58 CO 363/2022-271 — Městský soud v Praze

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, dále částky [částka] s příslušenstvím a částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku [částka] (výrok II.) a na náhradě nákladů řízení státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 částku [částka] (výrok III.). 2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě (doručené soudu I. stupně dne [datum]), kterou se žalobkyně domáhala zaplacení celkové částky [částka] s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení s úhradou jednotlivých částek, z nichž shora uvedená částka sestává) s tvrzením, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o nájmu nebytových prostor, kterou byla žalovanou pronajata žalobkyni v žalobě specifikovaná nebytová jednotka (dále též jen„ nebytové prostory“ případně„ nebytová jednotka“) za účelem provozování restauračního zařízení. Nebytové prostory se ukázaly jako nezpůsobilé k užívání ke sjednanému účelu bez stavebních úprav, které se žalobkyně snažila zajistit, přičemž problémem se ukázal souhlas všech vlastníků jednotek v domě (včetně žalované), v němž se nebytové prostory nacházejí, s provedením stavebních úprav. Žalovaná místo toho, aby umožnila žalobkyni užívání nebytových prostor, jejich nájem ukončila na základě výpovědi ze dne [datum], přičemž dopisem ze dne [datum] žalobkyni vyzvala k jejich vyklizení. Žalobkyně na uvedenou výzvu reagovala dopisem ze dne [datum], ve kterém zopakovala své výhrady ke stavu pronajatých nebytových prostor s tím, že nehodlá jejich vyklizení a předání bránit, nicméně považuje za nezbytné s vyklizením projednat zejména otázky do nebytových prostor investovaných prostředků a náhradu vzniklé škody, nicméně k takovému jednání nikdy nedošlo. Celková žalovaná částka tak sestává z částky [částka] představující žalobkyní uhrazenou kauci, kterou si žalovaná bezdůvodně ponechala, z částky [částka], přestavující zálohu na první nájem, která byla s ohledem na vady nebytových prostor, o nichž žalobkyně nebyla žalovanou informována, žalobkyní uhrazena bez právního důvodu, z částky [částka] představující zůstatkovou cenu technologického zhodnocení k datu zpětného předání nebytových prostor žalované a částky [částka] představující ušlý zisk žalobkyně za dobu od uzavření nájemní smlouvy, tj. od [datum], do data ukončení nájemního vztahu ze strany žalované, tj. do [datum], z důvodu nemožnosti užívat nebytové prostory k sjednanému účelu. Celková žalovaná částka nebyla přes výzvu žalobkyně doručenou žalované dne [datum] ve stanovené lhůtě pěti dnů (ani později) uhrazena. 3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, když s podrobnou argumentací sporovala jednotlivé žalované nároky. Při jednání dne [datum] pak vznesla námitku jejich promlčení pro uplynutí dvouleté subjektivní promlčecí doby s poukazem na datum podání žaloby a ukončení nájemního vztahu mezi účastníky (podle protokolu z uvedeného jednání na čl. 234 spisu) dne„ [datum]“ (správně zřejmě dne [datum], jak se podává z tvrzení žalované v podání ze dne [datum] na čl. 86 a násl. spisu označeném jako„ odůvodnění odporu - poznámka odvolacího soudu). 4. Soud I. stupně v odůvodnění rozsudku v prvé řadě konstatoval, že neshledal důvodnou žádost advokáta žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] doručenou dne [datum] o odročení jednání nařízeného na [datum] z důvodu pracovní neschopnosti jednatele žalobkyně, když žalobkyně je právně zastoupena a jednatel žalobkyně nebyl k nařízenému jednání předvolán, přičemž poukázal i na to, že podle obsahu spisu zástupce žalobkyně již žádal o odročení jednání dne [datum] (správně dne [datum] - poznámka odvolacího soudu) a dne [datum] z důvodu své nemoci. Neshledal tak opětovnou žádost o odročení jednání„ objektivně ospravedlňující pro neúčast právního zástupce žalobkyně“, pročež dne [datum] jednal v nepřítomnosti žalobkyně s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále případně jen „o. s. ř.“). Ve věci rozhodl na základě z provedeného dokazování zjištěného skutkového stavu popsaného pod body 5. až 16. a shrnutého pod bodem 17. odůvodnění prvostupňového rozsudku (odvolací soud na všechna tato zjištění v zájmu stručnosti vlastního rozhodnutí odkazuje). Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil - s odkazem na § 3028 odst. 3 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a § 3074 odst. 1 o. z. - podle zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále případně jen„ zákon o nájmu nebytových prostor“), § 451 odst. 1 a § 107 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“). Soud I. stupně vyšel z toho, že nájem předmětných nebytových prostor (sjednaný podle nájemní smlouvy uzavřené za účinnosti obč. zák. a zákona o nájmu nebytových prostor) zanikl uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty dne [datum] na základě výpovědi z nájmu nebytových prostor ze dne [datum] žalobkyni doručené do datové schránky dne [datum], kdy tříměsíční výpovědní lhůta začala běžet prvním dnem následujícího měsíce po doručení výpovědi. Dospěl k závěru, že žalovaná nájem vypověděla platně, tedy v souladu se smluvními ujednáními v tříměsíční výpovědní lhůtě bez udání důvodu. Za situace, kdy od [datum] žalobkyně neužívala pronajaté prostory k smluvnímu účelu a žalovaná neodevzdala žalobkyni nebytový prostory ve stavu způsobilém k smluvenému nebo obvyklému užívání, žalobkyně od [datum] věděla, že jí„ vzniká ušlý zisk“ z provozu hostinské činnosti. Nejpozději ke dni uplynutí výpovědní lhůty, tj. k [datum], mohla a musela žalobkyně též vědět, že žalovaná se bezdůvodně obohatila na její úkor a v jaké výši na ponechané kauci i na záloze za první nájem, a musela zhruba znát i okolnosti o vzniklé škodě spočívající v ušlém zisku z podnikání v oblasti restaurační činnosti, kterého žalobkyně objektivně nedosahovala již od„ vzniku závazkového vztahu podle nájemní smlouvy“. Soud I. stupně žalobu zamítl z důvodu, že byla podána opožděně, po uplynutí subjektivní promlčecí lhůty (doby - podle terminologie staré právní úpravy - poznámka odvolacího soudu), která počala nejpozději [datum] a uplynula dne [datum], žaloba však byla soudu podána dne [datum]. 5. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že v řízení zcela úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení sestávajících z 5 paušálních náhrad nezastoupeného účastníka ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu (dále případně jen „vyhláška č. 254/2015 Sb.“), jak je specifikoval bod bodem 25. odůvodnění napadeného rozhodnutí. O nákladech řízení státu rozhodl podle § 148 o. s. ř. 6. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, tzv. blanketní odvolání s odkazem na důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o. s. ř. V doplnění odvolání žalobkyně především namítla, že soud I. stupně nesprávně posoudil její právo účastnit se projednání věci, pokud s ohledem na její právní zastoupení neshledal důvodnou její žádost o odročení jednání a dne [datum] jednal v její nepřítomnosti. Žalobkyně tak byla zkrácena na svých procesních právech zaručených normami ústavního práva. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo na to, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti; má-li být toto právo realizováno, musí být účastníkovi umožněno, aby se jednání mohl zúčastnit, což se v projednávané věci nestalo. Vzhledem k tomu, že procesní práva žalobkyně byla dotčena do té míry, že to mohlo mít vliv na napadený rozsudek, měl by ho odvolací soud již jen z tohoto důvodu zrušit. Dále namítla, že se soud I. stupně nedostatečně zabýval okamžikem rozhodným pro běh subjektivní promlčecí doby, s tím, že pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby je rozhodný den, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá (§ 106 odst. 1 obč. zák.); pouhé možné neurčité povědomí poškozeného o tom, že mohlo dojít k protiprávnímu úkonu či protiprávní události tak bez dalšího nestačí; poškozený si musí být vědom toho, že na jeho úkor došlo ke škodě, jaká je její přibližná výše a kdo za škodu odpovídá. V této souvislosti žalobkyně uvedla, že v projednávané věci nebyla věc zdaleka jasná; že snažila se získat stavební povolení k opravě prostor, aby splňovaly podmínky pro zahájení provozu restaurace, přičemž se potýkala s absencí souhlasného vyjádření žalované, se složitým jednáním se společenstvím vlastníků jednotek v domě, navíc ještě v roce 2011 komunikovala s žalovanou o případném pokračování nájmu. Žalobkyně tak vyjádřila přesvědčení, že žalobu podala včas. Uvedla, že i kdyby byla žaloba podána po uplynutí zákonné promlčecí lhůty, s ohledem na okolnosti posuzovaného případu by to nemělo mít vliv na