29 CO 495/2021-163 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I. zamítl žalobu s návrhem, aby soud změnil (správně nahradil) nález Finančního arbitra č. j. FA/SR/ZP [číslo] ze dne [datum rozhodnutí], ve znění rozhodnutí o námitkách č. j. FA/SR/ZP [číslo] ze dne [datum rozhodnutí], takto: Výrok II. se mění a nově zní:„ Žalovaná“ je povinna zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05% p. a. z částky [částka] [anonymizováno] od [datum] do zaplacení do 3 dnů od právní moci rozsudku. Výrok III. se ruší. Ve výroku II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že [obec] [příjmení] se žalobou podanou podle části páté o. s. ř. v konečném znění domáhal, aby soud změnil (správně nahradil) rozhodnutí Finančního arbitra a rozhodl, že pojišťovna je povinna zaplatit mu částku [částka] s příslušenstvím (srovnej usnesení o připuštění změny petitu žaloby při jednání dne [datum] dle protokolu zejména na č. l. 113). Také pojišťovna podala proti rozhodnutí Finančního arbitra žalobu podle části páté o. s. ř., avšak žalobu vzala zpět a v tomto rozsahu bylo řízení zastaveno (srovnej pravomocné usnesení č. j. 14 C 113/2019-88). Řízení proto nadále probíhalo ohledně nároku, který ve své žalobě uplatnil [obec] [příjmení]. Jak bylo zjištěno, mezi účastníky došlo ke sporu, který vyplýval z jimi uzavřené pojistné smlouvy [číslo] ze dne [datum] a který byl původně řešen u Finančního arbitra na návrh [jméno] [příjmení] podaný dne [datum] [obec] [příjmení] zastává názor, že pojistná smlouva je neplatná pro její neurčitost, a to z jiných důvodů, nežli dovodil Finanční arbitr a požadoval vydání bezdůvodného obohacení včetně příslušenství z titulu neplatnosti pojistné smlouvy. Pojišťovna ve správním řízení uplatnila námitku promlčení uplatněného nároku. [obec] [příjmení] má za to, že pojišťovna uplatnila námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy a že nárok není promlčen. 3. Finanční arbitr dovodil, že pojistná smlouva je neplatná jako celek pro neurčitost, a řešil námitku promlčení uplatněnou pojišťovnou ve smyslu § 107 zákona č. 40/1964 Sb. Výsledně (v rozhodnutí o námitkách) aplikoval dvouletou subjektivní promlčecí lhůtu dle § 107 odst. 1 dříve platného občanského zákoníku. Podle jeho zjištění [obec] [příjmení] se dozvěděl o vzniku bezdůvodného obohacení pojišťovny na základě Modelace pojištění, doručené přípisem dne [datum]. Vzhledem k tomu Finanční arbitr dovodil, že subjektivní promlčecí doba práva na vydání bezdůvodného obohacení začala plynout od [datum]. Konstatoval, že právo [jméno] [příjmení] se promlčuje od úhrady každé platby pojistného. Pojistné zaplacené před datem [datum] (tj. dva roky před zahájením řízení u Finančního arbitra) je promlčeno, a pojistné zaplacené po tomto datu promlčeno není. Z přehledu zaplaceného pojistného Finanční arbitr zjistil, že v období od [datum] do [datum] [obec] [příjmení] uhradil pojistné ve výši [částka], což je částka, kterou je dle zjištění Finančního arbitra pojišťovna povinna zaplatit [jméno] [příjmení] jako bezdůvodné obohacení z neplatné pojistné smlouvy, s tím, že [obec] [příjmení] nepřijal od pojišťovny žádné finanční plnění. Finanční arbitr neshledal předpoklady pro to, aby byla námitka promlčení odmítnuta pro rozpor s dobrými mravy. Z těchto důvodů Finanční arbitr rozhodl, že pojišťovna je povinna zaplatit [jméno] [příjmení] částku [částka] s příslušenstvím, a ve zbytku návrh zamítl (srovnej nález Finančního arbitra ve znění rozhodnutí o námitkách). 4. Soud I. stupně na základě žaloby podané [jméno] [příjmení] věc znovu projednal v řízení dle části páté o. s. ř. Žalobce v soudním řízení trval na tom, že pojistná smlouva je neplatná, že pojišťovna uplatnila námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy, a nárok není promlčen. Žalobce požadoval vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] s přísl., protože podle neplatné pojistné smlouvy platil pojistné. Namítal také, že na straně pojišťovny byl úmysl bezdůvodně se obohatit na jeho úkor. Pojišťovna navrhovala, aby byla žaloba podaná [jméno] [příjmení] zamítnuta, s tím, že námitku promlčení nároku neuplatnila v rozporu s dobrými mravy, že na její straně nebyl úmysl bezdůvodně se obohatit na úkor žalobce, a nárok uplatněný žalobcem je promlčen, resp. je zčásti promlčen. 5. Soud I. stupně vzal za svá skutková zjištění Finančního arbitra (§ 250e odst. 2 o. s. ř.), která doplnil o další podklady, z nichž však nezjistil žádné relevantní skutečnosti. Pro nadbytečnost zamítl návrh žalobce na výslech svědků i na provedení dalších důkazů. Po provedeném řízení soud dovodil, že je namístě vycházet ze zákona o pojistné smlouvě a ze zákona č. 40/1964 Sb. (dříve platný občanský zákoník, dále jen„ obč. zák.