29 CO 483/2021-203 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I. zamítl žalobu s návrhem, aby soud nahradil nález Finančního arbitra č. j. FA/SR/ZP [číslo] ze dne [datum rozhodnutí], potvrzený rozhodnutím o námitkách č. j. FA/SR/ZP [číslo] ze dne [datum rozhodnutí], a to tak, že pojistná smlouva je neplatná,„ žalovaná“ je povinna zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% p. a. z této částky od [datum] do zaplacení, in eventum že„ žalovaná“ je povinna zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05% p. a. z této částky od [datum] do zaplacení. Ve výroku II. rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit„ žalované“ na náhradě nákladů řízení [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce„ žalované“. 2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že [jméno] [příjmení] se žalobou podanou podle části páté o. s. ř. domáhal, aby soud nahradil rozhodnutí Finančního arbitra a rozhodl, že pojistná smlouva je neplatná a že pojišťovna je povinna zaplatit mu částku [částka] s příslušenstvím. Mezi účastníky došlo ke sporu, který vyplýval z jimi uzavřené pojistné smlouvy [číslo] ze dne [datum] a který byl původně řešen u Finančního arbitra na návrh [jméno] [příjmení] podaný dne [datum]. [jméno] [příjmení] zastává názor, že pojistná smlouva je neplatná jako celek, a to pro její neurčitost ve smyslu § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. Požadoval určení neplatnosti pojistné smlouvy a vydání bezdůvodného obohacení včetně příslušenství. Pojišťovna ve správním řízení uplatnila námitku promlčení uplatněného nároku. [jméno] [příjmení] má za to, že pojišťovna uplatnila námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy. 3. Finanční arbitr vyšel ze zjištění, že pojištění zaniklo dne [datum] pro neplacení pojistného, že [jméno] [příjmení] uhradil na základě pojistné smlouvy pojistné celkem ve výši [částka], že provedl mimořádný výběr ve výši [částka] a že dne [datum] pojišťovna vyplatila [jméno] [příjmení] odkupné ve výši [částka]. Finanční arbitr především řešil námitku promlčení uplatněnou pojišťovnou ve smyslu § 107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. Podle jeho zjištění [jméno] [příjmení] byl informován o vzniku bezdůvodného obohacení pojišťovny nejpozději dne [datum], kdy mu bylo vyplaceno odkupné. Finanční arbitr dovodil, že subjektivní promlčecí doba práva na vydání bezdůvodného obohacení začala plynout v prosinci [rok] a marně uplynula v prosinci [rok]. [příjmení] [jméno] [příjmení] řízení před Finančním arbitrem až dne [datum], učinil tak po marném uplynutí subjektivní promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu tvrzené neplatnosti pojistné smlouvy. Finanční arbitr neshledal právní zájem [jméno] [příjmení] na určení neplatnosti pojistné smlouvy. Dovodil také, že ze strany pojišťovny nedošlo ke zneužití práva na úkor [jméno] [příjmení], a že promlčení nenastalo vinou pojišťovny. Z těchto důvodů Finanční arbitr návrh [jméno] [příjmení] na vydání bezdůvodného obohacení na straně pojišťovny zamítl. Podané námitky byly zamítnuty a nález Finančního arbitra byl potvrzen. 4. [jméno] [příjmení] s rozhodnutím Finančního arbitra nesouhlasil a podal proti němu žalobu podle části páté o. s. ř. 5. Soud I. stupně na základě žaloby podané [jméno] [příjmení] věc znovu projednal v řízení dle části páté o. s. ř. Žalobce v soudním řízení trval na tom, že pojistná smlouva je neplatná, že pojišťovna uplatnila námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy, a požadoval vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] s přísl., protože podle neplatné pojistné smlouvy platil pojistné a nárok není promlčen. Namítal také, pojišťovna jednala nepoctivě. Pojišťovna navrhovala, aby byla žaloba podaná [jméno] [příjmení] zamítnuta, s tím, že námitku promlčení nároku neuplatnila v rozporu s dobrými mravy a nárok uplatněný žalobcem je promlčen. 6. Soud I. stupně vzal za svá skutková zjištění Finančního arbitra (§ 250e odst. 2 o. s. ř.), která doplnil o další podklady, a to mimo jiné o výpověď svědků – zaměstnanců pojišťovny. Po provedeném řízení soud dovodil, že je namístě vycházet ze zákona o pojistné smlouvě a ze zákona č. 40/1964 Sb. (dříve platný občanský zákoník) se zřetelem k ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (platný občanský zákoník). Především dospěl k závěru, že pojistná smlouva, kterou účastníci uzavřeli dne [datum], je absolutně neplatná (§ 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.), neboť neobsahuje konkrétní ujednání o výši rizikového pojistného. Vzhledem k tomu, že ujednání