62 CO 297/2022-177 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, na základě níž by byl žalovaný uznán povinným uhradit žalobci částku [částka] spolu s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení] (výrok II.). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím představující vánoční odměnu za rok [rok] v souvislosti s výkonem své práce. Svůj návrh odůvodnil tím, že je u žalovaného zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] na pozici„ [příjmení] [příjmení] [jméno]“. V roce [rok] byly ekonomické výsledky žalovaného dobré. Přestože všem kolegům žalobce byla přiznána vánoční prémie, žalobci vánoční prémie odpovídající jedné měsíční základní mzdě vyplacena nebyla. Žalobce má za to, že vánoční prémie nepodléhala individuálnímu posouzení a že s ním nebylo rovně zacházeno, neboť odmítl podepsat dohodu o rozvázání pracovního poměru. 3. Na základě zjištěného skutkového stavu soud I. stupně uzavřel, že má za to, že v pracovní smlouvě ze dne [datum] je v bodě II. obsaženo ujednání o mzdě. V bodě 1 je dle nalézacího soudu uvedena nároková mzda, která je odvozena od mzdového výměru. V bodě 2 je uvedeno, že zaměstnanci může být na základě vyhodnocení dosažených pracovních výsledků zaměstnance přiznána vedle měsíční základní mzdy též odměna až do výše určené výměrem. Zaměstnanci 0může být přiznána vedle měsíční základní mzdy i mimořádná odměna. Jak z jazykového znění, tak i ze zařazení odměny do jiného odstavce dle soudu I. stupně vyplývá, že se jedná o nenárokovou složku, kde je nezbytné rozhodnutí zaměstnavatele. K tomu odkázal nalézací soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]. Vzhledem k tomu, že žalobce toto rozhodnutí nedodal, resp. vůbec nebylo vydáno, neunesl dle soudu I. stupně důkazní povinnost dle § 120 o. s. ř. a současně neprokázal, že na mimořádnou roční odměnu jako na nenárokovou složku mzdy má oprávněný nárok. Soud I. stupně se z uvedeného důvodu ani důkladně nezabýval nerovným zacházením se žalobcem, které pociťoval dle soudu pouze v rovině nepřiznání odměny. 4. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, kdy náhradu nákladů řízení přiznal úspěšnému žalovanému s tím, že tyto sestávají z nákladů právního zastoupení, které vyčíslil v odůvodnění svého rozhodnutí. 5. Proti rozsudku podal včasné a přípustné odvolání žalobce. Svým odvoláním podaném v blanketní formě a posléze doplněném dne [datum] brojil proti oběma výrokům napadeného rozsudku, a to z důvodů uvedených v ustanovení § 205 odst. 2 písm. b), c), d) e) a g) o. s. ř. Dle žalobce vůči němu docházelo ze strany žalovaného v období od podzimu roku [rok] k nerovnému zacházení s cílem přimět žalobce ke skončení pracovního poměru. Vzhledem k tomu, že žalobce odmítl uzavřít dohodu o rozvázání pracovního poměru, přistoupil žalovaný dle žalobce zcela účelově ke změně náplně práce žalobce a jeho tzv. KPIs. Žalovaný nesvěřil žalobci žádné klienty. Sám měl hledat potenciální klienty, kteří splňovali minimální obraty stanovené žalovaným. K těmto zásadním změnám nedošlo u žádného z jeho kolegů pracujících na stejné nebo srovnatelné pracovní pozici. Žalovaný již necelý týden po změně náplně práce předal žalobci vytýkací dopis, ve kterém žalobci vytýkal jeho předchozí pracovní výsledky. Žalovaný následně jednostranně mzdovým výměrem ze dne [datum] snížil žalobci základní mzdu z původní částky [částka] na částku [částka] pro údajné neuspokojivé pracovní výsledky, a to s účinností od [datum], a následně z týchž důvodů dne [datum] předal žalobci výpověď. Jedním z projevů nerovného a šikanózního jednání žalovaného bylo nevyplacení vánoční prémie za rok [rok]. U žalovaného bylo dle žalobce zvykem, že v případě dosažení dobrých hospodářských výsledků byla zaměstnancům poskytována vánoční prémie. Žalobci byla tato vánoční prémie přiznána a vyplacena za rok 2019. Vzhledem k tomu, že i v roce [rok] byly ekonomické výsledky žalovaného dobré, byla zaměstnancům žalovaného vánoční prémie slíbena. Žalobci však vánoční prémie, která byla zaměstnancům žalovaného přiznávána nejméně ve výši odpovídající jedné měsíční základní mzdě zaměstnance, vyplacena nebyla, a to přesto, že jediným kritériem pro přiznání vánočních prémií byly dle žalobce dobré hospodářské výsledky žalovaného. Když se následně žalobce domáhal vyplacení vánoční prémie u svého přímého nadřízeného, tak mu bylo sděleno, že vánoční prémie