55 CO 421/2021-91 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. zastavil řízení o úrok 10,13 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] spolu s úrokem z prodlení 10 % ročně od [datum] do zaplacení a o [částka] z titulu smluvní pokuty. Výrokem II. žalované uložil zaplatit žalobkyni [částka] spolu s příslušenstvím od [datum] do zaplacení. Výrokem III. zamítl žalobu o [částka] spolu s příslušenstvím a výrokem IV. rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků. 2. Podle odůvodnění se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odkazem na smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalované poskytla úvěr [částka], žalovaná se zavázala úvěr a úrok z něj splatit ve 24 měsíčních splátkách ve výši [částka], počínaje prosincem 2018. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek. Ke dni podání žaloby žalovaná dlužila na nové jistině [částka], smluvní pokutu [částka], náhradu vzniklých nákladů v souvislosti s prodlením [částka], z úroků za poskytnutí úvěru odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru [částka] od [datum] do zaplacení. Požadovala úrok v nominální roční úrokové sazbě 90,81 %, což dle žalobkyně odpovídá efektivní úrokové sazbě dle smlouvy (139,98 % ročně). Dle žalobkyně sjednaný úrok odpovídající nominálnímu úroku nelze považovat za nepřiměřený, neboť odpovídá judikatorně uznávanému čtyřnásobku obvyklému úroku nebankovních subjektů ve výši 15 - 35 % ročně. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 43 C 313/2020-28, po částečném zpětvzetí žaloby, bylo řízení zastaveno ohledně úroku ve výši 10,13 % za z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, ohledně částky [částka] s 10 % úrokem ročně od [datum] a ohledně částky [částka], zastaveno dle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. 5. Soud po provedeném dokazování vyšel ze zjištěného skutkového stavu, že dne [datum] uzavřeli účastníci smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka], žalovaná se zavázala vrátit částku spolu s úrokem sjednaným ve výši efektivní úrokové sazby 139,98 % ročně v 24 měsíčních splátkách po [částka], vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje prosincem 2018 Celkem měla žalobkyni vrátit [částka]. Pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části v délce 30 dnů se zavázala zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši [částka], splatnou do 10 dnů, náklady související s prodlením ve výši [částka], splatných ve stejné lhůtě. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, před podáním žaloby zaplatila [částka]. Pro prodlení s úhradami splátek po dobu delší než 65 dnů došlo automaticky k datu [datum] k zesplatnění úvěru. Po zesplatnění úvěr uhrazen nebyl, žalobkyně proto požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, s tím, že souhrn uplatněných pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru, nejvýše však [částka]. Ze zpráv bank soud zjistil, že maximální výše úroků z poskytnutých úvěrů se v rozhodném období pohybovala okolo 15 %. 6. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil dle § [číslo], § [číslo], § 419, § 420, § [číslo] a násl, dále § 588 a 580 zák. č. 89/2012 Sb. Odkázal na judikaturu NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, a rozsudky Městského soudu v Praze č. j. 30 Co 61/2019-90, č. j. 17 Co 271/2020-112, 30 Co 61/2019-90, na rozsudek SD EU C [číslo], C [číslo], C [číslo]. Žalobkyně jako poskytovatel úvěrů, tedy profesionál, uzavírá smlouvy o úvěru s ujednáním o úrocích obdobně vysokých a jejich výši obhajuje tím, že je nebankovním subjektem, a že ve výši úroku zohledňuje rizikovost úvěrů. Jednotlivá ujednání smlouvy o úvěru tvořila jeden celek. Žalobkyně by, dle posouzení soudu bez ujednání o neobvykle vysokých úrocích, smlouvu se žalovanou neuzavřela, neboť na sjednávání nepřiměřeně vysokých úroků je založený její obchodní model. Tím vyvažuje své podnikatelské riziko nevrácení části úvěrů, když jejími klienty jsou z povahy věci subjekty s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr možná ani neposkytly. Předmětná smlouva o úvěry je z důvodu sjednání zjevně nemravného úroku absolutně neplatná dle § 588 zák. č. 89/2012 Sb. jako celek. Nelze v takovém případě přistoupit ani k moderaci sjednaného úroku dle ustanovení § 577 téhož zákona. K neplatnosti je dle § 588 zák. č. 89/2012 Sb., soud povinen přihlédnout i bez návrhu, tedy