58 CO 156/2021-196 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši [částka], to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a současně žalovanou zavázal k povinnosti nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího advokáta (výrok II.). 2. Žalobkyně se výše uvedené částky domáhala s tvrzením, že v této výši vyplatila poškozené [právnická osoba] pojistné plnění v souvislosti se škodou, která vznikla na jejím majetku v důsledku vytopení ze dne [datum], které mělo příčinu v prasklé přívodní hadičce vedoucí k umyvadlu umístěnému v nebytových prostorách, jež měla v rozhodné době v nájmu žalovaná. Žalovaná odmítla, že by nesla odpovědnost za škodu vzniklou v důsledku prasknutí přívodní hadičky. Bránila se tím, že nebytové prostory, o jejichž řádném stavu byla ze strany pronajímatele ujištěna, měla v nájmu jen krátce před škodní událostí a neměla žádný rozumný důvod stav přívodní hadičky kontrolovat. Ta byla navíc zčásti zakrytá porcelánovou nohou umyvadla a před svým prasknutím nejevila žádné zjevné známky poškození. Nebylo lze po ní spravedlivě požadovat, aby krátce po vzniku nájmu prováděla jakékoliv technické zkoušky, případně mimořádné prohlídky předmětu nájmu, a neumí si představit, v čem konkrétně by dohled nad hadičkou měl spočívat. 3. Soud I. stupně vzal za prokázané, že žalovaná a společnost [právnická osoba] uzavřely dne [datum] nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nebytový prostor nacházející se ve třetím nadzemním podlaží domu [adresa] v ulici [ulice a číslo], [obec a číslo]. Nájem byl sjednán na dobu určitou, a to od [datum] do [datum]. Žalovaná se ve smlouvě zavázala hradit si drobné opravy související s užíváním nebytových prostor a rovněž náklady spojené s běžnou údržbou, a dále byla povinna oznámit pronajímateli potřebu těch oprav, které měl provést, a umožnit jejich provedení, jinak odpovídala za škodu, která by nesplněním této povinnosti vznikla. Z výpovědi svědkyně [příjmení] [jméno], která pro žalovanou pracovala v době od [datum] do [datum] jako účetní, soud I. stupně zjistil, že svědkyně při svém odchodu nebytové prostory (které sloužily jako kancelář) zamykala, vytahovala kávovar a konvici ze zásuvky, nic dalšího (ani ve vztahu k vodě) nečinila. Před víkendem dbala na to, aby byla zavřená okna, vodu nezavírala. K prasknutí hadičky došlo v noci, svědkyně to zjistila až příchodem do kanceláře. Jednalo se o gumovou hadičku pod umyvadlem na WC, obalenou„ textilním pletením“ a částečně zakrytou sloupkem. Dle přípisu správce budovy, společnosti [právnická osoba], ze dne [datum] nebyly v době od [datum] do [datum] pronajaté nebytové prostory nijak zásadně opravovány ani rekonstruovány, s výjimkou výměny podlahových krytin a výmalby. Žalovaná byla se stavem předmětu nájmu seznámena standardním způsobem, tzn. za účasti správce objektu si je prohlédl jednatel p. [příjmení]. Nebyl dohledán žádný doklad o tom, že by žalovaná během nájemního vztahu ohlásila jakýkoliv problém související s užíváním nebo stavem nebytových prostor, a ani ze strany pronajímatele nebyly v její péči o tyto prostory shledány žádné nedostatky. K prasknutí vodovodní hadičky došlo v lednu 2019 a instalace byla okamžitě opravena. 4. Soud I. stupně po citaci § 2937 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), dospěl ohledně sporné otázky, zda žalovaná za vzniklou škodu odpovídá, ke kladnému závěru. Žalovaná užívala nebytový prostor, v němž dne [datum] došlo k prasknutí přívodní hadičky, jako nájemce a dle nájemní smlouvy ze dne [datum] byla povinna hradit si drobné opravy související s užíváním předmětu nájmu, jakož i hlásit pronajímateli potřebu těch oprav, které jdou za ním. Z toho vyplývá, že byla subjektem, který byl ve smyslu § 2937 odst. 1 o. z. povinen vykonávat nad věcmi umístěnými v pronajatém nebytovém prostoru dohled. K tomuto dohledu sama žalovaná uvedla, že kontrolu prostor prováděla namátkově vizuálně, a to jak při běžném provozu, tak při úklidu. Neprokázala však, že by jakýmkoliv způsobem, byť jedinkrát za dobu trvání nájemního vztahu, vizuálně zkontrolovala stav přívodních hadiček. Svědkyně [příjmení] při odchodu z kanceláře pouze vytahovala kávovar a konvici ze zásuvky, jinak za účelem předcházení škodám nic nečinila a přívod vody, ať už do celého nebytového prostoru anebo alespoň na WC, nezavírala. Z její výpovědi přitom bylo zjištěno, že přívodní hadičky byly zčásti přístupné, což dokládají i žalovanou předložené fotografie. Z nich je zřejmé, že hadičky byly připojeny na tzv. roháčky, jejichž prostřednictvím je možné přívod vody uzavřít. To vše svědčí o tom, že žalovaná, minimálně ve vztahu k vodovodní instalaci, náležitý dohled nevykonávala. Je totiž obecně známým doporučením, aby uživatel před delším opuštěním užívaného prostoru uzavřel přívod vody, a to právě za účelem minimalizace škod vzniklých v důsledku obdobných nahodilých událostí. Pokud tak žalovaná (alespoň před dny pracovního klidu) nečinila, jedná se o zanedbání náležitého dohledu. 