darování mezi manžely je možné pouze v případě, že jde o nemovitosti ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů, což v nyní posuzovaném případě není splněno. 3. Žalovaná navrhla zamítnout žalobu s tvrzením, že případnou neplatnost darovací smlouvy způsobil žalobce. Poukázala na prohlášení žalobce obsažené v notářském zápisu týkající se jeho výlučného vlastnictví podílu o velikosti id. ½ nemovitosti, jakož i na vlastní nedostatečnou znalost českého právního prostředí a tím na její nevědomost případného omezení možnosti uzavření platné darovací smlouvy mezi manžely. Zdůraznila, že darovací smlouva byla uzavřena ve formě notářského zápisu, tedy veřejné listiny. Ačkoli nedošlo k řádnému vypořádání společného jmění manželů dle zákonných podmínek, má za to, že vyhovění žalobě by bylo přepjatým formalismem. 4. Soud I. stupně dospěl k závěru, že na požadovaném určení má žalobce naléhavý právní zájem, neboť rozhodnutí ve věci představuje podklad pro změnu zápisu v katastru nemovitostí tak, aby došlo k souladu stavu v této evidenci se stavem právním. 5. Na základě provedeného dokazování měl soud I. stupně tvrzený skutkový stav za prokázaný, vyjma údaje o uzavření manželství, které označil za nesporný. Po právním zhodnocení skutkových zjištění shledal darovací smlouvu relativně neplatnou pro rozpor se zákonem s odkazem na ust. § 709 odst. 1 o. z., s tím, že žalobce vznesl námitku neplatnosti žalobním návrhem. S poukazem na ust. § 567, 568 odst. 1, 2 o. z., vyslovil názor, že na tomto závěru nic nemění skutečnost, že byla darovací smlouva uzavřena formou notářského zápisu. Soud I. stupně odmítl názor žalované, že žalobce se neplatnosti nemůže dovolat s ohledem na ust. § 586 odst. 1 o. z., podle kterého je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba, s argumentací, že neplatnost právního jednání způsobili v zásadě oba účastníci. Námitku, že jsou účastníci cizími státními občany – práva neznalými – označil za irelevantní. 6. Proti rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. Postup soudu označila za přehnaně formalistický. Zdůraznila, že právní jednání mělo formu notářského zápisu, která je běžná u smluv upravující majetkové poměry manželů. Zopakovala, že žalobce sám způsobil neplatnost právního jednání a nemůže se tak nyní dovolávat této neplatnosti. Pro úplnost namítla, že soud I. stupně zatížil rozhodnutí procesní vadou, neboť dokazování bylo provedeno cizojazyčnými listinami (oddacím listem), resp. soud konstatoval nespornost tvrzení těmito důkazy prokazovanými, aniž by toto prohlášení účastníci provedli. 7. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku s tím, že námitka přepjatého formalismu není namístě, neboť je zjevné, že obsah smlouvy upravující majetkové poměry manželů a smlouvy darovací je natolik odlišný a sleduje zcela jiný záměr, proto argumentace pouze formou právního jednání nemůže obstát. Námitku ohledně zjišťování existence manželství označil za formální s poukazem na překlad oddacího listu. Výslovně se vzdal práva na náhradu nákladů řízení. 8. Odvolací soud přezkoumal dle ust. § 212 a § 212a o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 9. Odvolací soud předesílá, že soud I. stupně učinil na podkladě provedeného dokazování správná a dostatečná skutková zjištění. V odvolacím řízení bylo účastníky výslovně prohlášeno za nesporné uzavření manželství. Odvolatelkou tvrzenou procesní vadou ohledně nesprávného postupu soudu při zjišťování nesporných skutečností se proto odvolací soud pro nadbytečnost nezabýval. 10. Odvolací soud dále uvádí, že je dána mezinárodní příslušnost českých soudů a věc byla správně posouzena dle českého práva, a to s odkazem na čl. 29 odst. 1 mezinárodní smlouvy, která má podle ust. § 2 zákona [číslo] o mezinárodním právu soukromém aplikační přednost před zákonem, současně rovněž je zachována aplikační přednost před přímo použitelnými ustanovení práva Evropské unie (čl. 351 Smlouvy o fungování Evropské unie). Podle čl. 29 mezinárodní smlouvy se osobní a majetkové vztahy manželů řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území mají společné bydliště (odstavec 1). K řízení o osobních a majetkových vztazích manželů je dána pravomoc orgánů smluvní strany, jejíž právní řád má být použit podle odstavců 1, 2 a 3 (odstavec 5). V daném případě bylo podstatou řízení určení, zda nemovitost je ve společném jmění manželů s tím, že nebylo prokázáno, že manželství bylo rozvedeno, proto z tohoto pohledu byla dána aplikační přednost čl. 29 mezinárodní smlouvy upravující užší okruh vztahů oproti obecné úpravě vztahů k nemovitostem vyjádřené v čl. 50 mezinárodní smlouvy (obdobně Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 6067/2016 ze dne 1. 2. 2017). Jelikož bylo prokázáno, že manželé mají od roku 2008 společné bydliště v České republice, není tedy pochyb o mezinárodní příslušnosti českého soudu i rozhodném českém právu. 11. Správně soud I. stupně posoudil, že na určení existuje naléhavý právní zájem ve smyslu ust. § 80 o. s. ř., neboť žalobce navrhuje určení vlastnického práva k nemovitosti, které se zapisuje do katastru nemovitostí a na takovém určení je vždy naléhavý právní zájem, má-li být soudní rozhodnutí určující právo zaznamenáno do katastru nemovitostí a tímto způsobem dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v katastru nemovitostí. 12. V řízení před soudem I. stupně účastníci netvrdili, že by došlo k modifikaci rozsahu společného jmění manželů, ať již smlouvu či rozhodnutím soudu, proto soud I. stupně správně vycházel ze zákonného režimu společného jmění manželů, podle něhož nabyli-li manželé nemovitost za trvání manželství, stává se součástí společného jmění manželů (§ 709 odst. 1 o. z.). 13. Jelikož bylo prokázáno, že nemovitost nabyli manželé za trvání manželství, a to kupní smlouvou, kterou uzavřeli oba manželé dne [datum] a dne [datum], nabyli ji s odkazem na ust. § 709 odst. 1 o. z. do společného jmění manželů. 14. Správný byl rovněž závěr soudu I. stupně o neplatnosti následně uzavřené darovací smlouvy, uzavřené dne [datum] formou notářského zápisu, jejímž předmětem byl převod„ podílu“ žalobce na nemovitosti na žalovanou. 15. Podle ust. § 2055 odst. 1 o. z. darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá. 16. Společné jmění manželů stojí na rovnosti manželů, která se v této majetkové sféře projevuje především ve společné a stejné účasti na nabývání a užívání společného majetku s tím, že manželé nemají rozsah práva a povinnosti ke společnému jmění vymezený určeným podílem tak, jak je tomu v případě spoluvlastnictví, tj. není tu podílu, který by mohl být samostatným předmětem majetkoprávních jednání. Z tohoto pohledu nemohl žádný z manželů převádět vlastnické právo k podílu na nemovitosti, neboť jeho spoluvlastnictví na věci není určeno podílem a současně darování mezi manžely, jde-li o věc patřící