i bez ohledu na pasivitu ze strany žalované. Při vědomí, že na právní jednání je vždy třeba nahlížet spíše jako na platné, než jako neplatné (§ 574 zák. č. 89/2012 Sb.), je však v dané situaci nepoměr vzájemného plnění smluvních stran natolik závažný a očividný, že je třeba princip autonomie vůle smluvních stran korigovat zásadou ochrany dobrých mravů. Závěr o neplatnosti smlouvy není založen na § 1813 zák. č. 89/2012 Sb., neboť toto ustanovení nelze aplikovat na ujednání o ceně. 7. Pokud jde o původně požadovanou jistinu úvěru dle § 2993 zák. č. 89/2012 Sb., plnila-li strana bez platného závazku, má právo na vrácení svého plnění. Bylo-li plněno z obou stran, každá ze stran může požadovat na vydání svého plnění druhou stranou. Stejné platí i v případě, že byl závazek zrušen. Žalobkyni vzniklo právo na vrácení částky [částka], kterou plnila žalované bez platného právního závazku. Žalovaná zaplatila částku [částka], zbývá tedy uhradit [částka]. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl, včetně příslušenství pohledávky dle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb. a nař. vl. č. 351/2013 Sb. (výrok II.). 8. Ve zbytku žalované částky ohledně neplatně sjednaného úroku z úvěru, smluvních pokut a nedoložených nákladů na jejich vymáhání v souvislosti s prodlením, soud žalobu výrokem III. jako nedůvodnou zamítl. 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 146 odst. 2, a § 142 odst. 2 o. s. ř. 10. Proti rozsudku, pouze výroku III., podala žalobkyně včas odvolání. Upřesnila, že odvolání podává pouze v tom rozsahu, ve kterém soud nepřiznal částku [částka] – přirostlý úrok k jistině ke dni zesplatnění přepočítaný na 20 % ročně spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, a úrok ve výši 20 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky [částka]. Odvolání není podáno v rozsahu převyšujícím sjednaný úrok 20 % ročně. Dále je odvolání podáno do částky odpovídající rozdílu mezi původně žalovanou dlužnou jistinou úvěru vyčíslenou ke dni zesplatnění úvěru a částkou odpovídající bezdůvodnému obohacení. Dále odvolání bylo podáno do nepřiznaných smluvních pokut ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení, nepřiznaných nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka]. Dle žalobkyně byl úrok sjednán v zákonných limitech, nebyl tedy důvod ho ani částečně nepřiznat. Žalobkyně odkázala na rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 8 Co 36/2018 s upozorněním na rozsudek NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, podle které ho je nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Nejvyšší soud v tomto vyzdvihl, že má být přihlédnuto k nejvyššímu úrokovým sazbám. Úvěr byl poskytován v listopadu 2018 a při respektování této zásady měl být úrok posuzován v kontextu se sazbou 24,14 % ročně. V takovém případě činí původně sjednaná sazba 90,81 % ročně pouze 3,76 násobku nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, za nepřiměřenou jsou současnou judikaturou považovány sazby, které převyšují obvyklou míru až čtyřnásobně. Vyslovila tedy nesouhlas s tím, že by sazba ročního úroku 90,81 % měla být nepřiměřená. V odvolání dále odkázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze, č. j. 35 Co 249/2018-491, č. j. 62 Co 371/2020-205 a doložila tabulku k prokázání svého tvrzení. Žalobkyně je nebankovní institucí, a tam je obvyklé, že se úroková míra pohybuje ve vyšším rozmezí. Žalobkyně přesvědčena, že údaje o úrokových sazbách Arat, ze kterých vycházel soud, nepodávají přesné informace, ale i tak sjednaná úroková sazba odpovídá přípustnému násobku dle judikatury Nejvyššího soudu ČR. Dále se odvolatelka vyjádřila obecně k výši úrokové sazby a k aplikaci § 1813 zák. č. 89/2012 Sb., k § [číslo] téhož. Vyslovila nesouhlas s názorem soudu prvního stupně, že úvěrová smlouva je neplatná jako celek pro rozpor sjednaného úroku s dobrými mravy. Při takovéto úvaze by teoreticky to znamenalo nezákonné určení množstevního rozsahu, samo o sobě by však nezakládalo neplatnost právního jednání. Odkázala na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 1653/2009, podle kterého nelze vyloučit, že okolnost hrubého nepoměru plnění jedné ze stran k tomu, co poskytla druhá strana, může ve spojitosti s dalšími okolnostmi každého případu naplňovat znaky jednání, které již koliduje s dobrými mravy, sama o sobě však takováto okolnost absolutní nepl