21 CO 1/2022-47 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem pro uznání výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % od [datum] do zaplacení a výrokem II. nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka] k rukám jeho právního zástupce, vše do tří dnů od jeho právní moci. 2. V odůvodnění napadeného rozsudku soud prvního stupně uvedl, že ve věci byl dne [datum] vydán elektronický platební rozkaz, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení ve výši [částka] s tím, že v případě, že podá odpor, byla mu uložena povinnost, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu k žalobě písemně vyjádřil, a pro případ, že nárok žalobou uplatněný neuzná, aby uvedl rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě, a označil důkazy k prokázání svých tvrzení s poučením o následcích nesplnění této výzvy podle § 114b o.s.ř. Žalovaný podal proti elektronickému platebnímu rozkazu včas blanketní odpor, ve věci samé se však nevyjádřil. Soud prvního stupně proto rozhodl podle § 153a odst. 3 o.s.ř. rozsudkem pro uznání, když dospěl k závěru, že jsou splněny zákonné podmínky pro jeho vydání. 3. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal v řízení úspěšnému žalobci jejich náhradu v celkové výši [částka]. 4. Proti tomuto rozsudku podal zákonný zástupce žalovaného včasné odvolání, v němž namítl, že nebyly splněny podmínky pro jeho vydání, resp. podmínky řízení, které neproběhlo. Uvedl, že nebyl předložen jediný důkaz podporující oprávněnost žalovaného nároku a že ze strany soudu nebyl respektován jeho nesouhlas s rozhodnutím věci bez jednání a bez provedení dokazování, včetně výslechu žalovaného. 5. Usnesením soudu prvního stupně ze dne [datum] byl odvolatel poučen o tom, aby své odvolání řádně doplnil tak, aby z něj bylo zřejmé, že odvolacím důvodem jsou vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o.s.ř. 6. Žalovaný podal proti tomuto usnesení odvolání jako součást doplnění odvolání proti rozsudku pro uznání. 7. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného s tím, že žalovaný v odvolání neuvedl žádné skutečnosti, které mohou být důvodem odvolání proti rozsudku pro uznání ve smyslu § 205b o.s.ř. 8. Odvolání žalovaného proti usnesení ze dne [datum] posoudil odvolací soud jako nepřípustné, neboť směřuje proti usnesení, jenž se týkalo vedení řízení (§ 202 odst. 1 písm. a) o.s.ř). Odvolací soud proto odvolání žalovaného proti tomuto usnesení odmítl podle § 218 písm. c) o.s.ř. 9. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1, 4 a 5 o. s. ř. za použití § 205b o. s. ř. správnost rozsudku soudu prvního stupně, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a poté dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné. 10. Podle § 205b o. s. ř. jsou [anonymizováno] odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, § 153b o. s. ř.). 11. Předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání jsou upraveny v § 153a o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. Za podmínek stanovených v § 114b o. s. ř. může soud žalovaného usnesením vyzvat, aby se ve věci vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný žalobou zcela nebo zčásti neuznává, v tomto vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na kterých staví svou obranu. K podání vyjádření musí soud účastníkovi současně určit lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dní ode dne doručení usnesení s výzvou. 12. Z judikatury Ústavního soudu ČR vyplývá, že právní fikce, jejímž důsledkem je vydání rozsudku pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř., je právně technický postup, pomocí něhož se považuje za existující situace, jež je zjevně v rozporu s realitou a která dovoluje, aby z ní byly vyvozeny odlišné právní důsledky než ty, které by plynuly z pouhého konstatování faktu. Z tohoto důvodu se jedná o nástroj výjimečný, striktně určený k dosažení právní jistoty jako jednoho z hlavních ústavních postulátů v podmínkách právního státu. [příjmení] přitom mohla právní fikce svůj takto vymezený účel splnit, musí respektovat všechny náležitosti, které s ní zákon spojuje. Nejsou-li všechny právní náležitosti splněny, není soud oprávněn naplnění fikce konstatovat (viz nález ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 883/15 a další judikatura v něm uvedená). 