35 CO 254/2020-85 — Městský soud v Praze

1. Shora citovaným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem ve výši 16,9 % p. a. z částky [částka] jdoucím od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 9,75 %, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I). Žalované dále uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce (výrok II). 2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ smlouva“). Žalobkyně se ve smlouvě zavázala žalované poskytnout úvěr a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 16,90 % p. a. a s dalšími poplatky dle této smlouvy a Ceníku, který je spolu s produktovými podmínkami a všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba] součástí smlouvy. Na základě předmětné smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaná v rozporu se smlouvou úvěr nesplácela dle smluvních podmínek a splátky nezasílala řádně a včas, čímž došlo ke vzniku dluhu ve výši [částka]. Vzhledem k porušení smluvních podmínek ze strany žalované přistoupila banka k zesplatnění úvěru, čímž se stal celý dluh splatným a žalovanou vyzvala k úhradě celkové dlužné částky. Žalovaná ani přes tuto výzvu svůj dluh neuhradila. Aktivní věcnou legitimaci v řízení žalobkyně odvozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba], a.s. přičemž právní předchůdkyně žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou stranou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a společností [právnická osoba] 3. Žalovaná strana se ve věci nevyjádřila. 4. Soud I. stupně postupoval podle § 115a o. s. ř. a s odkazem na § 3028 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 517, § 657 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v pozdějším znění (dále jen „občanský zákoník“), dospěl k závěru, že účastníci, resp. předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o půjčce, kterou se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované do sjednané výše peněžní prostředky a žalovaná strana se zavázala poskytnuté peněžní prostředky sjednaným způsobem splatit. Vztah mezi účastníky smlouvy je třeba posuzovat dle § 657 a násl. občanského zákoníku, jelikož k jeho vzniku došlo před účinností zák. [číslo] Sb. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná strana peněžní prostředky při podpisu smlouvy v hotovosti převzala, sjednaným způsobem je však nesplácela. Žalobkyně (správně právní předchůdkyně žalobkyně – pozn. odvolacího soudu) následně postoupila svoji pohledávku za žalovanou žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek, o čemž žalovanou současně písemně vyrozuměla. Žalovaná se včasným nesplácením dostala do prodlení s úhradou sjednaných splátek a následně s úhradou celkové částky a žalobkyni proto podle § 517 občanského zákoníku vzniklo právo na úrok z prodlení z celkové dlužné částky ve výši podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., v pozdějším znění. Povinnost platit sjednaný úrok z dosud nesplacené částky trvá pro žalovanou stranu až do jejího úplného uhrazení. 5. S ohledem na shora uvedené skutečnosti, jakož i vzhledem k tomu, že žalobkyně v řízení prokázala svoji aktivní věcnou legitimaci, soud I. stupně žalobě výrokem I. rozsudku zcela vyhověl. 6. Výrok o náhradě nákladů řízení soud I. stupně odůvodnil s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. Přiznaná částka sestává z uhrazeného soudního poplatku ve výši [částka], dále z odměny za právní zastoupení advokátem, a to za 3 úkony právní služby ve výši [částka] úkon, tj. předžalobní výzva, převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby (§ 7 ve vazbě na § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby v částce [částka] úkon (§ 13 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb.), vše, s výjimkou soudního poplatku, zvýšené o DPH ve výši 21 % vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je registrovaným plátcem daně z přidané hodnoty, celkem tedy [částka] (viz nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 25/12, publikovaný ve Sbírce zákonů ČR dne [datum], částka 52, [číslo]). 