58 CO 151/2022-168 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zamítl žalobu ohledně žalobního požadavku na zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení [částka] (výrok II.). V doplňujícím rozsudku ze dne [datum] zamítl žalobu ohledně úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] (výrok I.) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení spojených s vydáním doplňujícího rozsudku (výrok II.). 2. Soud I. stupně tak rozhodl v řízení, v němž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení) jako náhrady škody, kterou jí měl žalovaný jako zaměstnanec žalobkyně způsobit tím, že po dopravní nehodě, ke které došlo dne [datum], jezdil s poškozeným vozidlem, i když svítila výstražná kontrolka, v důsledku čehož došlo k poškození motoru. 3. Soud I. stupně rozhodl na základě skutkových zjištění z provedeného dokazování uvedených v odůvodnění napadeného rozhodnutí pod bodem 11. až 22., pod body 23. až 31. uvedl, které skutečnosti má za prokázané a které nikoliv a z jakých důvodů, a následně se vypořádal i s důkazy které považoval pro rozhodnutí za nevýznamné, pročež je nehodnotil (bod 32. a 33. odůvodnění napadeného rozhodnutí) nebo je neprovedl (bod 35. a 36. odůvodnění napadeného rozhodnutí). Odvolací soud v tomto směru na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně pro stručnost vlastního rozhodnutí odkazuje). Soud I. stupně po citaci § 248 odst. 1, § 249 odst. 1 a 3, § 250 a § 257 odst. 2 zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb. - dále případně jen„ ZP“). 4. Po skutkové stránce soud I. stupně uzavřel, že dne [datum] žalovaný jako zaměstnanec žalobkyně při plnění svých pracovních úkolů řídil vozidlo [příjmení], které měla žalobkyně vypůjčené od jiné společnosti ([právnická osoba]), přičemž měl dopravní nehodu, při které poškodil přední nárazník, masku, víko motoru, přední levé světlo a přední registrační značku uvedeného vozidla. Žalovaný po dopravní nehodě telefonoval s představitelem žalobkyně, kterému popsal poškození vozidla, a bylo mu sděleno, ať pokračuje v jízdě. Dne [datum] ráno přijel žalovaný do depa žalobkyně, kde žalobkyně vozidlo prohlédla, na vozidle neshledala patrné známky toho, že dochází k úniku chladicí kapaliny; po nastartování vozidlo nevykazovalo známky zahřívání a nesvítily žádné kontroly teploty. Z tohoto důvodu byl dán žalovanému pokyn k tomu, aby vozidlo použil k jízdě. Žalovaný tedy použil vozidlo k jízdě se souhlasem žalobkyně. Téhož dne odpoledne se vozidlo zastavilo a bylo dále nepojízdné. Nebylo prokázáno, že by žalovaný dne [datum] jezdil přesto, že by svítila kontrolka teploty chladicí kapaliny, nebo že by vůbec tato výstražná kontrolka svítila. Žalobkyně nechala vozidlo odtáhnout do autoservisu, v němž bylo jednak opraveno poškození, ke kterým došlo při dopravní nehodě dne [datum], a jednak byl opraven motor, který se poškodil někdy v době od dopravní nehody dne [datum] do zastavení vozidla odpoledne dne [datum]. Žalobkyně zaplatila za opravu motoru [částka]. Dne [datum] žalobkyně požádala žalovaného o náhradu škody ve výši [částka] (náklady na opravu motoru bez DPH). Dopisem ze dne [datum] zástupce žalobkyně vyzval jménem žalobkyně žalovaného k úhradě [částka] ve lhůtě osmi dnů od obdržení tohoto dopisu. Žalovaný tuto částku žalobkyni nezaplatil. 5. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění ke dni poškození vozidla (dále jen„ ZP“). Konstatoval, že jde o náhradu škody, která vznikla žalobkyni tím, že vynaložila náklady na uvedení vozidla [příjmení] do původního stavu, čímž plnila svou povinnost k náhradě škody vůči vlastníkovi vozidla ([právnická osoba] s. r. o.), od něhož měla vozidlo v době dopravní nehody zapůjčené. Dospěl k závěru, že žalovaný za škodu neodpovídá. Žalobkyně se profesionálně zabývá silniční motorovou dopravou, poškozené vozidlo používá k provozování své činnosti. Z důvodu zajištění bezpečnosti zdraví svých zaměstnanců a svého majetku žalobkyně měla po dopravní nehodě nechat vozidlo prohlédnout v odborném autoservisu. Při dopravní nehodě totiž mohla vzniknout poškození vozidla, jež při jeho dalším provozu mohla ohrozit zdraví či život žalovaného jako jejího zaměstnance, ale také ostatních účastníků silničního provozu, a majetek žalobkyně (což se také stalo). Povrchní neodborná prohlídka ze strany žalovaného bezprostředně po dopravní nehodě, ale