35 CO 200/2022-619 — Městský soud v Praze

1. Shora citovaným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci ad a) [částka] a žalobci ad b) [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Žalobu, podle které by byla žalovaná povinna zaplatit žalobci ad a) [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 7,05 % ročně a žalobci ad b) [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 7. 05% ročně, soud I. stupně zamítl (výrok II). Soud I. stupně dále uložil žalované povinnost zaplatit na nákladech [anonymizováno] žalobci ad a) [částka] a žalobci ad b) [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky (výrok III). 2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, doručené soudu dne [datum], kterou se žalobce a) domáhal vůči žalované zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem orgánů veřejné moci ([stát. instituce] a [stát. instituce]) při vyřizování jeho žádosti o informaci podle [ustanovení pr. předpisu], o svobodném přístupu k informacím, podané k [stát. instituce], odbor dopravních přestupků, dne [datum], a to nepřiměřenou délkou vyřizování žádosti žalobce a) o požadovanou informaci, týkající se způsobu vyřízení protiprávního jednání Mgr. [jméno] [příjmení], tehdy soudce Obvodního soudu pro Prahu 9, jehož se jmenovaný měl dopustit dne [datum]. Jako zadostiučinění žalobce a) žádal jednak omluvu, jednak též to, aby soud konstatoval, že bylo porušeno jeho [anonymizováno], a konečně také peněžité zadostiučinění ve výši [částka]. Po připuštění změny žaloby soudem při jednání dne [datum] se žalobce a) domáhal požadovaného konstatování toliko eventuálním petitem pro případ, že mu nebude přiznáno peněžité zadostiučinění. Rozsudek soudu I. stupně ve věci žalobce a) ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl následně zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. 3. Soud I. stupně dále takto rozhodl i o žalobě, doručené dne [datum], kterou se žalobce b) domáhal vůči žalované zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem orgánů veřejné moci ([stát. instituce] a [stát. instituce]) při vyřizování jeho žádosti o informaci podle [ustanovení pr. předpisu], o svobodném přístupu k informacím, podané k [stát. instituce], odbor dopravních přestupků, dne [datum], a to nepřiměřenou délkou vyřizování žádosti žalobce b) o požadovanou informaci (tutéž, jakou žádal též žalobce a), viz výše). Jako zadostiučinění žalobce b) žádal jednak omluvu, jednak též to, aby soud konstatoval, že bylo porušeno jeho [anonymizováno], a konečně také peněžité zadostiučinění ve výši [částka]. Po připuštění změny žaloby soudem při jednání dne [datum] se žalobce b) domáhal požadovaného konstatování toliko eventuálním petitem pro případ, že mu nebude přiznáno peněžité zadostiučinění. Rozsudek soudu I. stupně ve věci žalobce b) ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl zrušen, a to rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. 4. Nejvyšší soud v obou věcech vyslovil právní názor, že předmětná [anonymizováno] o žádostech obou žalobců o poskytnutí informací podle [ustanovení pr. předpisu] jsou správními řízeními, jejichž předmět nevykazuje civilní (soukromoprávní) povahu a na něž proto nedopadají čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Na tomto základě pak dovodil, že předmětná [anonymizováno] nelze posuzovat pro účely požadovaného zadostiučinění jako jeden celek, nýbrž lze odškodnit toliko jednotlivé průtahy, resp. újmu plynoucí zvlášť z každého jednotlivého průtahu. v návaznosti na to pak Nejvyšší soud uložil soudu I. stupně, aby v dalším průběhu [anonymizováno] vyzval žalobce k doplnění žaloby v tom smyslu, aby specifikovali, zda a případně jakého odškodnění se domáhají ve vztahu k [anonymizováno] před správními orgány na straně jedné a k [anonymizováno] před správním soudem na straně druhé s tím, že vždy záleží na žalobci, jak nemajetkovou újmu vymezí, resp. podrobně popíše a vysvětlí, a s jakou skutečností ji spojí, neboť vysvětlením následku a jevových souvislostí jeho příčiny žalobce určuje skutkově předmět [anonymizováno] (Nejvyšší soud v té souvislosti odkázal na svou dřívější judikaturu). 