7. Rozsudek soudu I. stupně napadla včasným odvoláním žalovaná a s odkazem na důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. namítala, že soud I. stupně nepřihlédl k tíživé životní situaci žalované. Ta je invalidní důchodkyně, jejím příjmem je pouze invalidní důchod ve výši cca [částka] a příspěvek na bydlení. Výše těchto příjmů postačuje jen na krytí zcela základních životních potřeb. Na její majetek je vedeno exekuční řízení, což plyne mj. z výpisu z katastru nemovitostí – informace o pozemku. Situace, ve které se nyní žalovaná nachází, je způsobena výlučně jejím zhoršujícím se zdravotním stavem, který jí znemožňuje jakoukoliv výdělečnou činnost. Tento stav si žalovaná sama nezpůsobila, naopak se intenzivně snažila situaci řešit a hledala i alternativní formy léčby. Tyto však nevedly ke zlepšení zdravotního stavu. Žalovaná dříve pracovala jako koučka, činnost vykonávala jako OSVČ. Zhoršení zdravotního stavu způsobilo, že musela této činnosti zanechat, přišla o své příjmy, ze kterých hradila veškeré životní náklady a půjčky a pojištění půjček. Žalovaná je s ohledem na svůj zdravotní stav odkázána na pomoc druhých. O zdravotním stavu žalobkyni informovala. 8. Žalovaná má za to, že vzhledem k její tíživé životní situaci by bylo v rozporu s dobrými mravy, aby jí bylo uloženo hradit předmětnou pohledávku. Vzhledem k majetkovým poměrům a zhoršujícímu se zdravotnímu stavu nelze předpokládat, že by se její situace zlepšila a byla schopna pohledávku a příslušenství uhradit. Žalovaná dále poukázala na značnou délku řízení, která vede k dalšímu navyšování příslušenství předmětné pohledávky, a to zcela bez její viny. Úrok požadovaný žalobkyní hodnotí jako nepřiměřeně vysoký. 9. Dále žalovaná navrhla, aby skutečnosti týkající se její invalidity a výše důchodu si vyžádal soud u [obec] správy sociálního zabezpečení. Dále aby učinil dotaz na úřad práce k výši a druhu pobíraných dávek a z Centrálního registru exekucí aby zjistil, pro jaké pohledávky jsou vedeny exekuce na majetek žalované. Žalovaná dále namítala, že soud I. stupně pochybil při určování výše náhrady nákladů řízení. Tato měla být stanovena podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalovaná pohledávka je typizovanou bankovní pohledávkou prodávanou, resp. postupovanou v rámci celého souboru pohledávek. Vymáhání pohledávek představuje užití typizovaných dokumentů. 10. Žalovaná rovněž navrhla, aby došlo k aplikaci § 150 o. s. ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení s tím, že důvody pro aplikaci spatřuje zejména ve svém zdravotním stavu a finanční situaci, která jí neumožňuje řádně hradit ani své základní životní potřeby a je odkázána na pomoc přátel. Majetkové a osobní poměry zkoumal soud I. stupně v rámci rozhodování o ustanovení zástupkyně a dospěl k závěru, že životní podmínky žalované jsou výrazně horší než standardní, proto shledal podmínky pro osvobození. Žalovaná v této souvislosti v Potvrzení o osobních majetkových poměrech uvedla, že pobírá pouze invalidní důchod ve výši [částka] měsíčně a příspěvek na bydlení ve výši [částka] měsíčně. Žalovaná nemá majetek vyšší hodnoty s výjimkou spoluvlastnického podílu ve výši čtvrtiny pozemku [parcelní číslo] – lesní pozemek v KÚ [město]. Vzhledem k zákazu výstavby je pozemek neprodejný, aktuálně je její spoluvlastnický podíl zatížen exekučním příkazem. Žalovaná bydlí v obecním bytě. 11. S ohledem na výše uvedené žalovaná navrhla, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a řízení zastavil. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů. 12. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud odvolání žalované zamítl a žalobkyni přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. Žalobkyně uvedla, že chápe tíživou životní situaci žalované, má však za to, že ta není rozhodná pro řádné právní posouzení věci. Žalovaná uzavřela smlouvu o [příjmení] půjčce [číslo] v rámci které čerpala úvěr ve výši [částka]. Tento řádně nesplácela, což vedlo právního předchůdce žalobkyně k zesplatnění celé smlouvy a dále k soudnímu vymáhání nároku žalobkyní. Podle žalobkyně mohla žalovaná veškeré rozhodné skutečnosti uplatnit u soudu I. stupně, což neučinila. K odvolání do náhrady nákladů řízení pak uvedla, že návrh na vydání elektronického platebního rozkazu není formulářovou žalobou, obsahuje specifické údaje. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nemá k dispozici podklady odůvodňující aplikaci § 150 o. s. ř., ponechala rozhodnutí o této otázce na úvaze soudu. 13. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu žalovanou podaného odvolání včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, aniž nařizoval jednání (§ 212, § 212a odst. 1, 5, § 214 odst. 3 o.