22 CO 95/2022-632 — Městský soud v Praze

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] u Obvodního soudu pro Prahu 5 jako soudu prvního stupně domáhá ochrany osobnosti, do níž měla žalovaná neoprávněně zasáhnout sérií článků zveřejněných na serveru [webová adresa] v období od [datum] do [datum]. Napadené články jsou dle žalobkyně difamační, postrádají jakoukoliv informační hodnotu, kdy jediným jejich účelem je veřejné zesměšnění žalobkyně, obsahují řadu nepravdivých či záměrně zkreslených údajů a též i neoprávněně pořízené či užité fotografie. Žalovaná dále v článcích šířila obsah nezákonně pořízených audionahrávek soukromých telefonických rozhovorů žalobkyně se třetími osobami a zveřejnila video, ve kterém se [jméno] [příjmení] za účasti redaktorky serveru [webová adresa] vyjadřuje k žalobkyni nevídaně vulgárním, posměšným a otevřeně nenávistným způsobem. Z intenzity, se kterou žalovaná dehonestující a lživé informace o žalobkyni zveřejňovala a šířila, je zjevné, že se ze strany žalované jednalo o cílenou kampaň mající znaky civilního harassmentu. Žalobkyně si je vědoma zájmu o svou osobu, avšak mediální útoky žalované jsou jednoznačně za hranicí přípustné míry kritiky, kterou lze v demokratické společnosti tolerovat. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou (i prostřednictvím své právní zástupkyně) k zanechání mediální šikany, ta však své jednání naopak zintenzivnila. Negativní mediální kampaň žalované vážně zasáhla do osobnostních práv žalobkyně, zejména do její důstojnosti, vážnosti, cti a soukromí, nenávratně poškodila profesní kariéru žalobkyně a narušila též její rodinný život. Žalobkyně se proto po žalované domáhala odstranění v žalobě specifikovaných článků, omluvy ve znění uvedeném v bodu 3 odůvodnění tohoto rozsudku a zaplacení peněžitého zadostiučinění ve výši [částka]. 2. Žalovaná považuje žalobu za nedůvodnou a navrhuje její zamítnutí. Má za to, že v napadených článcích nezveřejnila žádná protiprávní sdělení. Upozorňuje na skutečnost, že žalobkyně je osobou, která si své soukromí nehlídá, naopak o něm zejména na sociálních sítích veřejnost informuje. Žalobkyně se vyjadřuje nejen o svém partnerském vztahu s bývalým fotbalistou [jméno] [příjmení], ale i ke své dceři, k synovi svého partnera a k jeho bývalé manželce. Na portálu [webová adresa] vedla žalobkyně se svým partnerem opakovaně rozhovor vztahující se právě k jejich soukromí, k soukromí jeho bývalé manželky a k jeho synovi. V této souvislosti žalovaná odkázala na konstantní judikaturu, dle které člověk sám svým chováním může určitou skutečnost z chráněné sféry intimního života vyloučit, a tím se zbavit možnosti úspěšně žalovat, pokud by za takové situace někdo o takových informacích pravdivě informoval. U veřejně činných osob jsou též měřítka posouzení skutkových tvrzení a hodnotících soudů mnohem měkčí ve prospěch původců těchto výroků. Žalobkyně je nadto osobou veřejného zájmu i s ohledem na trestnou činnost, které se se svým partnerem dopustila, kdy vzhledem k povaze této trestné činnosti (kyberšikana) byla tato kauza dokonce zpřístupněna na stránkách České advokátní komory. Předmětem zájmu veřejnosti a sdělovacích prostředků se staly i nahrávky, které se dostaly nezávisle na žalované do veřejného prostoru a na kterých osoba, jejíž hlas je velmi podobný hlasu žalobkyně, mimo jiné úkoluje třetí osoby, aby škodily osobám, se kterými má žalobkyně spory. 3. Na jednání před soudem prvního stupně dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět v části, ve které se domáhala odstranění článků obsahujících video s [jméno] [příjmení] (tzv. stream z radnice), neboť žalovaná články po podání žaloby sama odstranila. Soud prvního stupně z tohoto důvodu zastavil řízení v předmětném rozsahu, a to částečně usnesením ze dne 17. února 2021, č. j. 10 C 153/2019-368, a částečně napadeným rozsudkem, jak je uvedeno níže v bodu 4 odůvodnění tohoto rozsudku. 4. Soud prvního stupně rozsudkem označeným v záhlaví zastavil řízení v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala odstranit ze serveru [webová adresa] článek pod odkazem [webová adresa] (výrok I); uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni zadostiučinění ve výši [částka] (výrok II); zamítl požadavek na zaplacení zadostiučinění ve zbývajícím rozsahu [částka] (výrok III); zamítl požadavek na zaslání písemné omluvy ve znění:„ Vážená paní [příjmení], omlouváme se za zásah do Vašich osobnostních práv způsobený neoprávněným informováním o [příjmení] soukromí a negativními články o Vaší osobě na serveru [webová adresa] [právnická osoba]“ (výrok [příjmení]); zamítl požadavek, aby žalovaná odstranila ze svého serveru [webová adresa] články dostupné pod jednotlivými odkazy uvedenými v bodech 1 až 44 (výrok V) a uložil žalované nahradit žalobkyni náklady řízení v částce [částka] (výrok [příjmení]). 5. Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti podrobně opakovat. Odvolací soud na ně odkazuje. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná neoprávněně zasáhla do osobnostních práv žalobkyně pouze články, ve kterých bylo obsaženo video s [jméno] [příjmení] (tzv. stream z radnice). Video dle soudu prvního stupně obsahuje zbytečné urážky a vulgarity a představuje jednoznačnou dehonestaci žalobkyně ze strany [jméno] [příjmení], ve které je navíc podporován redaktorkou žalované. Sám šéfredaktor žalované [jméno] [příjmení] ve své svědecké výpovědi uznal, že rozhovor nebyl veden šťastně, přičemž žalovaná články obsahující video po podání žaloby odstranila. Za předmětné video soud prvního stupně přiznal žalobkyni peněžité zadostiučinění ve výši [částka]. Požadavek na zaslání omluvy však soud prvního stupně zamítl z důvodu neurčitě formulovaného textu omluvy a její nepřiléhavosti. Žádný z ostatních článků napadených žalobkyní neshledal soud prvního stupně protiprávním. Zdůraznil, že žalobkyně svůj soukromý, rodinný i profesní život sama učinila předmětem veřejného zájmu, kdy se o něm v mediálním prostoru – v rozhovorech pro média, ve videích, která sama umisťovala na internet, a zejména pak na sociálních sítích – skutečně mimořádně obšírně a podrobně vyjadřovala a veřejnost o něm informovala. Vzhledem k tomu musela být žalobkyně srozuměna s tím, že se o ní média budou zajímat, a současně je žalobkyně z těchto důvodů povinna snést značně zvýšenou míru kritiky. Ve světle uvedeného posoudil soud prvního stupně jednotlivá sporovaná tvrzení obsažená v napadených článcích jako pravdivá a kritiku shledal přiměřenou, i s ohledem na skutečnost, že ve většině případů reagovala na veřejné projevy samotné žalobkyně. Soud prvního stupně dále shledal, že žalovaná nezasáhla do osobnostních práv žalobkyně tajným pořízením fotografií, nezákonné nebylo ani užití fotografií umístěných žalobkyní na sociální síť Instagram. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně postupem podle § 142 odst. 2 o. s. ř. (ve spojení s § 142 odst. 3 o. s. ř.) a žalované, která uspěla ve větším rozsahu než žalobkyně, přiznal náhradu nákladů v rozsahu 1/3. 6. Rozsudek soudu prvního stupně napadly žalobkyně (v rozsahu zamítavého výroku III až V a nákladového výroku [příjmení]) i žalovaná (v rozsahu vyhovujícího výroku II) včasným a přípustným odvoláním. Výrok I rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). 7. Žalobkyně namítá, že soud prvního stupně posoudil naprostou většinu napadených článků nesprávně. Domnívá se, že články zasahují neoprávněně do jejích osobnostních práv, a to flagrantním způsobem. Žalobkyně vytýká soudu prvního stupně, že dostatečně nerozlišoval mezi pouhou vyšší mírou kritiky (kterou jsou osoby veřejně činné povinny snést) a nepřípustnou hanobící a difamační kritikou. Odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, podle které svoboda projevu nemá vést k tomu, aby byla jakákoliv osoba – včetně osob veřejně činných – v očích veřejnosti samoúčelně cíleně zesměšňována. Dle žalobkyně je z jednotlivých článků zjevné, že primárním a ostatně i jediným cílem údajné kritiky bylo žalobkyni veřejně dehonestovat, zesměšnit a poškodit její obraz v očích veřejnosti. Přestože je žalobkyně osobou veřejně činnou, není osobou veřejného zájmu jako například osoby působící ve sféře politické, a proto není dán zvýšený zájem veřejnosti na tom, aby byla informována o soukromí žalobkyně a jejích diskrétních záležitostech. Žalobkyně namítá, že soud prvního stupně v článcích dostatečně nerozlišoval skutková tvrzení a hodnotící soudy. Naopak žalobkyně z písemného odůvodnění napadeného rozsudku nabyla dojmu, že u každého článku soud prvního stupně spíše usilovně hledal důvod, proč žalobě nevyhovět. Žalobkyně se dále podrobně vyjadřuje k obsahu jednotlivých článků a rozporuje jejich posouzení provedené soudem prvního stupně. Žalobkyně též upozorňuje na skutečnost, že většina napadených článků spustila vlnu nenávistných komentářů v diskuzích pod články, přičemž žalovaná v rozporu se svou povinností takové komentáře neodstranila. Žalobkyně sic