30 CO 295/2022-479 — Městský soud v Praze

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako náhrady škody na zdraví vzniklé žalobci v důsledku rozhodnutí o vazbě v trestním řízení vedeném u Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Pardubického kraje, odbor hospodářské kriminality, sp. zn. KRPE [číslo] a následně u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ trestní řízení“), v němž byl žalobce nakonec pro čin, pro nějž byl vzat do vazby, pravomocně zproštěn obžaloby. Konkrétně má škoda na zdraví spočívat ve skutečnosti, že se žalobce v důsledku vazby psychicky zhroutil a objevily se u něj vážné zdravotní problémy, jimiž trpí dodnes, a to posttraumatická stresová porucha, sociální fobie, plně rozvinutá anorexie, těžká insomnie a bolesti žaludku se zvracením krve. Žalobci byl přiznán invalidní důchod III. stupně pro 70 % pokles pracovní schopnosti. Požadoval proto bolestné ve výši [částka] a náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši [částka]. 2. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a žalobu zamítl ohledně částky [částka] s příslušenstvím (výrok II.). Dále pak žalované uložil výrokem III. zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce, výrokem IV. uložil žalované povinnost nahradit náklady státu, jejichž výše bude stanovena v samostatném usnesení. 3. Soud prvního stupně ve věci napadeným rozsudkem rozhodoval již počtvrté. Nejprve rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 163/2015-62, žalobu zamítl pro promlčení nároku žalobce, tento rozsudek však byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 Co 213/2016-82, zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V uvedeném rozhodnutí odvolací soud shledal, že soud prvního stupně nesprávně posoudil otázku promlčení, neboť uplatněný nárok chybně posuzoval jako nárok na náhradu nemajetkové újmy dle ustanovení § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem („ OdpŠk“), který se dle ustanovení § 32 odst. 3 OdpŠk promlčuje v šestiměsíční promlčecí lhůtě. Uvedený nárok je však na místě posoudit jako nárok na náhradu škody na zdraví způsobené nezákonnou vazbou dle ustanovení § 9 OdpŠk, a promlčecí doba je proto dle ustanovení § 33 OdpŠk dvouletá. 4. Podruhé soud prvního stupně o podané žalobě rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 163/2015-129, tak, že žalobu zamítl poté, co neshledal nezákonnost vazby, neboť trestní stíhání bylo vedeno dílem důvodně a žalobce v něm byl uznán zčásti vinným (žalobce byl sice zproštěn obžaloby pro zvlášť závažný zločin zpronevěry, byl však shledán vinným přečinem úvěrového podvodu). Vedle toho pak není dána příčinná souvislost mezi vazbou a psychickými problémy žalobce, neboť nelze uzavřít, že nebýt vzetí žalobce do vazby, k jeho psychickému onemocnění by nedošlo. Tento rozsudek byl následně usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 Co 404/2017-144, zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V tomto usnesení odvolací soud shledal nesprávným závěr soudu prvního stupně o zákonnosti vazby s ohledem na částečné odsouzení žalobce v trestním řízení. Je třeba posuzovat i to, zda byl žalobce vazebně stíhán právě pro skutek, pro který byl později odsouzen. Vedle toho odvolací soud konstatoval, že se soud prvního stupně opomněl zabývat otázkou, zda si žalobce vazbu ve smyslu ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) OdpŠk nezavinil sám. Dále pak odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně si nemohl sám učinit závěr o neexistenci příčinné souvislosti mezi nezákonnou vazbou a poškozením zdraví žalobce, aniž by si k tomuto závěru opatřil znalecký posudek z oboru zdravotnictví, který by vymezil konkrétní zdravotní obtíže žalobce a zabýval se podrobně jejich původem. 5. Potřetí bylo obvodním soudem rozhodnuto mezitímním rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 14 C 163/2015-179, jímž shledal základ žalobního nároku opodstatněným. Tento rozsudek byl následně rovněž zrušen odvolacím soudem, a to usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 Co 6/2019- 198. