20 CO 366/2021-310 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně řízení co do částky [částka] pro zpětvzetí žaloby zastavil, žalovanou uznal povinnou zaplatit žalobkyním [částka] s příslušenstvím a na náhradě nákladů řízení [částka] a žalobu ohledně částky [částka] s příslušenstvím zamítl. Žalobkyně se po opakovaných změnách žaloby domáhaly na žalované zaplacení částky [částka] z titulu dlužného nájemného a vyúčtované náhrady služeb za užívání nebytového prostoru [číslo] v domě [adresa], na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] v obci [obec] v době od listopadu 2018 do [datum] na základě dle nájemní smlouvy účastníků [číslo] ze dne [datum]. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s námitkou, že nebytový prostor byl v rozhodné době nezpůsobilý ke sjednanému užívání a tím je dán důvod ke slevě (prominutí) nájemného. Namítla dále započtení jejich investic do nebytového prostoru a částky [částka], představující kauci uhrazenou na počátku nájemní vztahu žalobkyním. 2. Soud I. stupně učinil skutková zjištění, popsaná v odstavcích 9. až 20. napadeného rozsudku a dovodil, že žalobkyně daly nájemní smlouvou ze dne [datum] žalované do užívání ve výše uvedeném domě nebytový prostor [číslo] do [datum] a žalovaná se zavázala za jeho užívání platit nájemné ve výši [částka] měsíčně, pro případ prodlení s jakoukoliv platbou se zavázala zaplatit smluvní úrok z prodlení ve výši 0,05% denně z dlužné částky. Nájem nezanikl žalovanou tvrzenou výpovědí, neboť rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 27 C 193/2019-60 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. 35 Co 372/2020-100 bylo pravomocně určeno, že výpověď žalované byla neoprávněná. V řízení bylo prokázáno, že zálohy na služby, spojené s užíváním nebytového prostoru, byly žalobkyněmi vyúčtovány a výslednému nezaplacenému nedoplatku odpovídá žalovaná výše nároku. 3. Soud I. stupně s odkazem na § [číslo], § [číslo], § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1, § 1970 a § 1982 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.) dovodil, že žalobkyním svědčí právo na úhradu nájemného (a souvisejících plateb) za celé žalované období. K obranným tvrzením žalované uvedl, že žalobkyně sice na výskyt plísní v nebytovém prostoru upozornila (zejména dopisem ze dne [datum]), ale přes zákonné poučení neprokázala, že u nich uplatnila právo na prominutí nájemného z důvodu zdravotní závadnosti prostoru. Ze zápisů z porad žalované toliko vyplývá, že toto sděloval jednatel žalované svým kolegům. Ve své výpovědi jednatel žalované neuvedl, že by právo na slevu z nájmu bylo uplatněno při červnové osobní schůzce a při schůzce [datum] měl v rozčílení zástupcům žalobkyň pouze sdělit, že„ nájemné nebude dále placeno“. Svědek [příjmení] emotivní náboj schůzky potvrdil, avšak nebyl si vědom toho, že by byla požadována sleva z nájemného, taktéž svědkyně [příjmení] [příjmení], která se schůzky neúčastnila přímo, zaznamenala jen značné rozčilení jednatele žalované, nic konkrétního o jeho důvodech či o obsahu projevů účastníků schůzky nevěděla. Soud I. stupně v této souvislosti zohlednil i obsah e-mailové korespondence mezi právními zástupci účastníků, kteří intenzivně komunikovali v době před schůzkou dne [datum] i v následujícím období, v žádné ze zpráv zástupce žalované však nebyl vyjádřen požadavek na slevu z nájemného či na jeho odpuštění v souvislosti se zdravotní závadností prostor. Soud I. stupně uzavřel, že právo na prominutí nájemného nelze žalované přiznat, neboť je uplatnila v rámci odůvodnění odporu, doručeného žalobkyním dne [datum], ve smyslu § [číslo] odst. 3 o. opožděně, jelikož o tvrzené zdravotní závadnosti nebytového prostoru se dozvěděla nejpozději v okamžik seznámení se se závěry Zdravotního ústavu se sídlem v [obec] dne [datum]. Žalovaná neuplatnila nárok na slevu z nájemného ani v souvislosti s tvrzením, že jí byl vstup do nebytového prostoru od konce března [rok] znemožněn, v dopise ze dne [datum] pouze upozornila na výměnu zámku. 