i prohlídka žalobkyně druhého dne po nehodě, byly nedostatečné, a to už z toho důvodu, že všechna poškození nemusela být (a také nebyla) zřejmá. Žalobkyně nejenže vozidlo po dopravní nehodě nenechala prohlédnout v odborném autoservisu, ale dokonce uložila žalovanému po nehodě dne [datum] a po prohlídce vozidla dne [datum], aby s poškozeným vozidlem jezdil v silničním provozu. Žalobkyně tím porušila povinnost zajistit žalovanému takové pracovní podmínky, aby mohl řádně plnit své pracovní úkoly bez ohrožení zdraví a majetku (§ 248 odst. 1 zákoníku práce); současně tím porušila prevenční povinnost vůči ostatním účastníkům silničního provozu. Žalovaný svou prevenční povinnost splnil tím, že oznámil žalobkyni vznik dopravní nehody a poškození vozidla při dopravní nehodě (§ 249 odst. 1 a 3 zákoníku práce). Tvrzení žalobkyně, že vina je na straně žalovaného, protože je řidič profesionál, neobstojí. Profesionálem je především žalobkyně. Co se týče žalovaného, ten se stal profesionálem tři dny před dopravní nehodou ([datum]), přičemž žalobkyně netvrdila, natož aby prokazovala, že žalovaný byl profesionálním řidičem již předtím. I kdyby měl žalovaný profesionální zkušenosti s řízením motorových vozidel, nezbavovalo by to povinnosti žalobkyně nechat vozidlo prohlédnout v autoservisu; žalobkyně má tuto povinnost bez ohledu na to, jestli jejím zaměstnanec má profesionální zkušenosti. Bylo na žalobkyni, aby žalovanému sdělila, že po dopravní nehodě nemá pokračovat v jízdě s poškozeným vozidlem. Žalobkyně neprokázala zavinění žalovaného, které mělo spočívat v tom, že po pokynu žalobkyně k jízdě s automobilem jezdil, i když na palubní desce vozidla svítila kontrolka signalizující přehřátí motoru. Jen pro úplnost soud I. stupně uvedl, že žalobkyně by neměla právo na zaplacení celé požadované částky, neboť ta přesahovala 4,5násobek výdělku žalovaného; žalobkyně netvrdila, že žalovaný by škodu způsobil úmyslně (§ 257 odst. 2 ZP). 6. Soud I. stupně uzavřel, že došlo k porušení prevenční povinnosti na straně žalobkyně, jež vedlo k poškození motoru - pokud žalobkyně nejen vozidlo po dopravní nehodě nenechala prohlédnout v odborném autoservisu, ale dokonce uložila žalovanému po nehodě dne [datum] a po prohlídce vozidla dne [datum], aby s poškozeným vozidlem jezdil v silničním provozu. Za škodu na motoru tedy odpovídá žalobkyně. Primárně z tohoto důvodu soud I. stupně žalobu zamítl. Sekundárně žalobu zamítl z důvodu, že žalobkyně neprokázala zavinění žalovaného, jež mělo spočívat v jízdě s vozidlem při svítící kontrolce, která měla signalizovat přehřátí motoru. Žalovaný proto není povinen k náhradě škody. Jestliže žalovaný nemá tuto povinnost, není ani v prodlení, pročež není povinen žalobkyni platit úrok z prodlení. 7. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl dle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen,,o. s. ř.“ s tím, že v řízení zcela úspěšné žalované přiznal za použití § 151 odst. 3 o. s. ř. dvě paušální náhrady nezastoupeného účastníka podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. 8. Žalobkyně napadla rozsudek a doplňující rozsudek včasným a přípustným odvoláním. Vyjádřila zásadní nesouhlas se závěrem soudu I. stupně, že nebylo prokázáno, že by žalovaný jezdil dne [datum], přestože by svítila kontrolka teploty chladicí kapaliny, nebo že by vůbec tato výstražná kontrolka svítila. Poukázala na to, že k důkazu soudu I. stupně předložila zakázkový list (doklad [číslo]), ve kterém je jednoznačně uvedeno, že„ poškození motoru bylo způsobeno jízdou vozidla“ .,,Řidič pokračoval, i když ho upozorňovaly kontrolky teploty.“ Namítla, že soud I. stupně interpretoval výpověď žalovaného v jeho prospěch, pokud žalovaný uvedl, že si není vědom, že by svítily kontrolky,„ je to už déle, takže ty kontrolky buď nesvítily, nebo já jsem si nevšiml, že svítily“. Kdyby tomu bylo tak, jak uvádí soud I. stupně, svědek by podle názoru žalobkyně musel jednoznačně prohlásit, že kontrolky nesvítily, což neučinil a svícení kontrolek připustil. Sdělení firmy [právnická osoba] ze dne [datum] soud I. stupně rovněž interpretoval ve prospěch žalovaného, když v tomto vyjádření ze dne [datum] je uvedeno, že„ systém vozu dle originální diagnostiky [příjmení] vykazoval závadu na čerpací jednotce chlazení [příjmení] ventilu, kde byla tato závada zaznamenána 104x a nejednalo se tedy o prvotní po