19 CO 393/2021-261 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně rozhodl k návrhu žalobců, jímž se domáhali po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (žalobkyně a) [částka], žalobce b) [částka] a žalobkyně c) [částka]) z titulu finanční náhrady za nevydané pozemky v katastrálním území (dále jen„ k . úz.“) [část obce] a [část obce], obec Praha dle § 11, § 11a a § 16 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě (dále jen „zákon o půdě“), neboť nesouhlasí s oceněním jejich nároků částkami: žalobkyně a) [částka], žalobce b) [částka] a žalobkyně c) [částka], když odňaté pozemky měly být oceněny jako pozemky stavební. 2. Žalovaný nárok neuznal s tím, že musí postupovat dle § 28a zákona o půdě. 3. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni a) částku [částka] (I.), žalobci b) částku [částka] (II.) a žalobkyni c) částku [částka] (III.), všem s příslušenstvím od [datum] do zaplacení, zamítl žalobu co do zbylé části (IV.) a uložil žalovanému zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení v částce [částka] (V.). 4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že dle rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 3. 5. 2016, č.j. PU 2026/96/3 jsou žalobci oprávněnými osobami dle § 4 zákona o půdě, avšak nejsou spoluvlastníky pozemků původně PK: [číslo] pastvina o výměře 198 m2, [číslo] role o výměře 3 882 m2, [číslo] pastvina o výměře 157 m2 a [číslo] role o výměře 1 095 m2 v k . úz. [část obce] (areál sídliště [část obce], pozemek vyvlastněn 1959) a části pozemků PK: 15 pastvina o výměře 478 m2, 516 role o výměře 4 913 m2 a 517 o výměře 4 457 m2 v k . úz. [část obce]; a to žalobkyně a) k ideální [číslo], žalobce b) a c) shodně k ideální [číslo]. Náleží jim tak náhrada dle § 11, § 11a a § 16 zákona o půdě. Žalovaný u žalobkyně a) eviduje nárok ve výši [částka], na který bylo částečně plněno převodem náhradního pozemku co do částky [částka], u žalobců b) a c) ve výši po [částka], na které bylo shodně částečně plněno co do částky po [částka]. Žalobci požádali o přecenění pozemků dne [datum] a o vyplacení náhrady dne [datum]. 5. Ohledně pozemků vyšel ze zjištění, že tyto přešly na stát na základě výměru ze dne [datum] vydaného ÚNV [obec] dle zákona č. 46/48 Sb., o nové pozemkové reformě. Podle návrhů přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro části území [obec] - VIII. z roku 1933 byly určeny k zástavbě a k částečnému zastavení komunikacemi. K realizaci došlo před rokem 1991. 6. Nevypořádaný restituční nárok byl podroben znaleckému zkoumání znalce [příjmení] [příjmení], z něhož soud I. stupně vyšel, a Ing. [příjmení]. Oba ocenili pozemky podle stavu ke dni odnětí a § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Oba dospěli u stavebních pozemků k ceně 250 Kč/m2 se srážkami dle In. [příjmení] ve výši 22%, dle Ing. [příjmení] ve výši 12%. Dle Ing. [příjmení] činí nárok žalobkyně a) nejméně [částka], žalobce b) a žalobkyně c) shodně nejméně po [částka]. 7. Nárok posoudil po právní stránce dle § 16 odst. 1 a § 28a zákona o půdě s tím, že náhrady se poskytují v cenách platných ke dni [datum], přičemž u věcí nemovitých v cenách dle vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Současně vyšel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 21/19, z něhož plyne, že ústavně souladným je jen takový výklad § 16 odst. 1 a § 28a zákona o půdě, jímž je upřednostněn jasný a nepochybný účel zákona nad doslovným zněním. Dle dalšího rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 4139/16 přiměřená finanční náhrada nemusí být nezbytně ekvivalentem aktuální tržní ceny předmětné nemovitosti, má však umožnit, aby jejím poskytnutím došlo k zmírnění alespoň některých majetkových křivd oprávněných osob způsobených komunistickým režimem. Konkrétní způsob určení výše finanční náhrady stanoví § 28a zákona o půdě, která má být dle konkrétních okolností zvýšena, tak, aby byla přiměřená a rozumná. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 3772/2018 zaujal názor, že za takovou náhradu lze v současné době pokládat peněžité plnění ve výši šestinásobku cen odňatých nemovitostí dle vyhlášky č. 182/1988 Sb. ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. Toto navýšení je namístě provést ve všech případech, v nichž jsou aktuálně splněny předpoklady pro poskytnutí peněžité náhrady dle § 16 odst. 1 zákona o půdě, tedy zejména při existence dosud neuspokojeného restitučního nároku, přičemž tato má být navyšována či naopak snižována jen ve výjimečných případech. 