55 CO 269/2022-265 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil výrokem II. žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím zde uvedeným do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem IV. rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu a výroky V., VI. uložil žalobkyni povinnost nahradit České republice na účet soudu I. stupně náklady řízení státu [částka] a žalované [částka], vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem I. soud řízení zčásti zastavil ohledně požadavku žalobkyně na úhradu zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a ohledně zákonného úroku z prodlení z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum]. Výrokem III. zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. 2. Soud po provedeném dokazování vycházel ze zjištění, že žalobkyně si u žalované objednala broušení 60 kusů hřídelů Radwelle které vyrobila a nechala opracovat kalením a po broušení u žalované chtěla předat svému zákazníkovi. Broušení mělo probíhat dle výkresové dokumentace, žalovaná však dodala žalobkyni opracované dílce neshodné s dokumentací, jež se rozměrově lišily od zadání žalobkyně. Ta práci reklamovala, žalovaná po mnohých urgencích provedla druhé broušení, jehož výsledkem však byla neshoda v drsnosti. Konečný zákazník odmítl všech 60 dílců převzít, když měřením zjistil buď nedostatky v broušení na určitý průměr anebo nedostatky v drsnosti. Žalobkyně žalované vyúčtovala škodu spočívající v ceně neshodných dílců, nákladech na opravu dílců provedenou u žalobkyně a nákladech na dopravu k žalované a na dopravu dílců ke konečnému zákazníkovi. Dle závěrů svědků i dle zpracovaného znaleckého posudku mají nevyužité dílce hodnotu šrotu v rozsahu [částka] za jeden dílec. 3. Právně věc soud posuzoval dle § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1, § 2617 občanského zákoníku s tím, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo broušení 60 ks hřídelů za částku [částka]. Žalovaná zakázku přijala, dílce opracovala, žalobkyně jí zaplatila sjednanou cenu díla. Následně zjistila, že žalovaná se neřídila zadanou výkresovou dokumentací a v ní uvedených rozměrů a drsností. Mezní tolerance uvedené v dokumentaci nedodržela. Vadné provedení díla bylo prokázáno znaleckým posudkem. Znalci přitom jasně vyložili, že část dílců je ke zkoumání nepoužitelná pro korozi materiálu a jakým způsobem vybrali odpovídající vzorek, jakým způsobem provedli měření za spolupráce akreditované laboratoře. Část závěrů posudku, v němž znalec vyslovil své domněnky či právní argumentaci, soud I. stupně nehodnotil s tím, že znalecký posudek má řešit pouze otázky odborné, nikoliv právní. Celou věc soud právně uzavřel tak, že dílo žalovaná provedla vadně a vady neodstranila. Dílo tím bylo znehodnoceno natolik, že bez doložení extrémních nákladů je pro původní účel nepoužitelné. Oprava dílců by si vyžádala náklady odpovídající výrobě dílu nového. Soud dále aplikoval ustanovení § 2913 a § 2944 občanského zákoníku s tím, že nárok žalobkyně neposoudil jako nárok z vadného plnění, když je vždy nutno rozlišovat odpovědnost za vady díla a odpovědnost za škodu. Odpovědnost za škodu je dána za jinou újmu, než je vadné provedení samotného díla, přičemž škodou je újma, jež vznikla jako následek vadného plnění. Újma spočívající ve znehodnocení opravované věci v důsledku vadného plnění je škodou, která z vady vzniklé je odstranitelná v rámci náhrady škody, když soud zde vycházel z judikatury nejvyššího soudu (rozsudek sp. zn. 25 Cdo 1618/2001). 4. Žalovaná porušila povinnost ze smlouvy a následkem tohoto porušení byl vznik škody spočívající ve znehodnocení předmětu úpravy, jež je nepoužitelný pro svůj původní účel. Má hodnotu odpovídající pouze výkupní ceně kovu, z něhož byl vyroben. 5. Při určení výše škody soud vycházel z ustanovení § [číslo] odst. 1, § [číslo] věta prvá a § 2969 odst. 1 občanského zákoníku s tím, že uvedení do předešlého stavu není dobře možné a je nutno nahradit škodu v penězích. Újma žalobkyně se skládá z ceny poškozené věci, která byla zcela znehodnocena a odvíjí se od hodnoty jednotlivých dílců v době plnění závazku v rozsahu [částka] za 1 kus, celkem [částka]. Od této částky byla odečtena zbytková hodnota zjištěná znaleckým posudkem ve výši [částka]. Soud proto přiznal žalobkyni z titulu poškozených dílců náhradu škodu ve výši [částka], co do zbytku žalobu zamítl, včetně nákladů na dopravu a za práci zaměstnanců žalobkyně na opravy dílců po reklamaci. 