23 CO 289/2022-842 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], určil, že rozvázání pracovního poměru žalobce u žalované výpovědí doručenou žalobci dne [datum] je neplatné (výrok I) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právní zástupkyně žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). 2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal, aby bylo určeno, že rozvázání pracovního poměru žalobce výpovědí doručenou žalobci dne [datum] z důvodu dle § 52 písm. g) zákoníku práce pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, které se měl žalobce dopustit neomluvenou absencí ve dnech [anonymizováno 7 slov] a [datum], je neplatné. Žalobce tvrdil, že zaměstnavatel jednostranně změnil dohodnuté podmínky výkonu práce, a to konkrétně rozvržení pracovní doby, když žalobci byla na základě dohody rozvrhována pracovní doba v souhrnu od úterý od [údaj o čase] do [údaj o čase] hod na [anonymizováno] a následně od úterý [údaj o čase] hod do středy [údaj o čase] hodin a následně na magnetické rezonanci ve středu od [údaj o čase] hodin do [údaj o čase] hodin, následně po vzájemné dohodě od [anonymizováno] [rok] byla týdenní práce rozvrhována na ranní směnu na pracovišti magnetické rezonance ve středu [údaj o čase] - [údaj o čase] hod a následně od středy [údaj o čase] do čtvrtka [údaj o čase] hodin a chirurgická vizita ve čtvrtek od [údaj o čase] – [údaj o čase] hodin. Tato dohoda byla mezi účastníky uzavřena z důvodu možnosti dalších pracovních poměrů žalobce, o nichž byla žalovaná informována a souhlasila s nimi. Počátkem [anonymizováno] [rok] však zaměstnavatel vytvořil na radiodiagnostickém oddělení stav nadbytečnosti přijetím lékaře MUDr. [příjmení] a následně zvolil cestu nátlaku a šikany žalobce, v rámci níž se zaměstnavatel snažil, aby si žalobce zkrátil svůj pracovní úvazek z [anonymizováno] až na 0,2. Když na to žalobce nepřistoupil, rozvrhla žalovaná žalobci pracovní dobu na dny úterý, středu a čtvrtek vždy od [údaj o čase] - [údaj o čase] hodin, přičemž písemné rozvržení pracovní doby bylo žalobci předáno přímým nadřízeným dne [datum]„ s platností od [datum]“. Žalobce s tímto rozvržením pracovní doby nesouhlasil. Žalobce spatřuje v chování žalované šikanózní jednání vůči jeho osobě. 3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, neboť k dohodě o rozvržení pracovní doby mezi účastníky řízení nedošlo, když žalovaná v minulosti ohledně nařízení směn vycházela pouze žalobci vstříc a zaměstnavatel byl oprávněn rozvržení pracovní doby jednostranně změnit. [příjmení] rozvržení pracovní doby splňovalo podmínky zákoníku práce. Žalobce byl informován o způsobu rozvrhu jeho pracovní doby již od [datum], a to [anonymizováno]. Žalovaná odmítla tvrzení o vytvoření stavu nadbytečnosti a šikaně vůči žalobci. 4. Soud I. stupně po provedeném dokazování a nesporných skutečností, jež vzal za svá skutková zjištění, dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalobce pracoval pro žalovanou na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] na pozici lékař, když dohodou ze dne [datum] byl změněn pracovní úvazek žalobce na rozsah [anonymizováno]. Žalobce s písemným souhlasem žalované vykonával další výdělečnou činnost ve dvou jiných [anonymizováno]. Minimálně od roku [rok] na základě dohody se zaměstnavatelem, až do konce roku [rok] byla žalobci rozvrhována týdenní pracovní doba na odpolední směnu na [anonymizováno] v úterý od [údaj o čase] do [údaj o čase] hodin, bezprostředně následovanou službou na [anonymizováno] od úterý [údaj o čase] hodin do středy [údaj o čase] hodin a bezprostředně poté na ranní směnu na pracovišti magnetické rezonance ve středu od [údaj o čase] do [údaj o čase] hodin. Od [anonymizováno] [rok] byla žalobci jeho týdenní práce pravidelně rozvrhována na ranní směnu na pracovišti magnetické rezonance ve středu od [údaj o čase] do [údaj o čase] hodin, bezprostředně následovanou službou na [anonymizováno] od středy [údaj o čase] hodin do čtvrtka [údaj o čase] hodin a bezprostředně následovanou chirurgickou vizitou ve čtvrtek od [údaj o čase] do [údaj o čase] hodin. Směny rozepisovala zástupkyně primáře na radiomagnetickém oddělení žalované [příjmení] [příjmení], a to dle zažitého principu a na základě dohody prof. [příjmení] s žalobcem. Od [anonymizováno] [rok] probíhala e-mailová