8. Při stanovení charakteru odňatých pozemků vycházel z judikatury Nejvyššího soudu, například rozhodnutí sp. zn. 28 Co 1227/2015, sp. zn. 28 Cdo 2009/2019, sp. zn. 28 Cdo 4148/2019. Dle ní nelze ulpívat rigidně jen na vydání předchozího územního rozhodnutí. Odňaté pozemky byly vyvlastněny za účelem výstavby sídliště, obytné výstavby a přivaděče na dálnici D8. Vycházel tak z ceny 250 Kč/m2 dle § 14 vyhlášky č. 182/1988 Sb., stanovené pro hl. m. Prahu a přílohy [číslo]. Základní cenu ponížil o srážky ve výši 22% dle znalce [příjmení] [příjmení], kterou žalobci nerozporovali. Uzavřel, že žalobcům přísluší za 1 m2 částka [částka] (250 Kč/m2 – 22% x 6). Pro srovnání poznamenal, že aktuální cena stavebního pozemku poblíž ulice [ulice] činí 19 841 Kč/m2 a zemědělského pozemku 3,90 Kč/m2. Žalobě tak částečně vyhověl ve výrocích I. až III. napadeného rozsudku a ve zbytku nárok zamítl. 9. K příslušenství uvedl, že nárok je splatný v tříleté lhůtě dle § 16 odst. 1 zákona o půdě od doručení výzvy žalovanému, tedy od [datum]. Úroky z prodlení přiznal dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 10. O náhradě nákladů řízení ve výši [částka] rozhodl dle § 142 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále jen„ AT“). 11. Včasným odvoláním napadl rozsudek do výroku I., II., III. a V. žalovaný z důvodu dle § 205 odst. 2 písm. c), d), e), g) o. s. ř. Namítl, že soud I. stupně ignoroval, že znalec [příjmení] [příjmení] prováděl ocenění pouze některých pozemků, a navíc, vyjma pozemku PK [číslo], pouze jejich částí. Zbývající pozemky je třeba ocenit sazbou dle BPEJ. Dále namítal, že soud zatížil řízení procesní vadou, když mu neposkytl opakovaně lhůtu na seznámení se se znaleckým posudkem Ing. [příjmení], o němž se dozvěděl několik minut před jednáním. Tím došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Nesouhlasil s oceněním celých pozemků jako stavebních. K tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2699/2008. Nárok tak stanovil ve výši [částka], když vycházel u nestavebních pozemků ze sazby BPEJ [číslo], tedy 10,75 Kč/m2 a u stavebních ze sazby 250 Kč/m2 se srážkami 12%, případně 25%. Poznamenal, že nebylo hodnoceno, zda nejsou splněny podmínky pro zvýšení či snížení finanční náhrady. Namítal, že žalobci byly v rámci řízení sp. zn. PÚ 2026 [číslo] nečinní, do veřejných nabídek se nepřihlašovali, pouze se neúspěšně pokusili získat náhradní pozemky v soudním řízení ve vztahu k jejich jinému restitučnímu nároku. Nesouhlasil ani s rozhodnutím o nákladech řízení dle § 142 odst. 3 o. s. ř. Navrhl, aby odvolací soud napadené výroky zrušil, věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, případně aby je změnil tak, že žalobu zamítne a přizná mu náklady řízení. 12. Žalobci k otázce liknavosti a svévole žalovaného odkázali na rozhodnutí Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 6 C 48/2019 - 2741 týkající se jejich restitučních nároků, v němž byl učiněn závěr, že žalovaný jim v důsledku nesprávného ocenění odňatých pozemků fakticky částečně znemožnil uplatnit své nároky ve veřejných nabídkách, když je svévolně nebo bezdůvodně odmítal ocenit jako stavební. K charakteru pozemků odkázali na judikaturu Nejvyššího soudu, která dospěla k závěru, že za situace, kdy byly pozemky v době přechodu na stát sice vedeny jako pozemky zemědělské, avšak byly určeny k výstavbě, je třeba je ocenit jako určené pro stavbu (viz rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 444/2014). Lze tak vycházet například i ze schváleného směrného územního plánu vydaného podle příslušného právního předpisu, zde z návrhu přehledného regulačního a zastavovacího plánu pro část území [obec] - VIII z [datum]. Správný tak shledali závěr, že ke dni [datum] byly pozemky PK 15, 516, [číslo], [číslo], [číslo] v k . úz. [část obce] a [část obce] součástí tzv. intravilánu a pozemky PK 517, [číslo] v k . úz. [část obce] určeny k zastavění komunikací, které je třeba také ocenit jako stavební (viz rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 1276/2021). Za důvodnou neshledali ani námitku, že se soud nevypořádal se znaleckým posudkem Ing. [příjmení]. Mají za to, že soud posuzoval oba posudky, zdůvodnil závěr, proč vycházel z posudku Ing. [příjmení]. Poznamenal, že tento znalec zpracoval pro žalovaného za cca 15 let několik tisíc znaleckých posudků. Za důvodnou neshledali ani námitku procesní vady řízení, když znalecký posudek byl zaslán soudu [datum], jednání nařízené na [datum] bylo odročeno na [datum], tedy byl dán č