4. Námitku započtení investic do předmětu nájmu (podlahy, dveře) soud I. stupně neshledal důvodnou s poukazem na to, že nájemce se v nájemní smlouvě výslovně vzdal práva na kompenzaci za zhodnocení předmětu nájmu. Opodstatněnou shledal námitku započtení kauce ve výši [částka], obsaženou v podání žalované ze dne [datum] a účinnou vůči žalobkyním dne [datum], s přihlédnutím k tomu, že dne [datum] nabyl právní moci rozsudek o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu, jímž bylo postaveno najisto, kdy nájem zanikl. Soud I. stupně dovodil, že v tomto okamžiku byla námitka pro svou nespornost k započtení způsobilá a za analogického použití § 2254 odst. 2 o. z. uzavřel, že pohledávka žalované na vrácení jistoty a pohledávka žalobkyň z nejstaršího splatného dluhu ve smyslu § 1933 odst. l o.z. ve stejné výši se navzájem ruší. Žalobě s tímto odůvodněním vyhověl ohledně [částka] s příslušenstvím, ohledně [částka] s příslušenstvím ji zamítl a procesně převážně úspěšným žalobkyním přiznal podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá a § 147 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) plnou náhradu nákladů řízení ve specifikaci, uvedené v odstavci 42. rozsudku. Náhradu odměny advokáta za vyjádření ze dne [datum] a odvolání ze dne [datum], týkajících se přerušení řízení, žalobkyním nepřiznal s odůvodněním, že řízení bylo přerušeno a jejich odvolání nebylo vyhověno. Konstatoval dále, že podáním ze dne [datum] žalobkyně pouze doplnily svůj nesrozumitelný návrh a závěrečný návrh žalobkyň označil za neúčelný úkon právní služby. 5. Proti rozsudku podali včasné odvolání obě sporné strany. Žalobkyně ve svém odvolání proti zamítavému výroku rozsudku s poukazem na závěry řízení o neoprávněnost výpovědi nájmu dovozovaly, že pro prominutí nájemného žalované nebyly dány ani věcné důvody a že obrana žalované„ činí jejich pohledávku nejistou“ a tudíž nezpůsobilou ve smyslu § 1987 odst. 2 o.z k započtení. Poukázaly dále na smluvní ujednání čl. 7 nájemní smlouvy, že kauci pronajímatel vrátí pouze tehdy, pokud po skončení nájmu nájemce předmět nájmu vyklidí, předá jej pronajímateli a splní ostatní povinnosti stanovené touto smlouvou, tedy apriori i uhrazení dlužného nájemného. Žalovaná však svým povinnostem z nájemní smlouvy nedostála a nemá právo na vrácení kauce, oprávnění k započtení kauce podle § 2254 odst. 2 o. z. má přitom jen pronajímatel a soud I. stupně při úvaze o započtení na nejstarší dluh pominul § 1932 odst. 1 o. z. V odvolání proti výroku o náhradě nákladů řízení žalobkyně dovozovaly, že jim náleží náhrada nákladů i za vyjádření ze dne [datum] a sepis odvolání ze dne [datum], neboť kritériem úspěchu je věc sama a přerušení řízení proto není významné. Vyjádření ze dne [datum] učinily žalobkyně k výzvě soudu, aniž šlo o doplnění nesrozumitelného návrhu a písemné závěrečné vyjádření ze dne [datum] podaly obě strany po dohodě se soudem. Žalobkyně navrhly, aby odvolací soud zamítavý výrok změnil tak, že zaváže žalovanou k úhradě [částka] s příslušenstvím, přizná jim na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně [částka] a náhradu nákladů odvolacího řízení 6. Žalovaná ve svém odvolání proti vyhovujícímu výroku o věci samé a proti výroku o náhradě nákladů řízení zdůraznila, že předmětný nebytový prostor se stal z důvodu masivního nárůstu plísní pro zdravotní závadnost neuživatelný, na což žalobkyně upozorňovala. [příjmení] nárůst vlhkosti není kryt ujednáním článku 2.2 nájemní smlouvy, které znemožňovalo uplatnění snížení nájemného z důvodu dlouhodobého výskytu vlhkosti obvodového zdiva. Žalobkyně se zároveň zavázaly v případě výskytu vlhkosti ve větším rozsahu podílet se na jejím odstranění, což nečinily. Žalovaná nesouhlasila se závěrem soudu I. stupně, že neprokázala uplatnění práva na odpuštění nájemného z tohoto důvodu a dovozovala, že tento nárok uplatnila při vzájemném jednání účastníků [datum]. Poukázala k tomu na sdělení svého jednatele, že do doby odstranění závadného stavu nebude placeno nájemné, a výpověď svědkyně [příjmení] [příjmení], která uvedla, že„ pan [jméno] byl velmi rozezlen, bouchnul dveřmi a říkal něco o tom, že celou věc budeme chtít řešit a budeme chtít slevu“ a potvrdila, že na konci října nebo začátkem listopadu dostala pokyn k neplacení nájemného. Všichni svědci také potvrdili, že mezi stranami nebyla ujednána žádná forma jednání, jednaly spolu i osobně bez pořizování záznamu a nárok na slevu z nájemného může být ve smyslu literatury uplatněn i ústně. Výpověď svědků [příjmení] a [příjmení] jsou nevěrohodná, svědek [příjmení] uvedl jen své domněnky a svědek [příjmení] je přímým příbuzným žalobkyň, tudíž je ve věci podjatý. Žalovaná shrnula, že vadu nebytových prostor vytkla, právo na prominutí nájemného uplatnila řádně a včas a jelikož žalobkyně na její sdělení ohledně zastavení plateb nájemného nereagovaly, zaplatila nájemné naposledy za měsíc říjen. Navrhla, aby odvolací soud napadený výrok rozsudku změnil a žalobu v plném rozsahu zamítl. 7. Žalobkyně navrhly potvrzení vyhovujícího výroku rozsudku a ve vyjádření k od