“) se zřetelem k ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (platný občanský zákoník). Především dospěl k závěru, že pojistná smlouva, kterou účastníci uzavřeli dne [datum], je absolutně neplatná (§ 37 odst. 1 obč. zák.), neboť neobsahuje konkrétní ujednání o výši rizikového pojistného, resp. smlouvou vůbec nebylo ujednáno pojištění. Protože [obec] [příjmení] platil pojišťovně pojistné na základě neplatné pojistné smlouvy, vzniklo na straně pojišťovny bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 odst. 2 obč. zák. Poté soud posuzoval námitku promlčení uplatněnou pojišťovnou a dovodil, že v tomto případě uplynula dvouletá subjektivní promlčecí doba ve smyslu § 107 odst. 1 obč. zák. Skutkové okolnosti, z nichž je dovozována absolutní neplatnost pojistné smlouvy, musely být žalobci známy z Modelace pojištění doručené přípisem ze dne [datum]. Právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčuje po uplynutí dvou let od uhrazení každé platby pojistného. Pojistné, které [obec] [příjmení] zaplatil před datem [datum] (tj. dva roky před zahájením řízení před Finančním arbitrem), je promlčeno, pojistné zaplacené po tomto datu promlčeno není. Nepromlčené pojistné činí [částka], což je částka, kterou má pojišťovna žalobci zaplatit (včetně příslušenství) jako bezdůvodné obohacení z neplatné pojistné smlouvy na základě rozhodnutí Finančního arbitra. Ani soud neshledal úmysl pojišťovny se bezdůvodně obohatit, ani to, že by pojišťovna námitku promlčení uplatnila v rozporu s dobrými mravy. Na závěr soud řešil otázku příp. vypořádání vzájemných nároků účastníků z neplatné smlouvy. Z naznačených důvodů soud I. stupně dospěl k závěru, že Finanční arbitr rozhodl správně, a výrokem I. napadeného rozsudku žalobu jako nedůvodnou zamítl. Výrok II. o náhradě nákladů řízení zdůvodnil ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., s tím, že žalobce [příjmení] [příjmení] nebyl v tomto řízení úspěšný a pojišťovna zavinila„ zpětvzetí“ (správně zastavení) řízení, tedy rovněž v řízení nebyla úspěšná. 6. Proti tomuto rozsudku podal žalobce [příjmení] [příjmení] odvolání z důvodů uvedených v ust. § 205 odst. 2, písm. d), e) a g) o. s. ř. Uvedl, že soud I. stupně učinil z provedených důkazů nesprávná, popř. neúplná, skutková zjištění, což se vztahuje k výročním dopisům (správné je zjištění, že na jejich základě nebyl žalobce informován o stavu pojištění), Úřednímu sdělení ČNB ze dne [datum] (správné je zjištění, že pojišťovna z tohoto sdělení seznala, že na základě zákazu nekalých obchodních praktik má povinnost jednat s odbornou péčí a informovat pojistníky o nákladové struktuře životního pojištění a tyto informace zájemcům o pojištění poskytovat automaticky), protokolů Finančního arbitra (Finanční arbitr již v polovině roku 2014 informoval pojišťovnu o vadách smluv životního pojištění, avšak pojišťovna neučinila nic k nápravě závadného stavu a dále od [jméno] [příjmení] přijímala pojistné a nyní se brání námitkou promlčení) a interního sdělení pojišťovny [číslo] [rok] (správné je zjištění, že pojišťovna již v roce [rok] věděla, že při ukončení smlouvy snižuje kapitálovou hodnotu pojištění o stornovací poplatky a o počáteční, inkasní a správní náklady, i to, že do spořící složky pojištění není alokováno 100% zaplaceného pojistného, a tuto informaci nesdělila zájemcům o pojištění, tedy ani [jméno] [příjmení]). 7. Žalobce upozornil na nesprávný a nelogický závěr soudu I. stupně ohledně počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty od Modelace pojištění ze srpna [rok]. Soud konstatoval absolutní neplatnost pojistné smlouvy pouze z důvodu absence konkr. ujednání o výši nákladů odečítaných pojišťovnou. Pokud se žalobce ze zmíněné modelace dozvěděl, že pojišťovna účtuje nějaké náklady a poplatky, nemohlo to vyvolat jeho vědomost o absolutní neplatnosti pojistné smlouvy z důvodu nesjednání těchto nákladů. V této souvislosti uvedl, že je dána disproporce mezi obsahem pojistné smlouvy a jednáním pojišťovny, což soud přehlédl a nezohlednil ve vztahu k posouzení existence dobré víry pojišťovny při vznesení námitky pojištění. Žalobce trvá na tom, že pojišťovna již od května [rok] (srovnej Úřední sdělení ČNB ze dne [datum]) věděla o tom, že postup, kdy při nabízení a uzavírání smluv životního pojištění nesděluje zájemcům o pojištění informace o nákladové struktuře nabízeného p