komunikace mezi žalobcem a vedoucí odboru personalistiky žalované ohledně rozvržení pracovní doby a snížení úvazku žalobce. K dohodě mezi stranami nedošlo. [anonymizováno] Ing. [příjmení] žalobci ze dne [datum] bylo žalobci direktivně oznámeno nové rozvržení pracovní doby od následujícího týdne takto: úterý, středa, čtvrtek [údaj o čase] - [údaj o čase] hod. Žalobce s tímto nesouhlasil a žádal zaměstnavatele o sdělení, zda mu bude přidělována práce dle původního rozvržení. Písemné rozvržení pracovní doby ze dne [datum] převzal žalobce téhož dne, přičemž toto rozvržení mělo platit od [datum]. Žalobce s tímto rozvržením nesouhlasil. Zaměstnavatel vyplnil výkaz práce za březen tak, že ve dnech [anonymizována tři slova], 12. 3., [datum] [anonymizováno] a 30. 3. má žalobce neomluvenou absenci. Následně zaměstnavatel projednal neomluvenou absenci a výpověď s odborovou organizací, která nesouhlasila s tím, aby byla dána výpověď z pracovního poměru žalobci, neboť se nejedná o neomluvenou absenci, když zaměstnavatel jednostranně změnil dlouhodobě zavedenou praxi v plánování a rozvrhování pracovní doby žalobce. Z důvodu závažného porušení povinností zaměstnance podle § 52 písm. g) zákoníku práce dala žalovaná žalobci výpověď z pracovního poměru, která je odůvodněna tím, že se žalobce nedostavil na své pracoviště ve dnech [anonymizována tři slova], 12. 3., [anonymizována dvě slova] a [datum], čímž zmeškal 7 pracovních směn. Žalobce výpověď převzal dne [datum] s poznámkou, že nesouhlasí, což projevil i následně písemně v dopise ze dne [datum] a trval na dalším zaměstnávání u žalované. 5. Po právní stránce soud I. stupně posoudil platnost právního úkonu výpovědi s ohledem na okamžik doručení výpovědi žalobci dle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném k [datum] (dále jen„ zákoník práce“). Soud I. stupně měl svědeckými výpověďmi prokázáno, že k ústní dohodě o rozvržení pracovní doby mezi účastníky v minulosti došlo. Existenci dohody mezi žalobcem a žalovanou o rozvrhování práce výslovně potvrdila zástupkyně primáře radiomagnetického oddělení MUDr. [jméno] [příjmení] a rovněž prof. [příjmení], který uvedl, že se s žalobcem dohodli. Zaměstnavatel věděl o tom, že žalobce koná práci ještě pro jiné zaměstnavatele a dlouhodobě mu v souladu s tím, práci rozvrhoval a žalobce ji po dlouhou dobu dodržoval. Z uvedených skutečností lze dle soudu I. stupně dovodit konkludentní dohodu o rozvržení služeb a její dlouhodobé dodržování oběma stranami, přičemž dohodu o podmínkách výkonu práce lze uzavřít i ústně i konkludentním způsobem a v tomto směru poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR. Soud I. stupně dospěl k právnímu závěru, že pokud byla uzavřena dohoda o rozvržení pracovní doby, není zaměstnavatel oprávněn tyto podmínky jednostranně měnit a jejich změna je možná pouze dohodou stran o změně pracovních podmínek, přičemž v tomto směru poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]). Žalobce tedy byl oprávněn nové rozvržení pracovní doby odmítnout, a za této situace nemohla být absence žalobce posouzena jako neomluvená a jako porušení pracovní kázně. Nadto jelikož byl žalobce seznámen s novým rozvržením pracovní doby [anonymizováno] dne [datum], a toto rozvržení mělo začít platit s účinností od [datum], nebyla dle § 84 zákoníku práce splněna zákonná lhůta pro oznámení v trvání dvou týdnů, a proto žalobce nebyl povinen v takto neúčinně rozvržené týdenní pracovní době práci vykonávat a zaměstnavatel nebyl oprávněn to po něm požadovat. Pokud by se měl žalobce dopustit tvrzené neomluvené absence, musel by mu zaměstnavatel sdělit nové rozvržení již dne [datum], což se však nestalo. Soud I. stupně neshledal znaky diskriminačního jednání žalované ve vztahu k žalobci, ani nebylo v řízení prokázáno, že byl žalovanou vytvořen stav nadbytečnosti. S ohledem na shora uvedené shledal soud I. stupně výpověď z pracovního poměru neplatnou, neboť nebyl naplněn výpovědní důvod. 6. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka] sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], z odměny za zastupování advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý z 11 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně 11 paušálních náhrad výdajů po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, písemné podání ze dne [datum], účast