58 CO 74/2022-124 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), žalobu co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Takto rozhodl o žalobě žalobkyně, která se domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s tím, že se žalovaným uzavřela smlouvu o obstarání rekvizit, ke specifikaci mělo dojít v rámci e-mailové komunikace. Na zálohách mu bylo vyplaceno [částka], následně však byly uznány náklady pouze ve výši [částka] a žalovaný byl vyzván k vrácení zbylé částky, což se však nestalo. 3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, vyjádřil ochotu řešit věc smírně, k tomu však nedošlo, dál zůstal zcela pasivní. 4. Soud I. stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně ani po poučení soudem dle § 118a odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen,,o. s. ř.“) neoznačila důkazy k prokázání smlouvy o obstarání rekvizit, e-mailovou komunikaci, z níž měla specifikace rekvizit vyplývat, nepředložila. Ve vztahu k dohodě o obstarání rekvizit tak neunesla břemeno důkazní a soud tak nemohl přezkoumat, zda plnění poskytnutá a vyúčtovaná žalovaným odpovídají obsahu dohody. Z toho důvodu žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím zamítl. 5. Ohledně částky [částka] dospěl k závěru, že provedenými důkazy bylo prokázáno, že tato částka byla určena výhradně na pořízení trubky, v této části posoudil vztah mezi účastníky jako smlouvu o příkazu dle § 2430 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vycházel přitom z toho, že žalovaný trubku žalobkyni nedodal, ani nevrátil poskytnutou zálohu. Žalovaný přitom netvrdil žádné důvody nedodání trubky. Soud I. stupně mu tak uložil v této části poskytnutou zálohu žalobkyni vrátit včetně úroků z prodlení s odkazem na § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že procesně více úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. 7. Proti zamítavému výroku tohoto rozsudku (výrok II.) podala žalobkyně včasné blanketové odvolání, které následně doplnila. Namítala, že doložená e-mailová komunikace konkrétně specifikuje předmětné rekvizity a zároveň z ní vyplývá, že žalovaný tyto předměty obstarává na základě pokynů žalobkyně. Nelze tak pochybovat o existenci právního vztahu mezi účastníky. Namítala, že v komunikaci nemohl být obsažen konkrétní seznam všech rekvizit, protože jejich konkrétní podoba se v průběhu obstarávání měnila, k jejich specifikaci došlo na základě komunikace mezi účastníky a třetími osobami. Absenci hromadné specifikace rekvizit nepovažovala za dostatečný důvod k závěru o neurčitosti či neexistenci vztahu mezi účastníky. Namítala dále, že i kdyby byl tento závěr soudu I. stupně správný, soud I. stupně se nevypořádal s důsledky absence právního vztahu mezi účastníky. V takovém případě by musel dojít k závěru o bezdůvodném obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, i při tomto závěru měl být shledán požadavek žalobkyně na vrácení finančních prostředků oprávněným. Nesouhlasila s postupem soudu I. stupně, pokud část nároku uznal a část nikoliv, přestože oba nároky vyplývají z obdobných skutečností i předložených důkazů. Poukázala přitom i na postoj žalovaného, který konkrétní stanovisko k požadavku žalobkyně nevyjádřil. Svůj nárok považovala za dostatečně prokázaný. Žádala, aby odvolací soud rozsudek v napadeném výroku změnil a žalobě v tomto rozsahu vyhověl. 8. Žalovaný se k odvolání písemně nevyjádřil. 9. Při odvolacím jednání žalobkyně setrvala na svém stanovisku. Žalovaný uvedl, že vše vzniklo v důsledku toho, že se paní [příjmení] dostala do sporu s jeho,,šéfem“. [příjmení] sám nepochybil, postupoval jako v předchozích případech, nic platit nechtěl. 10. Odvolací soud ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek i řízení jemu předcházející a odvolání žalobkyně shledal důvodným. 11. Odvolací soud se sice ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že žalobkyně dostatečně netvrdila uzavření konkrétní smlouvy o obstarání konkrétních rekvizit (s výjimkou trubky, která však již nebyla předmětem přezkumu odvolacího soudu, v této části zůstal rozsudek soudu I. stupně nenapaden), e-mailová komunikace, kterou žalobkyně předložila, se týkala výlučně pořízení trubky, žádné jiné rekvizity v ní zmíněny nebyly. Vylíčení rozhodujících skutečností může mít – zprostředkovaně – původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce (coby důkazní materiál) připojí k žalobě, a na kterou v textu žaloby výslovně odkáže (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 295/2007), pokud však z připojených listin takové skutečnosti nevyplývaly, je zjevné, že žalobkyně tak ohledně dalších údajně nasmlouvaných rekvizit neunesla břemeno tvrzení, a ani důkazní (ohledně jakých dalších rekvizit měla být smlouva uzavřena a jaký byl obsah této smlouvy). 12. Žalobkyně však důvodně namítala, že se soud I. stupně nevypořádal s důsledky absence řádně uzavřené smlouvy ve spojitosti se zaplacenou zálohou. O poskytnutí dané částky žalobkyní žalovanému přitom nebyl mezi účastníky spor. V takovém případě částka přijatá žalovaným představovala bezdůvodné obohacení dle § 2991 a násl. o. z. (plnění z neplatné smlouvy, případně plnění bez právního důvodu). 13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 14. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. V takovém případě by naopak svědčila povinnost tvrzení a důkazní žalovanému, aby tvrdil, k jakému účelu, případně jakým způsobem byla daná částka použita a že se tak stalo na základě smluvních ujednání účastníků. Pokud tak neučinil, přičemž jeho neúčast u jednání před soudem I. stupně neumožnila, aby byl v tomto směru poučen dle § 118a o. s. ř., je třeba danou částku považovat za bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat žalobkyni dle § 2991 odst. 1 o. z. 16. Odvolací soud shledal důvodným i požadavek na zaplacení úroku z prodlení z této částky dle § 1970 o. z. Žalovaný se ocitl v prodlení od [datum] po uplynutí lhůty k plnění dle výzvy žalobkyně. Výše úroku z prodlení vyplývá z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 17. Odvolací soud tedy rozsudek v napadeném zamítavém výroku změnil dle § 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. tak, že žalobě i v tomto rozsahu vyhověl. 18. V závislosti na tom rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř., uložil žalovanému povinnost zaplatit plně úspěšné žalobkyni na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně částku [částka], a to za právní zastoupení za 6 úkonů (převzetí zastoupení, sepis žaloby, doplnění skutkových tvrzení a 3 x účast u soudního jednání) po [částka] dle § 7 a § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), paušální náhradu hotových výdajů 6 x po [částka] dle § 13 odst. 1 a 4 AT a zaplacený soudní poplatek [částka]. 19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., žalobkyně byla i v odvolacím řízení plně úspěšná, má tak právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, a to za dva úkony (odvolání a účast u odvolacího jednání) po [částka], 2 x paušální náhradu hotových výdajů po [částka] a soudní poplatek za odvolání [částka], celkem [částka]. 20. Ve vyhovujícím výroku ad I. zůstal napadený rozsudek nedotčen (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).