byla nenároková a vyplácela se jen podle individuálního posouzení a že obchodní výsledky žalobce měly být tristní. Žalovaný však dle žalobce neurčil předem žádná jiná kritéria, která by byla rozhodující pro přiznání vánoční prémie, než dosažení očekávaných hospodářských výsledků žalovaným. Jestliže se soud I. stupně spokojil dle žalobce pro účely svého rozhodnutí pouze s tvrzením žalovaného ohledně jeho postupu ve věci přiznávání tzv. vánoční prémie, pak nepostupoval na základě volného hodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř., čímž je naplněn odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř. Žalovaný byl dle žalobce soudem I. stupně vyzván dle §118b o. s. ř., aby tvrdil a prokázal, jak pracovali ostatní a zda ostatní zaměstnanci obdrželi odměny a jak žalobce. Žalovaný předložil dle žalobce tabulku se seznamem zaměstnanců s přiznanými prémiemi, která dle jeho názoru nemůže sloužit jako důkazní prostředek, neboť nelze ověřit její autenticitu a autorství, nelze ověřit ani její pravdivost. Nicméně i kdyby se mělo z tabulky vycházet, je z ní dle žalobce zřejmé, že téměř všem zaměstnancům uvedeným v tabulce byla vánoční prémie přiznána. Pokud se jedná o pracovní výsledky ostatních zaměstnanců žalovaného, žalobce namítl, že soud I. stupně učinil veškerá svá zjištění v tomto směru pouze z předložených čestných prohlášení namísto provedení svědeckých výpovědí. Pokud soud I. stupně dospěl na základě tabulky a čestných prohlášení k závěru, že vánoční prémie byly u žalovaného přiznávány podle pracovních výsledků zaměstnanců, založil tuto úvahu dle žalobce na základě nesprávně provedených důkazů, a tedy dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. Soud I. stupně dle názoru žalobce postupoval krajně nedůsledně při posuzování procesu schvalování vánoční prémie u žalovaného stejně jako u posouzení toho, zda pracovní výsledky zaměstnanců představovaly kritérium pro přiznání a určení výše tzv. vánoční prémie a jak se toto u konkrétních zaměstnanců projevovalo, když činil své závěry buď bez provedení navržených důkazů či na základě nesprávně provedených důkazů. Žalobce je dále toho názoru, že když soud I. stupně ve sporu o nerovné zacházení přenesl povinnost důkazní na žalobce, nepostupoval správně. Nadto se soud dle žalobce odmítl zabývat jádrem sporu, a to nerovným zacházením s žalobcem. Žalobce byl již během prvního ústního jednání ve věci vyzván, aby doplnil svá tvrzení ohledně toho, v čem spatřuje nerovné zacházení ze strany žalovaného. Žalobce již v čl. V. svého vyjádření ze dne [datum] popsal konkrétní okolnosti nerovného zacházení s jeho osobou ze strany žalovaného. Žalobce se s ohledem na výše uvedené domnívá, že řízení před soudem I. stupně bylo zatíženo takovými vadami, které mohou mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a které odůvodňují podání odvolání z důvodu podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. 6. Žalobce se po žalovaném nedomáhá vyplacení samotné vánoční prémie, nýbrž náhrady újmy, která svou hodnotou odpovídá vánoční prémii. Z odůvodnění rozsudku je dle žalobce patrné, že se soud I. stupně zřejmě zabýval pouze otázkou, zda vánoční prémie měla povahu nárokové složky mzdy, i když správně se měl zabývat otázkou, zda žalovaný jednal se žalobcem v rozporu se zákazem nerovného zacházení a zda mu svým jednáním, kdy mu nepřiznal právo na vánoční prémii, nezpůsobil újmu právě ve výši odpovídající této vánoční prémii. Vzhledem k tomu, že žalobce řádně tvrdil a prokázal, že žalovaný se vůči němu dopouštěl nerovného a šikanózního zacházení, kdežto žalovaný ani na výzvy soudu v průběhu řízení před soudem I. stupně neprokázal, že by se takového jednání nedopouštěl, nadto ani nenavrhl a nepředložil potřebné důkazy k prokázání opaku, má žalobce za to, že odvolací soud může na základě současného procesního stavu a zjištěného skutkového stavu věci dospět k závěru, že s žalobcem bylo nerovně zacházeno, když mu nebyla přiznána vánoční prémie, a přiznat mu nárok na náhradu újmy odpovídající svou výší částce, která by odpovídala vánoční prémii, a to spolu s příslušenstvím. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalovanému uloží povinnost zaplatit žalobci částku ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení a náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. 7. Žalovaný k podanému odvolání uvedl, že jediným dův