6. O nákladech řízení před soudem I. stupně bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 146 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když co do částky [částka] vzala žalobkyně žalobu zpět bez udání důvodu a ve zbývající části byla žalobkyně v převažujícím rozsahu úspěšná. Jevilo se být spravedlivým, aby nárok na náhradu nákladů řízení žalobkyně byl roven nároku žalované. O náhradě nákladů řízení státu bylo rozhodnuto dle § 148 odst. 1 o. s. ř. a to za přiznané znalečné a svědečné, když soud u náhrady těchto nákladů uložil žalované povinnost v rozsahu 82 % vzhledem k poměru neúspěchu u částky [částka] a žalobkyni v rozsahu 18 %. 7. Proti vyhovujícímu výroku II. a nákladovým výrokům podala žalovaná včas odvolání, v němž uvedla, že se neztotožňuje s vyčíslením škody, které považuje za nesrozumitelné. V tomto směru rovněž polemizovala se závěry znalce se závěrem, že nejsou zde dány podmínky vzniku odpovědnosti žalované za škodu. Žalobkyni dle názoru odvolatelky škoda nevznikla, a pokud byl soud názoru, že svá tvrzení neprokázala, měla být poučena postupem dle ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř. Za této situace je rozhodnutí pro ní překvapivé a navrhla, aby v rozsahu podaného odvolání byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. 8. Žalobkyně se k odvolání žalované písemně vyjádřila. Souhlasila se soudem I. stupně, který vyhodnotil celou zakázku jako celek a neposuzoval použitelnost každého jednotlivého dílce, když předmětem zakázky bylo všech 60 kusů dílců, jež tvořily jeden celek. [jméno] žalovaná při řízení před soudem I. stupně souhlasila s tím, aby byla znalecky zkoumána třetina dílců tvořící reprezentativní vzorek. Způsob výpočtu škody byl v rozsudku proveden transparentně a žalobkyně na něj odkázala. Dále souhlasila s tím, jak se soud vypořádal se všemi závěry znaleckého posudku, včetně těch, které nevzal v úvahu, neboť představovaly spíše domněnky znalce či jeho právní názor na předmětnou věc, což je záležitost, která znalci ze zákona nepřísluší. Navrhla, aby v napadených výrocích byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen. 9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu výroku II. a nákladových výroků mezi účastníky a o nákladech státu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. 10. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu I. stupně, které považuje za dostatečné a neshledal důvody pro opakování ani doplnění dokazování. 11. Po právní stránce se rovněž ztotožňuje s hodnocením věci ze strany soudu I. stupně, když považuje písemné odůvodnění rozhodnutí za pečlivě a přesvědčivě zpracované, které není v žádném případě nesrozumitelné, jak se žalovaná mylně domnívá. 12. Skutečnost, že obvodní soud hodnotil důkazy odlišně od představ odvolatelky a vyvodil z nich i jiný právní názor, není důvodem pro poskytnutí poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ani pro závěr o překvapivém rozhodnutí. Obecně hodnocení důkazů ze strany soudu I. stupně odpovídá zásadě volného hodnocení důkazů, kdy soud hodnotí každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti dle svého přesvědčení. Skutečnost, že odvolatelka nabízí jinou verzi zhodnocení shora citované smlouvy o dílo, nevede ke zpochybnění správnosti napadeného rozsudku. Námitky odvolatelky jsou tak spíše jen polemikou se skutkovými a právními závěry obvodního soudu, kterou však odvolací soud nepovažuje za důvodnou, neboť skutková zjištění soudu I. stupně se opírají o provedené dokazování, když procesní korektnost nebyla zpochybněna a opak neplyne ani z obsahu spisu. 13. Skutečnost, proč soud I. stupně hodnotil jako nárok z odpovědnosti za způsobenou škodu a jak dospěl k výpočtu vzniklé škody, dostatečně objasnil v bodech 38., 43. svého odůvodnění, které je zcela přesvědčivé a nevzbuzuje pochybnosti. 14. Ze všech těchto důvodů odvolací soud proto postupoval dle § 219 o. s. ř. a rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku II. a v akcesorických výrocích o nákladech řízení mezi účastníky a o nákladech řízení státu potvrdil jako věcně správný. 15. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni byly přiznány náklady za zastoupení advokátem dle advokátního tarifu, a to za 2 úkony právní služby po [částka] (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) 2 paušální náhrady hotových výloh po [částka] a 21 % sazbu DPH [částka], celkem [částka] [anonymizováno] hod Kč.