62 CO 181/2022-157 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka], od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka] (výrok I.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a vyslovil, že žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum], na jehož základě poskytl žalované úvěr ve výši [částka]. 3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů, vzal za zjištěné, že účastníci spolu uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] která obsahovala mimo jiné ujednání o smluvním úroku za poskytnutí úvěru ve výši [anonymizováno] p. a., celková částka, kterou měla žalovaná žalobci zaplatit, činila [částka], přičemž výše úvěru byla [částka]. Pro případ prodlení žalované se splátkou delší než 30 dní byla sjednána smluvní pokuta ve výši [částka] za každou splátku, u níž takovéto prodlení vzniklo. V případě zesplatnění celé jistiny úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši [anonymizováno] denně z dlužné částky, a to až do výše [částka]. U každé splátky, s níž byla žalovaná v prodlení po dobu delší než 15 dnů, pak bylo sjednáno právo žalobce na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši [částka]. Žalovaná zaplatila žalobce celkem 10 splátek po [částka] a poté se ocitla v prodlení, čímž došlo k zesplatnění úvěru. 4. Soud prvního stupně zjištěný skutkový stav posoudil podle [ustanovení pr. předpisu] – občanský zákoník, ve zkratce o. [ustanovení pr. předpisu] Odkázal na § [číslo], § 419, § 588 a § 2991 o. z., a § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru; uvedená zákonná ustanovení odcitoval. Poté uvedl, že účastníci si mohli ve smyslu § 1 odst. 2 o. z. ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona, zakázána jsou však ta ujednání, která porušují dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Soud prvního stupně se tak zabýval tím, zda odchylná ujednání od zákonné úpravy nejsou v rozporu s výše uvedenými zákazy. K tomu akcentoval judikaturu Ústavního soudu ČR a uvedl, že postupy, kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění bianco směnkou, smluvní pokutou ve výši [anonymizováno] nebo [anonymizováno] dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů, či smluvní pokutu ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání tak jsou neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy (nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 199/11). Soud prvního stupně rovněž odkázal na praxi obecných soudů, která vychází ze závěrů Ústavního soudu ČR s tím, že tato praxe žalobci byla známa již dříve. Prvostupňový soud dále uvedl, že Nejvyšší soud ČR dovozuje přijatelnou mez smluvního úroku v obdobných případech ve výši dvoj až trojnásobku výše obvyklého úroku poskytovaného bankami (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Na základě těchto závěrů soud prvního stupně uzavřel, že v předmětné věci byl úvěrovou smlouvou sjednán smluvní úrok za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši [anonymizováno] p. a., přičemž částka poskytnutá na základě spotřebitelského úvěru činila [částka], avšak celková částka, kterou žalovaná měla zaplatit, činila [částka], tedy vrácena měla být částka více než 3× vyšší a smluvená výše úroků přesahuje úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných bankami České republiky domácnostem v době poskytnutí úvěru v ČR téměř 10×. Podle soudu tak není pochyb o tom, že již na základě těchto konstatování předmětná smlouva o úvěru naplňuje ve směrodatných rysech kritéria vymezená v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 199/11, na čemž nic nemůže změnit ani to, že žalobce řádně prověřil úvěrovou schopnost žalované. 5. Soud prvního stupně dále poznamenal, že standard přezkumu úvěrových smluv je v exekučním řízení nastaven výrazně výše, než je tomu v řízení civilním, resp. případný rozpor dané smlouvy s dobrými mravy musí být markantní vyšší, než by tomu stačilo v běžném nalézacím řízení. Z toho je zřejmé, že shledal-li rozpor s dobrými mravy u smlouvy s obdobnými ujednáními, s jakými se lze shledat v tomto řízení, soud exekuční, tím spíše by absolutní neplatnost takového smlouvy měla být dovozena soudem v civilním řízení nalézacím. 