21 CO 24/2022-195 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaná byla povinna zaplatit částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka] (výrok I.), a uložil žalobkyni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok II). 2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako náhrady škody, která jí měla vzniknout porušením prevenční povinnosti žalované, která dostatečně nezabezpečila proti krádeži vozidlo ve vlastnictví žalobkyně [značka automobilu], [registrační značka] (dále jen„ Vozidlo“) v hodnotě [částka], které od žalobkyně prostřednictvím jejího obchodního partnera převzala dne [datum], a někdy v době od [datum] do [datum] jej ztratila, a poté k šetření pojistné události neposkytla dostatečnou součinnost. Žalovaná se bránila tím, že Vozidlo převzala od [právnická osoba], s.r.o., konkrétně jejího zástupce pana [jméno] [jméno], s níž byla uzavřena rámcová smlouva. Mezi ní a vlastníkem Vozidla (tj. žalobkyní) žádný právní vztah nevznikl. S Vozidlem nakládala obvyklým způsobem a na její straně nedošlo k žádnému pochybení (Vozidlo bylo parkováno na obvyklém místě, bylo uzamčeno a zajištěno), pojišťovně poskytla veškerou součinnost. 3. Soud prvního stupně vzal za prokázáno, že mezi [právnická osoba], s.r.o. a žalovanou byla uzavřena rámcová smlouva, podle které se žalovaná zavázala provádět neautorizovaný servis vozidel všech značek, u kterých [právnická osoba], s.r.o. poskytuje operativní, full-service leasing a fleet management motorových vozidel. Servis byla oprávněna objednat jak [právnická osoba], s.r.o., tak uživatel vozidla. Podle textu smlouvy žalovaná odpovídala za škody na vozidle, které nastanou od doby převzetí vozidla do doby odevzdání vozidla zpět. Ode dne [datum] se strany dohodly, že žalovaná neodpovídá za škody způsobené vyšší mocí a vandalismem třetích stran. Od března 2017 začala [právnická osoba], s.r.o. ponechávat u žalované stále více vozidel a žalované přestala postačovat parkovací místa, i když je opakovaně navyšovala. Začala tedy vozidla parkovat v blízkosti svého areálu v ulicích [ulice] a [ulice] v [obec a číslo]. Každé vozidlo bylo uzamčeno a klíčky uloženy s přípisem, kde je vozidlo zaparkováno. [příjmení] [jméno] je žalobkyně, provozovatelem je pan [jméno] [jméno]. Dne [datum] vyzvala [právnická osoba], s.r.o. pana [jméno] k navrácení celkem 113 vozidel – předmětů leasingu (včetně Vozidla), protože došlo k odstoupení od leasingových smluv z důvodu neplacení splátek. Vozidlo bylo převzato žalovanou od pana [jméno] dne [datum] s jedním klíčem. Vozidlo bylo dne [datum] zaparkováno v ulici [ulice] u domu [adresa] v [obec a číslo]. Dne [datum] zde Vozidlo již nebylo nalezeno. Dne [datum] nahlásila žalovaná odcizení Vozidla na PČR. Věc podezření ze spáchání přečinu krádeže Vozidla byla odložena z důvodu nemožnosti vést trestní stíhání proti neznámé osobě. Likvidace škody ze strany pojišťovny byla zastavena, protože nebyl vznesen požadavek na náhradu škody ze strany [právnická osoba], s.r.o., která neposkytla potřebné dokumenty a nebyla doložena oprávněnost nároku, tj. skutečná odpovědnost žalované. 4. Soud prvního stupně své rozhodnutí odůvodnil tím, že nejprve shledal, že žalobkyně je ve sporu aktivně věcně legitimována. Mezi ní a žalovanou sice nebyl žádný smluvní vztah, tudíž se žalobkyně nemohla domáhat náhrady škody podle § 2944 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále o. z.), (odpovědnost za škodu na věci převzaté k plnění závazku), avšak mohla se domáhat náhrady škody podle obecných ustanovení odpovědnosti za škodu, zakládající se na principu zavinění (zde odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]). Dále citoval ustanovení § [číslo], § [číslo], § 2911 a § 2912 odst. 1 o. z. Podle § 2911 o. z. se zavinění škůdce z nedbalosti presumuje a škůdce má možnost se odpovědnosti zprostit, prokáže-li, že škodu nezavinil. To neplatí v případě hrubé nedbalosti nebo úmyslu, které však nebyly ze strany žalobkyně namítány, tudíž se soud prvního stupně touto úvahou nezabýval. Žalované se podařilo prokázat, že škodu nezavinila. V rámci své prevenční povinnosti podle § 2900 o. z. učinila vše potřebné. Krátce po zjištění zmizení vozidla věc oznámila na PČR, poskytla pojišťovně potřebnou součinnost. Byla to [právnická osoba], s.r.o., která pojišťovně součinnost neposkytla. Tato společnost převezla do areálu žalované v rozhodném období stovky vozidel, které se do areálu nevešly. Žalovaná tedy byla nucena volit parkování vozidel v přilehlých ulicích. Vozidlo bylo zaparkováno v blízkosti provozovny žalované, bylo uzamčeno, klíč byl řádně uschován. Žalovaná nemohla předpokládat, že Vozidlo bude odcizeno i s ohledem na svou dlouholetou zkušenost, neboť k odcizení vozidla v její sféře došlo pouze jedenkrát a jednalo se právě o předmětné Vozidlo. Předpokládatelnost škodního následku byla velmi nízká, nižší než 50 % O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle úspěchu ve věci. 5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání z důvodů podle § 205 odst. 2 o.s.