29 CO 465/2021-109 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I. rozhodl, že v rozsahu výroku II. se nález Finančního arbitra ze dne [datum rozhodnutí], č. j. FA/SR/ZP [číslo] ve spojení s rozhodnutím Finančního arbitra o námitkách ze dne 30. 1. 2019, č. j. FA/SR/ZP [číslo], nahrazuje tak, že [právnická osoba] je povinna zaplatit [jméno] [příjmení] do 3 dnů od právní moci rozsudku zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% p. a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení; ve zbývajícím rozsahu, aby soud nahradil cit. nález Finančního arbitra ze dne [datum] ve spojení s cit. rozhodnutím Finančního arbitra o námitkách ze dne [datum] tak, že [právnická osoba] je povinna zaplatit [jméno] [příjmení] částku [částka] s příslušenstvím a částku [částka], a že výrok III. (cit. rozhodnutí) Finančního arbitra ze dne [datum] ve spojení s cit. rozhodnutím Finančního arbitra o námitkách ze dne [datum] se ruší, se žaloba [jméno] [příjmení] zamítá. Ve výroku II. vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že [jméno] [příjmení] i [právnická osoba] podali proti rozhodnutí Finančního arbitra žaloby podle části páté o. s. ř., protože s rozhodnutím nesouhlasili. Pojišťovna vzala svou žalobu zpět a řízení bylo pravomocně zastaveno usnesením č. j. 15 C 71/2019-36. Vzhledem k tomu řízení nadále probíhalo ohledně nároku, který ve své žalobě uplatnil [jméno] [příjmení]. Mezi účastníky došlo ke sporu, který vyplýval z jimi uzavřené pojistné smlouvy [číslo] ze dne [datum] a z pojistné smlouvy [číslo] ze dne [datum] a který byl původně řešen u Finančního arbitra na návrh [jméno] [příjmení] ze dne [datum]. [jméno] [příjmení] ve správním řízení požadoval, aby byla určena neplatnost předmětných pojistných smluv a aby mu bylo vydáno bezdůvodné obohacení vzniklé tím, že platil pojistné na základě neplatných pojistných smluv. [jméno] [příjmení] navrhoval, aby byl nahrazen zamítavý výrok II. nálezu Finančního arbitra, resp. výrok III. rozhodnutí o námitkách, a to tak, že pojišťovna je povinna mu zaplatit částku [částka] s příslušenstvím jako bezdůvodné obohacení z neplatné pojistné smlouvy [číslo] částku [částka] s příslušenstvím jako bezdůvodné obohacení z pojistné smlouvy [číslo] (srovnej změnu petitu žaloby, kterou soud připustil při jednání dne [datum], dle protokolu o jednání na č. l. 40 a násl. spisu). Pojišťovna uplatnila námitku promlčení uplatněných nároků, kterou [jméno] [příjmení] považuje za rozpornou s dobrými mravy. 3. Finanční arbitr dospěl k závěru, že pojistné smlouvy jsou neplatné jako celek, protože obsahují neurčitá ujednání o počátečních, správních a inkasních nákladech, rizikovém pojistném i odkupném, což jsou ujednání neoddělitelná od ostatního obsahu obou smluv. Konstatoval, že pojišťovna se na úkor [jméno] [příjmení] bezdůvodně obohatila přijatým pojistným a [jméno] [příjmení] se bezdůvodně obohatil vyplacenými mimořádnými výběry a plněním přijatým při skončení pojištění. Poté Finanční arbitr řešil námitku promlčení vznesenou pojišťovnou ve smyslu § 107 zákona č. 40/1964 Sb., přičemž nezjistil dřívější vědomost [jméno] [příjmení] o bezdůvodném obohacení pojišťovny než ke dni ukončení pojistné smlouvy I. s výplatou odkupného ve výši [částka] dne [datum] a pojistné smlouvy II. s výplatou odkupného ve výši [částka] dne [datum]. Protože od ukončení pojistných smluv (tedy od okamžiku počátku plynutí subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení) neuplynula do zahájení řízení před Finančním arbitrem doba dvou let, k posouzení promlčení Finanční arbitr použil objektivní tříletou promlčecí dobu a dovodil, že mezní datum rozhodné pro promlčení vydání bezdůvodného obohacení je den [datum], tj. tři roky před podáním návrhu k Finančnímu arbitrovi. Protože objektivní promlčecí doba začala běžet faktickým zaplacením každého běžného pojistného, je promlčeno pojistné, které [jméno] [příjmení] zaplatil před [datum] a pojistné zaplacené po tomto datu promlčeno není. Dále Finanční arbitr vyšel ze zjištění, že [jméno] [příjmení] na pojistnou smlouvu I. v období od [datum] do [datum] (tedy do konce pojištění) uhradil pojistné dne [datum] ve výši [částka] a že na pojistnou smlouvu II. uhradil v období od [datum] do [datum] (tedy do konce pojištění) pojistné dne [datum] ve výši [částka]. Proto Finanční arbitr rozhodl, že pojišťovna je povinna vydat [jméno] [příjmení] bezdůvodné obohacení ve výši [částka] z pojistné smlouvy I., bezdůvodné obohacení ve výši [částka] z pojistné smlouvy II., a ve zbývající části návrh zamítl. Příslušenství uvedených částek nebylo [jméno] [příjmení] přiznáno, protože dle názoru Finančního arbitra opačný závěr by byl v rozporu se zákonem (zejména z toho důvodu, že [jméno] [příjmení] neposkytl potřebnou součinnost k plnění). Finanční arbitr nezjistil, že by pojišťovna nebyla přesvědčena o platnosti pojistných smluv, nebo že by měla úmysl se na úkor [jméno] [příjmení] bezdůvodně obohatit. 