13. Ohledně obsahových nároků na vyjádření žalovaného ke kvalifikované výzvě komentářová literatura uvádí, že ustanovení § § 114b odst. 5 o. s. ř. sankcionuje především nečinnost žalovaného a jeho neochotu přispět k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, a nikoliv to, v jakém rozsahu a jak kvalitně se ve věci vyjádřil ([příjmení], L., [příjmení], J. a kol Občanský soudní řád I., § 1 až 220za. Komentář. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 794; a obdobně též Králík, M., [příjmení], J. in [příjmení], P. a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. [obec]: [právnická osoba], 2016, s 499). 14. Z důvodové zprávy k zákonu č. 30/2000 Sb., kterým byl § 114b zaveden do občanského soudního řádu, se podává, že dotčená právní úprava má za cíl zabránit možnosti žalovaného prodlužovat soudní řízení svým záměrným jednáním a motivovat jej ke spolupráci při projednání věci, a tak vyrovnat postavení stran sporu:„ … povinnost žalovaného se k žalobě vyjádřit, byla-li mu vůbec soudem uložena, není podle dosavadní právní úpravy účinně vynutitelná; žalovaný, který nemá zájem na urychleném projednání věci, může opožděným podáním vyjádření k žalobě prodlužovat soudní řízení, popřípadě, nepodá-li vyjádření vůbec, znemožnit nebo alespoň ztížit řádnou přípravu jednání ze strany soudu. K odstranění těchto disproporcí v postavení žalobce a žalovaného se v novém § 114b navrhuje poskytnout předsedovi senátu oprávnění uložit žalovanému usnesením, aby se ve věci písemně vyjádřil…“ (důvodová zpráva k zákonu č. 30/2000 Sb., sněmovní tisk [číslo] Poslanecká sněmovna, 3. Volební období, 1998 – 2002, [webová adresa]). 15. Ústavní soud rovněž ve svých dalších nálezech opakovaně upozornil, že obecné soudy jsou při použití zákonem stanovených procesních pravidel povinny tato pravidla interpretovat a aplikovat tak, aby dodržely maximu práva na spravedlivý proces vymezené Listinou; musí tedy přihlížet k tomu, že účastník řízení svým podáním sleduje ochranu subjektivních práv, a nezapomínat, že základní práva nevytvářejí pouze rámec normativního obsahu podústavního práva, nýbrž i rámec jeho interpretace a aplikace. Uvedené pak platí tím spíše za situace, pokud postup obecných soudů implikuje tak významný zásah do procesního postavení účastníka řízní, jehož důsledkem je nezvratně odepření meritorního přezkumu podání tohoto účastníka /nález ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 475/13 ([spisová značka] SbNU 941), bod 13/. 16. Základní východisko k výkladu ustanovení § 114b o. s. ř. plyne rovněž z aktuální judikatury Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1298/17. 17. K fikci uznání je tedy nutno přistupovat jako k nástroji výjimečnému, jehož použití je ospravedlněno jen v případech skutečně nepochybných, přičemž podmínky jeho použití musí být interpretovány nikoli extenzivně, ale restriktivně (nález sp. zn. I. ÚS 1024/15 ze dne [datum]). Soud by proto měl při posuzování vážnosti důvodu volit výklad spíše vstřícnější ve prospěch žalovaného a dát mu prostor k uplatnění jeho námitek. 18. V nálezu sp. zn. I. ÚS 2693/16 Ústavní soud ČR dále zdůraznil, že obecný soud je povinen citlivě zacházet s fikcí uznání nároku„ kontumačním rozsudkem pro uznání“, musí zejména pečlivě zvážit, zda je přes splnění formálních procesních podmínek vydání rozsudku pro uznání namístě, a zda ostatní okolnosti nenasvědčují tomu, že se o procesní obstrukce ani celkovou pasivitu žalovaného nejedná. V případech, kdy je z chování žalovaného zřejmé, že s žalobou nesouhlasí a hodlá se jí bránit, stává se mechanická aplikace § 153a odst. 3 o. s. ř. neslučitelná se zásadami, na nichž stojí občanský soudní řád, a tím i právem na spravedlivý proces. Fikce uznání je vyhrazena pro případy lhostejné či obstrukční pasivity žalovaného, jejíž akceptace by byla z pohledu žalobce nespravedlivou, a proto může mít onen důsledek v podobě předstírání, že žalovaný nárok uznal. 19. Shora citovanou judikaturu lze zjednodušeně shrnout tak, že fikce uznání podle ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. může nastat jen tehdy, je-li zřejmé, že je žalovaný k žalobě lhostejný, případně je obstrukčně pasivní, zjevně taktizuje a jeho jednáním dochází k průtahům. 20. V posuzovaném případě však nelze výše uvedené bez zřejmých pochybností dovodit. Z obsahu spisu vyplývá, že zákonný zástupce nezletilého žalovaného (v době podání žaloby bylo žalovanému 15 let) podal proti elektronickému platebnímu rozkazu odpor. Soud prvního stupně usnesením ze dne [dat