25 CO 245/2022-172 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně určil, že výpověď z nájmu bytu [číslo] o velikosti 3+1, na adrese [adresa], ze dne [datum], která byla dána žalovaným žalobkyni, je neoprávněná (I), ustanovené právní zástupkyni žalobkyně přiznal odměnu za zastupování ve výši [částka] (II) a žalovanému uložil povinnost zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 9 náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (III). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala určení neoprávněnosti výpovědi, kterou obdržela od žalovaného, přičemž uvedla, že původní nájemce předmětného bytu byl její otec [jméno] [příjmení], který zemřel. Po smrti tohoto nájemce žalobkyně požádala o přechod práva nájmu k předmětnému bytu s tím, že s tímto vedla v daném bytě společnou domácnost, avšak žalovaný této její žádosti nevyhověl. Následně žalovaný v postavení žalobce podal proti žalobkyni v postavení žalované a proti jejímu manželovi žalobu na vyklizení předmětného bytu, vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 14 C 284/2019. Toto řízení bylo však zastaveno pro zpětvzetí žaloby ze strany žalovaného v procesním postavení žalobce. Žalobkyně dále uvedla, že z titulu dědictví po zemřelém otci jí a její sestře [jméno] [příjmení] vznikl společný nájem předmětného bytu. Sestra žalobkyně [příjmení]. [příjmení] však o dědictví po otci neprojevila žádný zájem a tohoto se zřekla. Žalovaný posléze žalobkyni i její sestře doručil výpověď z nájmu bytu bez udání důvodu. Žalobkyně však má za to, že tato výpověď je neoprávněná, neboť žalovaný se o skutečnosti, že žalobkyně je dědičkou po původním nájemci předmětného bytu, dozvěděl nejpozději dne [datum], a to v rámci řízení o vyklizení předmětného bytu. Uvedla dále, že nemá za to, že by uvedenou žalobu na určení neoprávněnosti výpovědi musela podávat i její sestra, popřípadě, aby tato vystupovala jako účastník na straně žalované. Zdůraznila nepříznivou sociální a finanční situaci celé rodiny, včetně vážné nemoci manžela a syna s tím, že rodina nemá jinou možnost bydlení než v předmětném bytě. 3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Vznesl námitku nedostatku věcné aktivní legitimace žalobkyně s poukazem na § 2271 občanského zákoníku, a to z důvodu, že v rámci dědického řízení společně s žalobkyní jako dědička vystupovala i její sestra [jméno] [příjmení]. Účastnicemi daného řízení by tak měly být obě dvě, sestra žalobkyně minimálně jako účastník na straně žalované. Žalovaný též zdůraznil, že skutečnost, kdo je dědicem po původním zemřelém nájemci předmětného bytu, se dozvěděl až z e-mailu žalobkyně ze dne [datum]. Do té doby o uvedené skutečnosti nevěděl, nedozvěděl se o ní ani v rámci řízení o vyklizení předmětného bytu. Pokud pak jde o výpověď jako takovou, vychází z toho, že tato je po formální stránce perfektní, je určitá, obsahuje i odkaz na příslušná zákonná ustanovení a poučení o možnosti podat proti ní námitky, eventuálně žalobu. 4. Soud prvního stupně nejprve o předmětu sporu rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 18 C 204/2020-38, a to tak, že určil, že výpověď z nájmu specifikovaného bytu daná žalovaným žalobkyni je neoprávněná, rozhodl též o odměně ustanovené právní zástupkyně žalobkyně a o povinnosti žalovaného zaplatit státu náhradu nákladů řízení. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení se závazným právním názorem. Předně uvedl, že jde-li o námitku žalovaného stran nedostatku věcné aktivní legitimace žalobkyně, že tato není důvodná. Konstatoval, že každý ze společných nájemců, kteří nejsou manžely, je oprávněn domáhat se samostatně přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu ve smyslu § 2290 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník účinný ode dne [datum] (dále jen„ o. z.“), a to bez ohledu na procesní aktivitu dalších společných nájemců. Další společní nájemci tak nemusí být účastníky řízení o žalobě dle § 2290 o. z., tedy ani na straně žalobce, ani na straně žalované. Pokud pak soud prvního stupně vyšel z toho, že žalovaný výpověď z nájmu předmětného bytu žalobkyni a její sestře [jméno] [příjmení] nepodal v zákonné tříměsíční prekluzivní lhůtě dle § [číslo] odst. 1 o. z, odvolací soud naopak uzavřel, že tomu tak není. Nepřisvědčil totiž závěrům soudu prvního stupně, že mu všechny tři kumulativní podmínky pro podání výpovědi bez uvedení důvodu byly známy již v únoru 2020. Naopak uzavřel, že to, že nájemce zemřel, že práva a povinnosti z nájmu na člena nájemcovy