ř. Namítla, že soud prvního stupně opomenul argumenty žalobkyně, a to že žalovaná nesdělila policii jméno osoby, která vozidlo parkovala, ačkoli to věděla, vozidla neparkovala na okolních hlídaných parkovištích, ztrátu vozidla způsobila provozní činností (§ 2924 o. z.), což je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 406/03, I. ÚS 593/04. V řízení nebylo prokázáno, že vozidlo bylo uzamčeno. Soud prvního stupně vycházel pouze z výpovědi svědka [příjmení], který však nevypověděl, že by vozidlo uzamkl, naopak vypověděl, že nemůže vyloučit, že vozidlo zapomněl zamknout. Závěr soudu prvního stupně, že svědek měl činnost zautomatizovanou a lze důvodně předpokládat, že vozidlo zamkl, je spekulativní. Žalobkyně zpochybnila věrohodnost svědka [příjmení] s tím, že svědek je ekonomicky závislý na žalované (pracuje pro ni již od roku [rok]), před svou výpovědí o ní jednal se zástupcem žalované. Žalobkyně měla za to, že žalovaná odpovídá za škodu na převzaté věci v režimu odpovědnosti objektivní a soud prvního stupně dezinterpretoval rozhodnutí Nejvyššího soudu [spisová značka]. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek buď změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a přizná žalobkyni náklady řízení, nebo jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 6. Posléze doplnila, že úvahy soudu prvního stupně o předvídatelnosti či nepředvídatelnosti škodního následku jsou nejasné a nepřesvědčivé. [jméno] žalovaná si byla vědoma ohrožení vozidel umístěných na ulici, proto uzavřela se [právnická osoba] s.r.o. Dodatek [číslo] k rámcové smlouvě, v němž si strany dohodly, že žalovaná neodpovídá za škodu způsobenou vandalismem třetích stran, tedy zejména krádeží a poničením převzatých vozidel. Takový dodatek omezovat odpovědnost žalované vůči žalobkyni nemůže. Předmětné vozidlo bylo převzato pouze s jedním klíčem, a to na rozdíl od obvyklé situace přebírání vozidel se dvěma klíči. Žalovaná měla vozidla primárně umístěna ve svém areálu (oploceném a uzamčeném), při jeho zaplnění na hlídaných parkovištích a až v případě, že tam již neměla místa, přistoupila k parkování vozidel na ulici. V takovém případě se snažila o krátkodobost takového parkování, což se v daném případě nestalo. Je pak notorietou, že v České republice se nejvíce kradou auta zn. Škoda a auta luxusní, přičemž Vozidlo spadá do obou těchto kategorií. Zdůraznila, že žalovaná měla Vozidlo nejprve zaparkováno ve svém areálu a až následně jej„ vyparkovala“ na ulici, kde jej v rozporu se svou praxí ponechala po relativně dlouhou dobu. Žalovaná věděla, že vlastníkem Vozidla je žalobkyně. Ztrátě Vozidla mohla žalovaná předejít tím, že by je umístila na hlídané parkoviště či mohla vyzvat žalobkyni, aby si Vozidlo vyzvedla nebo se o něj jinak postarala. 7. Žalobkyně při odvolacím jednání doplnila, že ve vztahu ke [právnická osoba] s.r.o. byla leasingovým pronajímatelem. Tato společnost pak Vozidlo poskytla do užívání panu [jméno]. Leasingový vztah mezi žalobkyní a [právnická osoba] byl ukončen. Přistavení vozidla do servisu žalované byl odůvodněno ukončením leasingového vztahu. 8. Žalovaná považovala rozsudek soudu prvního stupně za správný, a to jak po skutkové, tak právní stránce, a navrhla jeho potvrzení a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. K údajně opomenutým argumentům uvedla následující: Nesdělení jména svědka [příjmení] policii je nerozhodné, neboť by nesměřovalo k bližšímu objasnění pachatele. Žalovaná se snažila zajistit parkování na hlídaných parkovištích. Žalobkyně nespecifikovala žádné konkrétní hlídané parkoviště a k prokázání svého tvrzení o existenci takového parkoviště ničeho nenavrhla. Otázka typu odpovědnosti žalované byla soudem prvního stupně posou