25 CO 250/2022-473 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, ohledně žalobního požadavku na úhradu [částka], jakožto náhrady ušlého zisku a dále na úhradu [částka], jakožto požadavku na náhradu škody na zdraví (I), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (II), žalované uložil povinnost nahradit náklady České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 ve výši [částka] (III) a České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 ve vztahu k žalobkyni právo na náhradu nákladů státu nepřiznal ([příjmení]). 2. Rozhodl tak na podkladě žaloby, kterou se žalobkyně domáhala po žalované nároků v souvislosti s nezákonným rozhodnutím vydaným v rámci trestního řízení vedeného u Okresního soudu ve [město] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně požadovala jednak náhradu nákladů za obhajobu ve výši [částka], nákladů za znalecký posudek ve výši [částka], nákladů za odborné vyjádření ve výši [částka] a dále ušlý zisk ve výši [částka] a náhradu škody na zdraví ve výši [částka], rovněž tak peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu v souvislosti s vydaným nezákonným rozhodnutím ve výši [částka]. 3. Žalovaná v rámci procesního stanoviska sporovala některé úkony, týkající se náhrady nákladů žalobkyně za obhajobu, žalobkyni tak uhradila částku [částka], rovněž tak žalobkyni proplatila zpracování odborného vyjádření ve výši [částka]. Ve zbytku s žalobou nesouhlasila, ohledně nemajetkové újmy v souvislosti s vydaným nezákonným rozhodnutím vznesla námitku promlčení. Rovněž tak nesouhlasila s nároky žalobkyně na ušlý zisk a náhradu škody na zdraví, představující bolestné a ztížení společenského uplatnění, neboť zde není dána existence podmínek odpovědnosti státu za škodu. Současně též ohledně těchto nároků vznesla námitku promlčení. 4. V dané věci soud prvního stupně nejprve o nárocích žalobkyně rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 13 C 54/2012-86, přičemž řízení ohledně částky [částka] zastavil, žalobě vyhověl ohledně částky [částka] a částky [částka], ve zbytku všech nároků žalobkyní požadovaných pak žalobu zamítl. K odvolání žalobkyně ve věci rozhodl Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 25 Co 42/2014-141, tak, že rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ohledně částky [částka], co do částky [částka] potvrdil, co do částky [částka] jej změnil tak, že žalovaná je povinna tuto částku žalobkyni zaplatit, v zamítavých výrocích ohledně částek [částka], [částka] a [částka] rozsudek soudu prvního stupně, včetně výroku o nákladech řízení, zrušil a v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K dovolání žalobkyně rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 Cdo 3838/2014-163, tak, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 25 Co 42/2014-141, v části jeho výroku II, jímž byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 13 C 54/2012-86, v zamítavém výroku ohledně částky [částka] zrušen a věc v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, tento zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení. V návaznosti na to, posléze Městský soud v Praze jako soud odvolací, rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 25 Co 42/2014-175, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku ohledně částky [částka] potvrdil. 5. Na podkladě shora uvedených rozhodnutí soudů všech stupňů tak předmětem řízení, a tedy nároků žalobkyně zůstal její nárok na ušlý zisk ve výši [částka] a též nárok na náhradu škody na zdraví a bolestné ve výši [částka]. Žalobkyně na těchto nárocích setrvala, žalovaná rovněž tak ohledně těchto požadavků procesní stanovisko nezměnila a navrhla žalobu zamítnout. 6. Soud prvního stupně po provedeném řízení a dokazování zjistil, že v rámci trestního řízení vedeného proti žalobkyni Policie ČR dne [datum] zrealizovala domovní prohlídku v bytě žalobkyně i v jiných prostorách, konkrétně v poradně žalobkyně. Trestní stíhání bylo proti žalobkyni zahájeno dne [datum] pro podezření ze spáchání trestného činu neoprávněného podnikání. Pravomocně skončilo dne [datum] s tím, že bez dalšího bylo vůči žalobkyni zastaveno. Žalobkyně se ušlého zisku domáhala právě z důvodu vedení trestního stíhání, v jehož důsledku byla nucena své podnikání ukončit, svoji provozovnu vyklidit, následně pak nebyla schopna zajistit si zaměstnání, které hledala u řady zaměstnavatelů, a to rovněž tak v souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně měla živnostenské oprávnění pro obor činnosti poradenská a konzultační činnost, zpracování odborných studií a posudků, mimoškolní výchova a vzdělávání, pořádání kurzů, školení, včetně lektorské činnosti, přičemž toto podnikání v době od [datum] do [datum] přerušila. Z daňových přiznání žalobkyně za roky 2006 2009 zjistil, že faktické daněné příjmy žalobkyně poklesly za tyto roky z částky [částka] na stokorunové hodnoty. Následně však uzavřel, že z provedeného dokazování nebylo lze učinit závěr, že žalobkyni skutečně ušel zisk v příčinné souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním. Jestliže totiž z provedeného dokazování od podnikatelů či právnických osob vyplynulo, že žalobkyně se zde ucházela o zaměstnání, je zjevné, že tyto subjekty zaměstnání žalobkyni neposkytly, nebylo však možno učinit jednoznačný závěr, že by tomu tak bylo právě proto, že žalobkyně byla trestně stíhána. Není tak zřejmé, zda to bylo z důvodů zcela jiných, například, že žalobkyně neměla odpovídající vzdělání či z důvodu fyzického zdraví žalobkyně. Z provedeného dokazování naopak vyplynulo, že příčinou problémů pro poskytování poradenské činnosti žalobkyně nebylo trestní stíhání, ale konflikty s některými z klientů žalobkyně, zejména paní [příjmení]. Nebylo proto možné učinit ani závěr o tom, že k přerušení podnikatelské činnosti u žalobkyně došlo právě v důsledku trestního stíhání. Ani výpověď nájemní smlouvy na nájem nebytových prostor, v nichž žalobkyně provozovala poradenskou činnost, nebyla schopna prokázat, že tak bylo učiněno právě v důsledku trestního stíhání žalobkyně. 7. Jedná-li se pak o žalobkyní tvrzený nárok ohledně škody na zdraví, soud prvního stupně rovněž uzavřel, že na podkladě provedeného dokazování nebylo lze uzavřít, že by žalobkyně trpěla posttraumatickou stresovou poruchou, přičemž pak nebylo možno z provedeného dokazování dojít k závěru o ustálení takto jejího poškozeného zdravotního stavu, a zejména pak nebylo možné zjistit, co bylo příčinou žalobkyní tvrzeného psychického poškození zdraví, zda to byly úkony předcházející zahájení trestního stíhání, či úkony na toto trestní stíhání navazující, či naopak faktory, které předcházely trestnímu stíhání nebo skutečnosti ještě zcela jiné. Soud prvního stupně pak na podkladě provedeného dokazování nemohl učinit ani relevantní závěr o tom, zda žalobkyní vyčíslená výše bolestného a ztížení společenského uplatnění je důvodná, neboť nemohl vyjít z jí předložených závěrů znaleckých posudků, jednak znalkyně [příjmení] [jméno], ale ani znaleckého posudku znalce [příjmení] [příjmení]. Žalobkyně pak svá tvrzení ohledně obou nároků nebyla schopna prokázat, neboť neoznačila návrhy na jejich prokázání, a to ani po opakovaném poučení dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). 8. Následně na takto zjištěný skutkový stav věci soud prvního stupně aplikoval zákon č. 82/1998 Sb., odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon o odpovědnosti státu za škodu“) a aplikoval jeho § 1 odst. 1, § 2, § 5, § 7, § 8, § 30, § 14, § 15, jakož i § 26. Rovněž tak ohledně nároku žalobkyně aplikoval § 3079 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník účinný ode dne [datum] (dále jen„ o. z.“) a posléze § 420, § 444 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník účinný do dne [datum] (dále jen„ obč. zák.“). V souvislosti s aplikací těchto ustanovení zkonstatoval, že ušlý zisk představuje zmařenou výdělečnou příležitost, která by při pravidelném běhu událostí nastala. Zhodnotil, že očekávaný zisk, k jehož dosažení byly vytvořeny reálné podmínky, by se dostavil, jestliže by tomu nebránila škodná událost, v daném případě zde nezákonné rozhodnutí. Samo pouhé nepříznivé ovlivnění vztahu s klienty žalobkyně a podobně by ušlý zisk nepředstavovalo. Vyšel dále z toho, že v příčinné souvislosti s odpovědnostním titulem musí být majetková újma způsobená zásahem do průběhu děje, který by vedl k určitému zisku. Nepostačuje jen úvaha obecná o možném, teoretickému vlivu na výdělečnou činnost nebo jím tvrzené neuskutečnění podnikatelského záměru a podobně. Je třeba zkoumat i splnění dalších předpokladů na straně poškozeného, aby zisku reálně dosáhl. Vyčíslení výše ušlého zisku je pak individuální a odvíjí se, mimo jiné, právě od charakteru ztracené výdělečné příležitosti. Zpravidla v nejjednodušším př