4. Soud I. stupně na základě žaloby podané [jméno] [příjmení] spor mezi účastníky znovu projednal v řízení dle části páté o. s. ř. Vyšel z té skutečnosti, že [jméno] [příjmení] se po změně petitu žaloby domáhá vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] s příslušenstvím z titulu neplatnosti pojistné smlouvy [číslo] částky [částka] s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení vzniklého na základě neplatné pojistné smlouvy [číslo] (k tomu srovnej též uvedené shora). Soud převzal skutková zjištění Finančního arbitra (§ 250e odst. 2 o. s. ř.), s tím, že po skutkové stránce není mezi účastníky spor, a pro nadbytečnost zamítl navrhovaný výslech zaměstnanců pojišťovny. Dospěl k závěru, že předmětné pojistné smlouvy jsou absolutně neplatné jako celek, a to z důvodu absence konkrétního ujednání o výši rizikového pojistného (§ 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.), které je neoddělitelné od ostatního obsahu obou pojistných smluv. I když soud I. stupně nesouhlasil se všemi závěry Finančního arbitra, shledal jeho konečný závěr o absolutní neplatnosti předmětných pojistných smluv za správný a nezabýval se dalšími uplatňovanými důvody neplatnosti té které pojistné smlouvy. 5. Soud I. stupně zohlednil, že [jméno] [příjmení] zaplatil pojišťovně nepromlčené běžné pojistné ve výši [částka] (tj. v době od [datum] do [datum] u pojistné smlouvy I. uhradil pojistné ve výši [částka] a od [datum] do [datum] u pojistné smlouvy II. uhradil pojistné ve výši [částka]). Soud zaujal názor, že ohledně plateb uskutečněných před [datum] je namístě aplikovat dříve platný občanský zákoník a že se uplatní dvouletá subjektivní promlčecí lhůta, přičemž ohledně plateb uskutečněných po [datum] je namístě použít nový občanský zákoník, tedy tříletou objektivní promlčecí lhůtu. Obvodní soud označil za správný závěr Finančního arbitra, že není namístě [jméno] [příjmení] zaplatit více než celkem [částka]. Dovodil také, že pojišťovna námitku promlčení neuplatnila v rozporu s dobrými mravy a že na straně pojišťovny nebyl úmysl se na úkor [jméno] [příjmení] bezdůvodně obohatit. Na rozdíl od Finančního arbitra však soud I. stupně dospěl k závěru, že je namístě přiznat [jméno] [příjmení] úrok z prodlení z přiznaných částek [částka] a [částka], když na jeho straně neshledal nedostatek součinnosti k plnění. Na základě uvedeného změnil nález Finančního arbitra ve výroku II., resp. rozhodnutí Finančního arbitra o námitkách ve výroku III. ohledně příslušenství přiznaných částek a jinak žalobu podanou [jméno] [příjmení] jako nedůvodnou zamítl. Vzhledem k tomu, že pojišťovna vzala podanou žalobu zcela zpět a [jméno] [příjmení] byl se svou žalobou úspěšný pouze zčásti (pouze ohledně příslušenství), soud I. stupně ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 6. Proti výroku I. tohoto rozsudku, části věty první za středníkem, a proti výroku II. o náhradě nákladů řízení podal [jméno] [příjmení] odvolání z důvodů uvedených v § 205 odst. 2, písm. d), e) a g) o. s. ř. Uvedl, že soud I. stupně sice správně konstatoval absolutní neplatnost pojistných smluv, avšak postupoval nesprávně při vypořádání bezdůvodného obohacení z neplatných pojistných smluv a nesprávně zjistil výši jeho nepromlčeného nároku na vydání bezdůvodného obohacení a uplatněný nárok nesprávně právně posoudil. Uvedl, že k prokázání úmyslu pojišťovny bezdůvodně se obohatit na jeho úkor a toho, že pojišťovna vznesla námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy, navrhoval výslech svědků – zaměstnanců pojišťovny a člena statutárního orgánu. Výslech navržených svědků měl prokázat, že pojišťovna nejpozději od května [rok] věděla o vadách pojistné smlouvy (i dalších pojistných smluv), avšak nic neučinila k nápravě závadného stavu a dále přijímala pojistné z neplatných pojistných smluv. Z toho [jméno] [příjmení] dovozuje nemravnost námitky promlčení, resp. absenci dobré víry pojišťovny při vznesení námitky promlčení. Upozornil, že pojišťovna se s ohledem na s