62 CO 397/2021-274 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem prvostupňový soud zamítl žalobu co do zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrokem I/), dále uložil žalované ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a dále částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrokem II/), dále uložil žalobci v téže lhůtě povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení v poměrné výši 52,6 % částku [částka] k rukám zástupce žalované (výrokem III/) a naposledy rozhodl, že žalobce je povinen nahradit České republice na náhradě nákladů řízení v téže lhůtě částku ve výši [částka] (výrokem IV/). 2. Soud I. stupně rozhodoval o žalobě na zaplacení dlužné odměny z dohody o provedení práce, která byla účastníky uzavřena dne [datum] a ukončena výpovědí žalované ze dne [datum]. Žalobce požadoval při sjednané odměně [částka] hrubého doplatek za měsíc únor 2018 s tím, že za 42 hodin práce mu náleží [částka] hrubého. Žalobce obdržel na odměně od žalované [částka] (čistého), rozdíl činí [částka] za předpokladu, že žalovanou přiznaná odměna v hrubém činí [částka], avšak požaduje za měsíc únor toliko doplatek v částce [částka]. Dále žalobce požadoval doplatek za březen 2018 s tím, že za 145 hodin práce mu náleží [částka] hrubého. Žalobce obdržel na odměně od žalované [částka] (čistého), rozdíl činí [částka] za předpokladu, že žalovanou přiznaná odměna v hrubém činí [částka], avšak požaduje za měsíc březen toliko doplatek v částce [částka]. 3. Žalovaná nesporovala sjednání dohody o provedení práce, sporovala rozsah žalobcem provedených prací i výši sjednané odměny. 4. Ve věci bylo již jednou rozhodováno rozsudkem prvostupňového soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] tak, že žalobě bylo vyhověno co do částky [částka] s příslušenstvím a co do částky [částka] s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta. K odvolání obou účastníků odvolací soud citovaný rozsudek zrušil a vrátil věc k novému rozhodnutí usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], s pokynem k vypracování znaleckého posudku, který by v závislosti na vykonané práci žalobcem určil, jaká část z 80 hodin realizované pracnosti byla žalobcem odvedena v únoru a březnu 2018. 5. Prvostupňový soud v novém rozhodnutí po té, co účastníci v podáních ze dne [datum] a [datum] učinili nesporným, že žalobce pro žalovanou odpracoval v měsíci únoru 2018 celkem 42 hodin a v měsíci březnu 2018 celkem 38 hodin, čímž odpadla spornost této skutkové otázky, rozhodl na základě provedeného dokazování listinami (kdy konkr. skutková zjištění uvedl pod body 6. až 14. odůvodnění rozsudku) a znaleckým posudkem [číslo] Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., dospěl ke skutkovému závěru, že žalobce a žalovaná dne [datum] uzavřeli dohodu o provedení práce, na základě které sjednali odměnu ve výši [částka] hrubého na hodinu, tedy před odvedením povinných plateb. Žalovaná zaplatila žalobci za únor 2018 odměnu ve výši [částka] a za březen 2018 odměnu ve výši [částka], po odvedení povinných plateb. Žalobce odevzdal práci, která osobě s jeho zkušenostmi trvala 80 hodin práce. Analýzou a návrhem strávil 2 člověkodny, nad zapojením periferií a aplikací na [anonymizována dvě slova] strávil šest člověkodní, na vývoji rozhraní pro programování aplikací ([anonymizováno]) a webu aplikace strávil dva člověkodny, ke zpracování dalších úkolů již nedošlo. Znalec považoval jeden člověkoden za osm pracovních hodin. Za měsíc únor 2018 odpracoval žalobce 42 hodin a dále za měsíc březen 2018 odpracoval žalobce 38 hodin. 6. Po právní stránce aplikoval soud I. stupně zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do 31. 5. 2018 (dále jen„ zák. práce“), především ustanovení § 77, § 109 odst. 1 a 2 zák. práce, kdy dospěl po zodpovězení otázky, jaké bylo množství žalobcem vykonané práce a jaká byla výše sjednané odměny k závěru, vázán vysloveným názorem odvolacího soudu, že žaloba je důvodná toliko částečně. 