6. V závěru svého rozhodnutí prvostupňový soud odkázal na judikaturu [anonymizováno] dvora [mezinárodní organizace], kterou označil. Poté uvedl, že žalobce v žalobě tvrdí, že žalovaná uhradila celkem 9 splátek, každou ve výši [částka]. Po vyhlášení rozsudku však zjistil, že z klientské karty žalované vyplývá úhrada 10, nikoliv 9 splátek, bezdůvodné obohacení proto odpovídá částce vypočtené jako rozdíl mezi jistinou a devíti splátkami zaplacenými žalovanou. Vedle dlužného bezdůvodného obohacení soud uznal žalovanou povinnou uhradit žalobci též úrok z prodlení za dobu ode dne následujícího po splatnosti úvěru, přičemž se jedná o zákonný úrok podle [ustanovení pr. předpisu] ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu prvostupňový soud žalobu zamítl. 7. Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 2 o. s. ř. Uvedl, že s ohledem na výsledek sporu by náhrada nákladů řízení příslušela z 19,64 % žalované, která měla v poměrné části řízení úspěch, té však žádné náklady řízení nevznikly. 8. Proti rozsudku podal odvolání žalobce, a to pouze do jeho výroků I. a III. Uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. V úvodu odvolání konstatoval, že se rozhodl pro jeho účely přepočítat celý úvěr tak, jako by byl od počátku úrokem ve výši [anonymizováno] p. a. Výpočet uvedl v odvolání a na základě toho určil, že odvolání podává do výroků I. toliko ohledně smluvního úroku v rozsahu, ve kterém soud prvního stupně nepřiznal úrok ve výši [anonymizováno] ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky, [částka]; odvolání tedy není podáváno v rozsahu převyšujícím sjednaný úrok [anonymizováno] p. a. Odvolání je dále podáváno co do částky odpovídající rozdílu mezi požadovanou původní dlužnou jistinou úvěru vyčíslenou ke dni zesplatnění úvěru [částka] a částkou odpovídající přiznanému bezdůvodnému obohacení ve výši [částka], tedy v částce ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení. Odvolání je dále podáváno co do nepřiznaných nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně od [datum] do zaplacení a smluvní pokuty ve výši [částka], když i zde žalobce zohlednil dlužnou novou jistinu úvěru ve výši připojeného splátkového kalendáře a smluvní pokuta ve výši [anonymizováno] denně je počítána z částky [částka] od [datum] do [datum]. 9. K vlastnímu odůvodnění odvolání uvedl, že úrok byl sjednán v zákonných limitech a nebyl dán důvod pro to, aby nebyl přiznán ani částečně, když efektivní úroková sazba sice byla sjednána ve výši [anonymizováno] p. a., ale to odpovídá nominální úrokové sazbě [anonymizováno] p. a., když jde pouze o [anonymizována dvě slova]. Naprostá většina finančních instrukcí uvádí sazbu nominální, avšak pro klienta je více odpovídající sazba efektivní, protože to umožňuje skutečně porovnat různé typy úvěrů. K tomu žalobce odkázal na odborné vyjádření ze dne [datum] zpracované znalcem z oboru ekonomika Mgr. [jméno] [příjmení], [titul za jménem], [příjmení]. Odkázal na rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. [spisová značka], z něhož obsáhle citoval. Dále se vyjádřil k výši úrokové sazby a k tomu zmínil zejména závěry Ústavního soudu – stanovisko pléna ze dne [datum], sp. zn. Pl ÚS-st [číslo] a uvedl, že vstupují-li smluvní strany na základě své pravé a svobodné vůle do smluvního vztahu, je jim v mezích právního řádu ponecháno na vůli si svobodně smlouvu ujednat a určit její obsah § 1725 o. z. Pokud se smluvní strany dohodnou na poskytnutí úvěru za určitých podmínek, je nezbytné vycházet z předpokladu, že tak učinily po pečlivém zvážení všech důsledků z toho plynoucích, když opačný závěr by byl v rozporu se zásadou, že smlouvy musí být plněny / § 3 odst. 2 písm. d) o. z. Výši sjednaných úroků ovlivňuje celá řada faktorů, dlouhodobost, rizikovost transakce, atd. Lze-li s přihlédnutím k těmto faktorům očekávat relativně vysokou výši úroků, mají strany možnost se zcela svobodně rozhodnout, zda do takového smlu