domácnosti nepřešla a kdo je nájemcovým dědicem nebo kdo spravuje pozůstalost, se dozvěděl až dne [datum], proto, byla-li posléze výpověď ze dne [datum] z nájmu předmětného bytu doručena žalobkyni a její sestře [jméno] [příjmení] dne [datum], byla žalovaným doručena v tříměsíční prekluzivní lhůtě dle § 2283 odst. 1 o. z. Soudu prvního stupně tak následně uložil, aby se zabýval oprávněností předmětné výpovědi, neboť přezkoumání oprávněnosti je namístě, byť se jedná o výpověď bez udání důvodu. Uložil mu též, aby neopomenul, že přezkum oprávněnosti výpovědi v sobě zahrnuje i to, zda výpověď není zdánlivá či neplatná, a to zejména i z důvodu, že je popřípadě v rozporu s dobrými mravy, neboť neplatnost výpovědi pro rozpor s dobrými mravy dle právní úpravy počínaje [datum] posuzuje soud v rámci své úvahy o neplatnosti a k takové neplatnosti právního jednání přihlédne i bez návrhu, avšak právně významné budou jen ty skutečnosti, které tu byly objektivně dány v době, kdy pronajímatel výpověď doručil. Okolnosti nastalé po tomto okamžiku nelze totiž při právním posouzení zohledňovat. 5. Vázán shora uvedeným závazným právním názorem soudu odvolacího soud prvního stupně po doplněném dokazování po skutkové stránce uzavřel, že původním nájemcem předmětného bytu byl otec žalobkyně [jméno] [příjmení], který dne [datum] zemřel. Zkonstatoval dále, že žalobkyně se nestala nájemcem předmětného bytu, neboť nesplnila podmínky § 2279 o. z., nežila totiž s původním nájemcem bytu - se svým otcem [jméno] [příjmení] v předmětném bytě ke dni jeho smrti. Uvedenou skutečnost vzal za prokázanou jednak na podkladě řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 14 C 284/2019 a dále rovněž z výslechů svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení]. Výpověď ze dne [datum] danou žalovaným žalobkyni a její sestře [jméno] [příjmení] pak zhodnotil tak, že tato byla učiněna písemně, byla zachována zákonná lhůta pro její podání, obsahovala poučení o možnosti podat proti výpovědi k soudu námitky, uzavřel tedy, že po formální stránce je výpověď z nájmu předmětného bytu ve smyslu závazného právního názoru soudu odvolacího platné právní jednání. Dále z provedeného dokazování dovodil, že již v minulosti žalobkyně žádala o přidělení nájemního bytu z důvodu vážného zdravotního stavu manžela a syna, přičemž žalovaný žalobkyni nabídl k případnému uzavření nájemní smlouvy byt o velikosti 3+1, o výměře 85,95 m², druhé kategorie, nacházející se v přízemí domu [adresa] ulice [ulice], [obec a číslo]. Tuto nabídku však žalobkyně odmítla, jednak z důvodu vytápění bytu a dále z důvodu vadné podlahové krytiny. Následně i druhou nabídku za účelem případného uzavření nájemní smlouvy poskytnutou Magistrátem hlavního města Prahy, týkající se bytu o velikosti 3+1, o výměře 79,29 m², první kategorie, nacházející se v pátém patře domu [adresa] ulice [ulice], [obec a číslo], žalobkyně rovněž odmítla. V tu dobu totiž manžela žalobkyně čekala další operace páteře a následná tříměsíční rekonvalescence se značným omezením pohybu, žalobkyně proto nebyla schopna v dané době absolvovat případné stěhování do jiné části [obec], když v [obec a číslo] má většinu blízkých příbuzných, zejména rodiče. Žalobkyně tak v souvislosti s tím, že odmítla nabídky bytů pro případ uzavření nájemní smlouvy, byla vyřazena ze seznamu žadatelů o nájem obecního bytu. Soud prvního stupně rovněž vyšel z toho, že manžel žalobkyně je vážně zdravotně postižen, stejně tak i syn žalobkyně, žalobkyně pobírá příspěvek na péči o manžela, neboť ten není schopen zvládat šest základních životních potřeb a byl mu přiznán průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem„ ZTP“. Žalobkyně a její rodina též dlouhodobě pobíral příspěvek na živobytí, popřípadě doplatek na bydlení. 6. Následně se tak soud prvního stupně zabýval tím, zda výpověď daná žalovaným žalobkyni, která je po formální stránce bezvadná a byla podána v zákonné prekluzivní lhůtě ve smyslu § 2283 odst. 1 občanského zákoníku, je či není, s ohledem na důvody zvláštního zřetele hodné, spočívající v závažném zdravotním stavu manžela a syna žalobkyně, v rozporu s dobrými mravy. Poté uzavřel, že zdravotní stav, jak manžela žalobkyně, tak jejího syna, je nepříznivý, přičemž manžel žalobkyně je držitelem průkazu ZTP natrvalo, i syn žalobkyně je dlouhodobě v nepříznivém zdravotním stavu. Zkonstatoval též, že rodině byl přiznán příspěvek na bydlení, rovněž příspěvek na péči, přičemž celková situace rodiny není dobrá, jak pro nepříznivý zdravotní sta