7. Pokud šlo o celkový počet žalobcem odpracovaných hodin, prvostupňový soud vyšel ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D. Znalec hodnověrně vyčíslil odhadovaný čas v rozsahu 80 hodin práce, který žalobce potřeboval, aby odevzdal ten výsledek, který evidovala žalovaná. Žalobkyně (míněno zřejmě žalovaná, pozn. odvolacího soudu) neevidovala odpracovanou dobu, práce žalobce spočívaly v odborné činnosti programování aplikace a prvostupňový soud neměl jinou možnost, než povolat odborníka, aby určil počet hodin, které žalobce strávil prací pro žalovanou. Prvostupňový soud proto musel vyjít z objektivního vyčíslení, které mu znalecký posudek poskytl. Pokud šlo o to, jak byl celkový znalcem zjištěný počet 80 hodin rozvržen mezi měsíce únor a březen roku 2018, účastníci učinili nesporným, že žalobce odpracoval za únor 2018 celkem 42 hodin a za březen 2018 celkem 38 hodin, proto nebylo potřeba nechat vypracovat doplňující znalecký posudek, jak soudu prvého stupně uložil odvolací soud. Stran výše odměny za hodinu odvedené práce, prvostupňový soud při vázanosti názorem odvolacího soudu vycházel z toho, že hodinová sazba činila [částka] hrubého, neboť byla sjednaná ve smlouvě o provedení práce a nebylo prokázáno, že došlo k dohodě stran o změně výše odměny před vykonáním práce žalobce. Pokud žalobce v konverzaci s žalovanou uvedl dne [datum], že očekává, že dostane na účet [částka] (145 hodin * [částka] v čistém), neprokazuje to dohodu o změně sjednané odměny před vykonáním práce. Navíc jednání, kterým by se žalobce vzdával části odměny je dle § 346c zák. práce zdánlivým jednáním. Prvostupňový soud počítal doplatek, resp. nedoplatek odměny v hrubém, nezabýval se přepočty vyplacených částek na částky před odečtením daně z příjmů a odvodů. Za měsíc únor náleželo žalobci 42 x [částka] = [částka], částka [částka] mu byla již vyplacena, žalovaná má doplatit částku ve výši [částka]. Žalobce však požadoval pouze částku [částka], prvostupňový soud mu přiznal pouze tuto částku včetně úroku z prodlení běžícího z této částky dle § 1970 o. z. Za měsíc březen 2018 žalobce odpracoval 38 hodin, náleželo mu tak 38 x 400 = [částka], částka [částka] mu již byla zaplacena, žalovaná má doplatit [částka] včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. Prvostupňový soud proto žalobu co do nároku za březen 2018 zamítl v částce [částka] včetně zákonného úroku z prodlení z této částky. 8. O náhradě nákladů řízení účastníků rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) dle poměrného úspěchu ve věci, žalované přiznal náhradu jí vzniklých nákladů v rozsahu 52,6 %, jejichž výpočet uvedl v odůvodnění svého rozsudku, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje. 9. O náhradě nákladů státu, které vznikly v souvislosti s proplacením znalečného Ing. [příjmení], Ph.D. ve výši [částka] soud I. stupně rozhodoval podle § 148 odst. 1 o. s. ř., když zohlednil výsledek sporu. 10. Rozsudek napadl včasným odvoláním žalobce, a to co do nákladových výroků III/ a IV/. Blanketní odvolání žalobce doplnil podáním ze dne [datum]. Vytýká prvostupňovému soudu, že za situace, kdy při rozhodování o rozsahu provedené práce vyšel ze závěrů znalce [příjmení] [příjmení], neboť žalovaná nevedla evidenci práce, je na místě aplikace ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobci je na místě přiznat náhradu nákladů řízení vycházeje z rozsudkem přiznané částky. Žalobce rozebral okolnosti sporu a postup soudu, zdůraznil absenci povinnosti žalované vést evidenci pracovní doby, což vedlo k nutnosti znaleckého posouhení. Dále s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 736/12 namítá neúčelnost náhrady nákladů řízení žalované, kdy o jejich výši bylo rozhodnuto prvostupňovým soudem nesprávně. Navrhl odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek ve výroku III/ a IV/ změnil tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení a žalobce není povinen nahradit České republice náklady řízení. 11. Rozsudek napadla včasným odvoláním žalovaná, a to co do výroků ad II/, III/ a IV/. Odvolaná nesdílí závěr odvolacího soudu, kterým byl prvostupňový soud vázán, totiž že odměna byla sjednána ve výši [částka] hrubého za hodinu, kdy k sjednání snížení odměny nelze v posuzované věci přihlížet k ustanovení § 346c a § 346e zák. práce jakožto na nicotné. Odvolatelka citovala komentářovou literaturu, z níž dovozuje, že o takový případ zde nejde, neboť strany se dohodly na snížení dříve ujednané výše odměny, nikoli na jejím neplacení či omezení. Dále poukazuje na čl. VII. odst. 2 předmětné dohody o provedení práce, kdy namítá, že výši odměny bylo lze sjednat též ústní formou. Odkázala též na aktuální rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], který se otázkou formy ujednání o odměně z dohody o provedení práce podrobně zabý