o výši rizikového pojistného nelze oddělit od ostatního obsahu pojistné smlouvy, je pojistná smlouva neplatná jako celek (odkaz na rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 29 Co 420/2019-146). Pojistná smlouva zanikla ke dni [datum] pro neplacení pojistného, a proto není dán naléhavý právní zájem žalobce na určení neplatnosti pojistné smlouvy. Protože žalobce platil pojišťovně pojistné na základě neplatné pojistné smlouvy, vzniklo na straně pojišťovny bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. Poté soud posuzoval námitku promlčení uplatněnou pojišťovnou a dovodil, že v tomto případě uplynula dvouletá subjektivní promlčecí doba ve smyslu § 107 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. Skutkové okolnosti, z nichž je dovozována absolutní neplatnost pojistné smlouvy, musely být žalobci známy již ke dni podpisu smlouvy v roce 2011. Protože žalobce návrh u Finančního arbitra uplatnil až dne [datum], stalo se tak po uplynutí subjektivní promlčecí lhůty, a žalobcem uplatněný nárok je promlčen jako celek. Ani soud neshledal úmysl pojišťovny se bezdůvodně obohatit, ani to, že by pojišťovna námitku promlčení uplatnila v rozporu s dobrými mravy. Ze všech těchto důvodů soud I. stupně dospěl k závěru, že Finanční arbitr rozhodl správně, nevyhověl-li návrhu žalobce. 7. Vzhledem k tomu, že nárok žalobce [jméno] [příjmení] na vrácení bezdůvodného obohacení je promlčen a pojišťovna nevznesla námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy (dovodil i Finanční arbitr), soud I. stupně výrokem I. napadeného rozsudku žalobu jako nedůvodnou zamítl. Výrok II. o náhradě nákladů řízení zdůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný a vznikly mu náklady spočívající v odměně advokáta, určené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., sestávající z 15 úkonů po [částka] + z 15x paušální náhrady [částka] + 21 % DPH. 8. Proti tomuto rozsudku podal žalobce [jméno] [příjmení] odvolání z důvodů uvedených v ust. § 205 odst. 2, písm. d), e) a g) o. s. ř. Uvedl, že soud I. stupně sice správně posoudil pojistnou smlouvu jako absolutně neplatnou, avšak učinil nesprávný závěr o tom, že pojištění zaniklo z důvodu nehrazení pojistného. Je-li smlouva absolutně neplatná, neexistuje, a proto ani nemůže zaniknout, a to z jakéhokoliv důvodu. Namítal také, že rozsudek je nepřezkoumatelný, protože z jeho odůvodnění nevyplývá, jaké důkazy byly provedeny a proč z nich soud příp. neučinil žádná skutková zjištění. Žalobce též navrhl další listinné podklady (zejm. Úřední sdělení ČNB ze dne [datum]), které soud zcela opomenul, což zakládá nepřezkoumatelnost rozsudku i jeho protiústavnost. 9. Žalobce je přesvědčen, že v tomto případě je namístě, aby se nárok žalobce promlčoval v tříleté objektivní promlčecí době. Žalobce vylučuje, že by měl vědět o neplatnosti pojistné smlouvy, resp. o vzniku bezdůvodného obohacení, k datu uzavření pojistné smlouvy. V takovém případě by takovou vědomost musela mít i pojišťovna, a to od první platby pojistného, což by zakládalo její bezdůvodné obohacení. Závěry soudu dokládají, že„ neměří účastníkům stejným metrem.“ V řízení nebyla prokázána ani vědomost žalobce o vzniku bezdůvodného obohacení k okamžiku výplaty odkupného. Podmínky pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby ve smyslu § 107 odst. 1 dříve platného obč. zák. nebyly naplněny, a proto je třeba uplatněný nárok posuzovat dle objektivní promlčecí doby. Žalobce trvá na tom, že vědomost o možné neplatnosti pojistné smlouvy získal až na základě konzultace s odborníkem, tj. k datu [datum]. Upozornil také, že pojišťovna již od května [rok] (od okamžiku zveřejnění Úředního sdělení ČNB ze dne [datum]) věděla o možné neplatnosti pojistné smlouvy, a tedy i o vzniku bezdůvodného obohacení. Soud však Úřední sdělení ČNB ze dne [datum] nezohlednil. Přitom žalobce na něj kladl v řízení důraz, když tvrdil, že pojišťovna byla úředním sdělením informována o tom, že postup, kdy při nabízení a uzavírání smluv životního pojištění nesděluje zájemcům o pojištění informace o nákladové struktuře nabízeného produktu, znamená, že takto uzavřená smlouva životního pojištění mohla být uzavřena v rozporu s povinností odborné péče a zákazem nekalých obchodních praktik. Pojišťovna tedy od května [rok] věděla, že pojistná smlouva je neplatná, a přesto nadále od žalobce přijímala pojistné, aniž žalobce na možnou neplatnost smlouvy upozornila a aniž učinila kroky, kterými by protiprávní stav na straně žalobce odstranila. Pojišťovna se přijímáním plateb od května 2012 bezdůvodně úmyslně obohatila. Soud I. stupně se při