53 CO 64/2022-51 — Městský soud v Praze

I. 1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaný zaplatil žalobci částku [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], [anonymizováno] zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 18,95% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (II.). III. 2. Takto rozhodl o požadavku žalobce na uložení platební povinnosti žalovanému zdůvodněném neplněním závazků ze smlouvy o úvěru uzavřené [datum] mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobce, [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova]). Žalovaný [anonymizováno] k žalobě nevyjádřil. 1. 3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel z toho, že [anonymizováno] coby poskytovatelka spotřebitelských úvěrů uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému [částka] převodem na jeho účet. Žalovaný [anonymizováno] ve smlouvě zavázal zaplatit [anonymizováno] za poskytnutí této částky poplatek ve výši [částka] a úrok ve výši [částka], celkovou dlužnou částku [částka] [anonymizováno] žalovaný zavázal zaplatit v 36 měsíčních splátkách po [částka]. Před uzavřením smlouvy byla s žalovaným vyplněna karta zákazníka za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti. Žalovaný v této souvislosti uvedl, že bydlí v nájmu od soukromé osoby, má jedno nezaopatřené dítě, pravidelný měsíční příjem [částka] měsíčně, pracuje jako OSVČ, má celkové výdaje [částka] měsíčně, ke dni [datum] měl půjčku ve výši [částka] od [právnická osoba], ta nebyla v kartě zákazníka uvedena, jiným způsobem nebylo posouzení úvěruschopnosti žalovaného prokázáno. Z výpisu účtu č. [bankovní účet] vedeného u FioBank na jméno žalovaného neplynou příjmy a výdaje tak, jak jsou zaznamenány v kartě zákazníka. Žalovaný uhradil [anonymizováno] po uzavření smlouvy celkem [částka] [anonymizováno] dne [datum] postupní smlouvou převedla pohledávku za žalovaným na žalobce, postoupení bylo oznámeno dopisem ze dne [datum] odeslaným žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě. Žalobce zaslal žalovanému dne [datum] předžalobní upomínku, ten však na předmětnou pohledávku již ničeho dalšího neuhradil. 3. 4. Na takovém skutkovém základě soud prvního stupně odkázal na ust. § [číslo] a 588 o. z., § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a judikaturu vyšších soudů a uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva je pro nedostatečné a s odbornou péčí neprovedené posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr neplatná. Při tomto závěru [anonymizováno] žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohatil v rozsahu částky [částka], žalobci však již zaplatil [částka], proto není povinen platit ničeho a je namístě žalobu zamítnout. O nákladech řízení rozhodl s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly. 5. 5. Žalobce rozsudek napadl včasným a přípustným odvoláním v rozsahu jistiny [anonymizováno] zákonným úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka]. Napadá skutkový závěr soudu prvního stupně o tom, že žalovaný již zaplatil [částka], a proto není povinen platit ničeho. Žalobce zdůrazňuje, že po celou dobu řízení tvrdil, že na předmětnou pohledávku žalovaný nic nezaplatil, to uvedl v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu i ve vyjádřeních podaných k výzvám soudu. Z odůvodnění rozsudku neplyne, že by žalovaný v průběhu řízení tvrdil nebo prokázal opak. Jelikož žalovaný podle smlouvy nezaplatil ničeho a byl vyzván k zaplacení dopisem ze dne [datum] ve lhůtě 10 dnů, je žaloba v uvedeném rozsahu důvodná a navrhuje proto změnu rozsudku. 6. 6. Odvolací soud projednal věc při jednání, v rozsahu napadeném odvoláním přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a odvolání má zčásti za důvodné. 8. 