5. Ke spojení obou výše popsaných [anonymizováno] došlo pří ústním jednání dne [datum]. Část původního předmětu [anonymizováno] Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], odmítl dle § 43 o. s. ř., když - řídě se právním názorem Nejvyššího soudu v této věci - nebyly vady žaloby odstraněny. K odvolání žalobců rozhodoval Městský soud v Praze usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a na základě dovolání žalobců Nejvyšší soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], usnesení potvrdil, respektive dovolání odmítl. Všechna tato tři usnesení napadli žalobci stížností u Ústavního soudu a Ústavní soud nálezem ze dne [datum], č. j. [ústavní nález], všechna citovaná rozhodnutí zrušil a vyslovil, že byla porušena základní práva stěžovatelů na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. 6. Ústavní soud shledal stížnost důvodnou, protože obecné soudy se věcí stěžovatelů zabývaly toliko z pohledu dodržení závazků vyplývajících z Úmluvy, ačkoli bylo třeba se daným případem zabývat v prvé řadě z hlediska vnitrostátních garancí základních práv obsažených v listině. Předmětem správních [anonymizováno] i navazujících soudních [anonymizováno] správních bylo rozhodování ve věci základního práva stěžovatelů na informace dle čl. 17 Listiny. Žalobci tak měli [anonymizováno] na projednání této věci bez zbytečných průtahů dle čl. 38 odst. 2 Listiny, které zahrnuje i [anonymizováno] na projednání věci v přiměřené lhůtě. Toto [anonymizováno] se vztahuje jak na správní [anonymizováno], tak na navazující soudní [anonymizováno] správní a z ústavně právního pohledu je třeba na [anonymizováno], od okamžiku podání žádosti o informace až do konečného rozhodnutí o ní, nahlížet jako na jeden celek. Porušení práva na projednání věci bez zbytečných průtahů představuje nesprávný úřední postup ve smyslu čl. 36 odst. 3 Listiny. Pokud se jednotlivec nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené tímto nesprávným postupem domáhá, uplatní se domněnka, že nepřiměřená délka [anonymizováno] způsobuje nemajetkovou újmu. V tomto případě obecné soudy svým postupem znemožnily se tohoto práva domáhat, jednalo se o situaci, kdy byly částečně odmítnuty původní žaloby pro vady, jimiž netrpěly, žalobcům tak byl upřen přístup k soudu v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny Ústavní soud se pak ve svém rozhodnutí nijak nevyjadřoval k tomu, zda stěžovatelé mají nárok na peněžité zadostiučinění za nepřiměřenou délku [anonymizováno], s tím, že toto je úkolem obecných soudů. Ty musí zohlednit další relevantní faktory, mimo jiné i význam předmětu [anonymizováno] pro stěžovatele, posoudit i otázku, zda nedošlo ke zneužití práva. Ústavní soud ve svém nálezu se vyjádřil i k otázce, který ústřední správní úřad má jednat ve věcech náhrady újmy jménem státu, odkázal rovněž na novelu zákona o odpovědnosti státu, kdy novela [číslo] Sb., účinná od [datum], změnila ustanovení § 6. 7. Soud I. stupně se zohledněním výše uvedených závěrů Ústavního soudu uzavřel, že úřadem příslušným jednat jménem státu ve smyslu [ustanovení pr. předpisu] je Ministerstvo financí, neboť se jedná o [anonymizováno] zahájené do [datum]. Tato příslušná organizační složka státu pak učinila nesporným, že délka [anonymizováno] o žádosti o informace podle zákona č. 106/199 Sb. o svobodném přístupu k informacím byla necelé čtyři roky, jak před správními orgány, tak následně i soudy. Připojilo se ke stanovisku odvolacího soudu, který již v roce [rok] dané [anonymizováno] posuzoval jako jedno [anonymizováno] a dospěl k závěru, že uvedenému porušení nejvíce odpovídá satisfakce ve formě písemné omluvy, která byla žalobcům již poskytnuta. Ostatní formy satisfakce pak nepovažuje za přiměřené a shoduje se se závěrem vysloveným v obdobné věci Městským soudem v Praze v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], podle kterého předmětné [anonymizováno] mělo pro žalobce ad a) význam zcela nepatrný, protože požadovaná informace ohledně přestupkového [anonymizováno] Mgr. [jméno] [příjmení] se vůbec netýkala osob žalobců ani jakékoliv jejich osoby blízké, nejednalo se o informace, které by byly důležitou součástí života žalobců a mělo pro ně zásadní význam. Ve vztahu k žalobci ad a) to byl zcela nepatrný zásah, ve vztahu k žalobci ad b)