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo založeno na několika klíčových závěrech. S odkazem na ustanovení § 7 odst. 1, § 9 odst. 1 OdpŠk; § 12 odst. 1 písm. a) a § 26 OdpŠk odvolací soud zopakoval, že z podané žaloby, jakož i dalších skutkových tvrzení žalobce je nepochybné, že předmětem řízení je požadavek žalobce na zaplacení náhrady škody na zdraví vzniklé žalobci v důsledku nezákonné vazby, tedy v důsledku vazebního stíhání žalobce v období od [datum] do [datum], tedy že tento nárok je na místě posuzovat podle ustanovení § 9 odst. 1 OdpŠk. K tomuto odvolací soud doplnil, že nárok na náhradu škody způsobené nezákonnou vazbou založený ustanovením § 9 odst. 1 OdpŠk je nutné odlišovat od nároku na náhradu škody způsobené samotným nezákonným zahájením (vedením) trestního stíhání, který se podle ustálené rozhodovací praxe posuzuje analogicky jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím založený ustanovením § 7 odst. 1 OdpŠk, přičemž odpovědnost státu za škodu způsobenou nezákonným zahájením (vedením) trestního stíhání není předmětem tohoto řízení. Objektivní odpovědnost státu za škodu způsobenou vazbou je dána za současného splnění tří podmínek, a sice 1) rozhodnutí o vzetí do vazby, ačkoliv trestní stíhání neskončilo pravomocným odsouzením poškozeného, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi vzetím do vazby a škodou; přičemž první podmínku navíc nelze považovat za splněnou tehdy, pokud si poškozený ve smyslu ustanovení § 12 odst. 1 písm. a) OdpŠk způsobil sám. Odvolací soud shledal správným závěr, že v případě žalobce byla dána nezákonná vazba, kterou si přitom žalobce nezpůsobil sám; odvolací soud uzavřel, že žalobce byl vzat do vazby v rámci trestního řízení, v němž byl nakonec zproštěn obžaloby a že na tom nic nemění odsouzení žalobce pro přečin úvěrového podvodu, neboť se jedná o odlišný skutek, pro nějž bylo trestní stíhání zahájeno až později po propuštění žalobce z vazby. Správným byl i závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobce si vazbu nezavinil sám. Lékařskými zprávami, které byly v řízení provedeny k důkazu, bylo dostatečně prokázáno, že v období po propuštění žalobce z vazby došlo u žalobce ke zhoršení zdravotního stavu, a je tedy dána škoda na zdraví. Odvolací soud však neměl za prokázanou příčinnou souvislost škody s nezákonnou vazbou a dále bylo zdůrazněno, že žalobce se svým nárokem může být úspěšný pouze v rozsahu, v němž byla příčinou jeho zdravotních obtíží právě nezákonná vazba, ne trestní stíhání jako takové. Soud první instance nesprávně odkázal na ustanovení § 2958 o. z., přestože k nezákonné vazbě došlo ještě za účinnosti zákona [číslo] Sb. Posouzení věci podle o. z. by bylo možné pouze tehdy, pokud by k tomu byly dány mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu ustanovení § 3079 odst. 2 o. z., žádné takové důvody však dosud v řízení prokázány nebyly. Obvodnímu soudu bylo uloženo zabývat se znovu otázkou, zde mezi nezákonnou vazbou žalobce a poškozením jeho zdraví byla dána příčinná souvislost. Za tím účelem soud prvního stupně ustanoví znalce k posouzení otázky, v jakém konkrétním rozsahu došlo k poškození zdraví žalobce, v jakém rozsahu bylo podstatnou příčinou tohoto poškození právě vazební stíhání žalobce a v jakém rozsahu naopak příčiny jiné, zejména obecně trestní stíhání žalobce pro zvlášť závažný zločin zpronevěry a přečin úvěrového podvodu. V případě, že soud prvního stupně shledá, že příčinná souvislost byla dána, a uzavře tedy, že jsou splněny všechny podmínky odpovědnosti žalované za škodu na zdraví způsobené žalobci nezákonnou vazbou, bude se dále zabývat výší nároku žalobce na bolestné a náhradu za ztížení společenského uplatnění. 6. Soud prvního stupně v napadeném rozsudku dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Usnesením policejního orgánu ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro zvlášť závažný zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku. Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byl na vazebním zasedání konaném téhož dne vzat žalobce do vazby, žalobce byl stíhán vazebně v době od [datum] do [datum]. Až následně usnesením o zahájení trestního stíhání policejního orgánu ze dne [datum] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro přečin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 trestního zákoníku. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], byl žalobce uznán vinným přečinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1 trestního zákoníku, a byl zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) trestního řádu pro skute