7. Skutkové zjištění a jemu odpovídající závěr o tom, že by žalovaný za trvání úvěrového smluvního vztahu zaplatil podle smluvních ujednání částku [částka], nemá žádnou oporu v provedeném dokazování a neplyne ze žádného z tvrzení žalobce ani žalovaného. Uvedená částka neodpovídá ani možné výši plnění, které by mohlo být dosaženo při řádném respektování splátkového kalendáře žalovaným, když v termínu předcházejícímu zesplatnění úvěru byla naposledy splatná [datum] jeho 8. splátka ve výši [částka], k uvedenému datu tedy i při řádném splácení mohlo být zaplaceno maximálně [částka], řádné ani mimořádné splácení však nebylo tvrzeno ani prokazováno, pokud by k datu zesplatnění úvěru plnění žalovaného dosáhlo soudem prvního stupně uvedené výše, důvody pro sankční postup poskytovatele úvěru by nebyly dány. 10. 8. Při závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému plnění ve výši [částka] bez právního důvodu, aniž bylo prokázáno, že by žalovaný splnil svou povinnost takové plnění vrátit, je pak namístě žalobě v rozsahu poskytnuté jistiny úvěru vyhovět. 12. 9. Pokud [anonymizováno] však žalobce domáhá zároveň zaplacení zákonného úroku z prodlení z uvedené částky, přisvědčit mu nelze. 1. 10. Podle § 87 odst. 1 věta třetí 3 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, podle odst. 2 téhož ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 1. 11. V projednávané věci je sporné, v jaké době má žalovaný poskytnutou jistinu vrátit. Žalobce tuto otázku výslovně nepředestřel, neboť vycházel z toho, že předmětná smlouva byla platná. Soudní praxe je nicméně dlouhodobě ustálena na tom, že shledá-li soud, na rozdíl od účastníka, určitou smlouvou neplatnou, nebrání to přisoudit účastníku nárok na plnění odpovídající vydání bezdůvodného obohacení, i když to účastník veden názorem o platnosti smlouvy takto výslovně nenavrhoval (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo]). Argumentem a maiori ad minus to znamená, že soud může též určit lhůtu pro vrácení poskytnuté jistiny, tedy pro vydání nastalého bezdůvodného obohacení, neboť by bylo nelogické, aby soud sice mohl bez výslovného návrhu žalobce, který požadoval plnění ze smlouvy, přisoudit nárok na vydání bezdůvodného obohacení, ale nemohl současně určit lhůtu, v níž [anonymizováno] tak má stát. Mezi účastníky zjevně spor o vrácení jistiny ve smyslu citovaného zákonného ustanovení nastal, neboť žalovaný dobrovolně neplnil, a to platí i přes to, že [anonymizováno] k věci nevyjádřil a sám neuvedl žádné argumenty, do kdy je schopen poskytnutou jistinu vrátit. 1. 12. Vzhledem k výše uvedenému [anonymizováno] žalovaný neocitl v prodlení s povinností splatit poskytnutou jistinu, neboť lhůta k plnění je určena v souladu s citovaným zákonným ustanovením teprve tímto rozsudkem. Je třeba mít na zřeteli, že obecné ustanovení o úroku z prodlení v § 1970 o. z. [anonymizováno] tu neuplatní, protože je zde právní úprava speciální zakotvená v ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Přitom je třeba vycházet z důvodové zprávy k tomuto ustanovení, podle které:„ S ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví [anonymizováno] na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže [anonymizováno] dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany“. 3. 13. Pokud jde o splatnost jistiny úvěru v kontextu uvedené právní úpravy, žalovaný příslušný návrh lhůty, která by odpovídala jeho možnostem, nepodal, k jednání odvolacího soudu [anonymizováno] nedostavil, tudíž [anonymizováno] připravil o možnost reagovat na odpovídající procesní poučení podle § 118a o.s.ř., žalobce navrhl jako krajní možnost obecnou pariční lhůtu. Odvolací soud dospěl k závěru, že vůči žalovanému není namístě nijak zásadní benevolence. Žalobce sice porušil povinnost prověřit schopnost žalovaného splácet úvěr, žalovaný však jistinu úvěru přijal připsáním na jeho účet z účtu [anonymizováno] již [datum], zavázal [anonymizov