20 CO 410/2021-46 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu v rozsahu [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 29 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, žalovanou uznal povinnou zaplatit žalobkyni [částka] a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení [částka] s příslušenstvím z titulu dluhu žalované ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] a žalovanou, která splátky řádně neplnila a před postoupením pohledávky žalobkyni a zaplatila jen [částka]. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 2. Soud I. stupně na základě důkazních zjištění, popsaných v odstavci 4. napadeného rozsudku, dovodil, že právní předchůdce žalobkyně nedostatečně posoudil úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a žalované neměla být zápůjčka poskytnuta, neboť její výdaje výrazně převyšovaly její příjmy. Žalobní nárok proto shledal důvodným jen v rozsahu neuhrazené jistiny [částka] z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 zákona č. 89/2012, občanský zákoník (o. z.) O nákladech řízení rozhodl v intencích § 142 odst. l zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) za situace, kdy procesně úspěšnější žalované žádné náklady nevznikly. 3. Žalobkyně podala proti rozsudku včasné odvolání, směřující proti zamítavému výroku v rozsahu zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5% z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Namítla, že žalovaná se v důsledku neplnění svých smluvních povinností dostala do prodlení, důsledku čehož má žalobkyně právo na úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení podle § 1970 o. z. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek v jeho zamítavém výroku v napadeném rozsahu změnil a žalobě ohledně úroku z prodlení vyhověl. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila. 4. Žalobkyně uplatnila podle obsahu odvolání odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Odvolací soud z podnětu jejího odvolání přezkoumal napadenou část zamítavého výroku rozsudku soudu I. stupně v intencích § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. bez nařízení jednání v souladu s § 214 odst. 3 o.s.ř. a odvolání shledal důvodným. Soud I. stupně shledal smlouvu o zápůjčce ze dne [datum] neplatnou, což implicitně vyplývá z odůvodnění přiznané části nároku žalobkyně jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Proti tomuto závěru žalobkyně žádné námitky nevznesla. Je nepochybné, že žalobkyni náleží ve smyslu § 1970 o.z. z přiznané částky úrok z prodlení, splatnost tohoto dluhu však nelze dovozovat z ujednání neplatné smlouvy o půjčce a nastala ve smyslu § 1958 odst. l o.z. teprve na základě výzvy žalobkyně k plnění. Podle zjištění soudu I. stupně žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení dlužné částky v oznámení postoupení pohledávky ze dne [datum] a stanovila jí lhůtu do deseti dnů od data doručení tohoto dopisu, který byl podán na poště k doručení žalované dne [datum]. Podle § 573 o. z. se má za to, že zásilka došla žalované třetí pracovní den po odeslání [datum] a lhůta k plnění proto žalované běžela do [datum]. Následující den [datum] se ocitla v prodlení a od tohoto data počíná nárok žalobkyně na úrok ve výši 10%, dané § 2 nařízení vlády č. 351/20136 Sb., (kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích). Odvolací soud vázán ve smyslu § 153 odst. 2 o. s. ř. žalobním požadavkem žalobkyně proto změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. v části zamítavého výroku o věci samé rozsudek soudu I. stupně tak, že žalobě ohledně zákonného úroku z prodlení 8,5% z částky [částka] od [datum] do zaplacení vyhověl. Ve zbývajícím napadeném rozsahu co do nároku na úrok z prodlení od [datum] do [datum] tento výrok podle § 219 o. s. ř. potvrdil. Změna napadeného rozsudku se netýká podstatné části předmětu řízení, odvolací soud proto shodně se soudem I. stupně podle § 142 odst. 1 o.s.ř. výkladem a contrario ve spojení s § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodl, že za řízení před soudem I. stupně nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť převážně úspěšné žalované náklady v této fázi řízení nevznikly. V odvolacím řízení měla převažující úspěch žalobkyně a podle § 142 odst. 3 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. jí náleží plná náhradu nákladů tohoto řízení. Tuto náhradu představuje soudní poplatek ve výši [částka], odměna advokáta za jeden úkon (odvolání) ve výši [částka] podle § 7 bodu 4 ve spojení s § 8 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) s paušální náhradou výdajů ve výši [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši [částka]. Při vyhlášení rozsudku došlo ve výroku III. chybou v počtech k mylnému uvedení částky [částka] a tato zjevná nesprávnost výroku je patrná z odůvodnění rozsudku, byla proto podle § 164 ve spojení s § 211 o. s. ř. napravena přímo v písemném vyhotovení rozsudku.