5. Z výše uvedených důvodů soud I. stupně žalobě vyhověl a žalované podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. přiznal (vedle úroků z prodlení) rovněž náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] O nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a procesně úspěšné žalobkyni přiznal jejich náhradu tvořenou soudním poplatkem a náklady jejího právního zastoupení v tomto sporu, jejichž výši určil dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. 6. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a přípustné odvolání. Uvedla, že nezpochybňuje, že byla od [datum] nájemcem nebytového prostoru, jehož stav byl velmi dobrý a který bez jakýchkoliv problémů užívala až do [datum]. V noci ze dne [datum] (úterý) na [datum] (středa) došlo k samovolnému prasknutí přívodní hadičky pod umyvadlem na záchodě. Jednalo se standardní pryžovou hadičku s textilním opletem, znemožňujícím vizuální kontrolu stavu pryže. Předmět nájmu byl užíván běžným způsobem během pracovních dnů. Žalovaná byla v dobré víře, že předmět nájmu jí byl předán s bezvadným příslušenstvím. Je proto nelogické, aby po čtyřech měsících nájmu nějakým (soudem blíže neuvedeným) způsobem (snad speciální tlakovou zkouškou?) kontrolovala stav takových detailů jako je přívodní hadička pod umyvadlem, jejíž životnost je nejméně deset let. Nelze jí vytýkat, že se na hadičku, která nevykazovala žádné zjevné závady (sáknutí, kapání) speciálně nesoustředila. Logiku nemá ani poznámka soudu o obecně známém doporučení uzavírat přívod vody, jestliže k prasknutí hadičky došlo mezi dvěma pracovními dny. Žalovaná nezná nikoho, kdo by se takovým způsobem choval k vlastní věci, natož k předmětu nájmu, který byl po rekonstrukci. Soud se nijak nevypořádal se skutečností, která je zřejmá každému, kdo přívodní hadičku viděl, totiž že její stav nelze nijak - bez exaktní zkoušky v laboratoři - laicky prověřit. Prasknutí hadičky, jak vyplývá i ze sdělení pojišťoven publikovaných ve sdělovacích prostředcích, je nahodilou událostí patřící k nejčastěji řešeným pojistným událostem. Jako nejkratší doba jejich životnosti se uvádí pět let. Pokud se hovoří o době, kdy má smysl vypínat vodu, uvádí se„ třeba i víkend“, zatím ale nikdo nedoporučoval vypínat ji při opuštění prostoru na noc. Soud by se měl při svých úvahách pohybovat v mezích běžného chování obyčejného člověka a měl by aplikovat tzv. zdravý rozum, pak by sotva mohl dospět k závěru, že žalovaná zanedbala dohled nad svěřeným předmětem nájmu. V životě se dějí i nahodilé události a z toho důvodu se osoby pojišťují. Žalobkyně byla zřízena za účelem krytí pojistných rizik a musí počítat s tím, že ne vždy se může dočkat náhrady pojistného plnění. V daném případě pro přiznání takové náhrady není prostor. Navrhla, aby nesprávný a nespravedlivě vyznívající rozsudek soudu I. stupně byl změněn a žaloba byla zamítnuta. 7. Žalobkyně se s rozsudkem soudu I. stupně plně ztotožnila. Žalovaná dle jejího názoru neunesla břemeno tvrzení, natož důkazní ohledně toho, v čem měl jí prováděný dohled nad škodící věcí spočívat, nýbrž se omezila pouze na konstatování, že dohled vykonávat nemohla, a tudíž jej neprováděla. Jako nájemce přitom byla nepochybně osobou, kterou taková povinnost stíhala, a pokud se spoléhala na chybné informace od třetí osoby (pronajímatele), že pronajatý prostor je bez závad, nemá to žádný dopad do vztahu mezi ní a poškozeným, resp. žalobkyní jako jeho právním nástupcem. Je pak zcela bez významu, že žalující stranou je pojišťovna, která je zřízena„ za účelem krytí pojistných rizik“, neboť primárně jde o vztah mezi žalovanou jako škůdcem a původním poškozeným, jehož nárok následně přešel na žalobkyni. Bylo by nespravedlivé, pokud by škodu, jejímuž vzni