62 CO 398/2021-332 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem ze dne [datum] rozhodl tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Dále rozhodl, že se zamítá žaloba o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok II) a že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok III). 2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu náhrady škody za neoprávněnou a neekonomickou opravu jeho vozidla Kia Ceed 1.6 CRDI, [registrační značka] (dále jen„ vozidlo“). Z žalobních tvrzení vyplynulo, že žalobkyně předala své vozidlo dne [datum] k opravě žalované, kdy tato v důsledku nesprávného postupu (při umísťování vozidla na zvedací stolici se toto zřítilo z výšky několika metrů a zároveň se nabodlo na jeden ze zvedacích háků) zavinila jeho další poškození v rozsahu parametru tzv. totální škody. Následně žalovaná i přes nesouhlas žalobkyně vozidlo opravila. Žalobkyně měla zato, že volba způsobu náhrady škody žalované nepřísluší, a proto si vozidlo u žalované nevyzvedla a domáhala se zaplacení celkové ceny vozidla. 3. Žalovaná naopak před soudem I. stupně tvrdila, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda, že žalovaná opraví vozidlo na své náklady a navrhovala zaplatit žalobkyni částku stanovenou znalcem [příjmení] odpovídající snížení hodnoty vozidla po poškození a jeho opravě ve výši [částka] včetně DPH. 4. Soud I. stupně po provedeném dokazování, které učinil z listinných důkazů a výslechu svědků, zjistil, že v provozovně žalované došlo k poškození vozidla žalobkyně, a to jeho levé části. Žalobkyně nesouhlasila s opravou po poškození, přesto tak žalovaná učinila. Žalobkyně odmítla převzít vozidlo od žalované, neboť nedošlo k dohodě o ceně, za kterou by žalovaná vozidlo odkoupila. Žalovaná navrhla k vypořádání žalobkyni částku [částka], o kterou se snížila hodnota vozidla po poškození a provedené opravě s ohledem na závěry znalce [příjmení] [příjmení]. Soudem ustanovený znalec [příjmení] [příjmení], který vozidlo osobně ohledal, dospěl k závěru, že oprava takto poškozeného vozidla je vhodná, snadná a ekonomicky rentabilní. Pokud pojišťovny posuzují takové poškození jako totální škodu, s takovým postupem se neztotožňuje. Nicméně pojišťovny hledí výlučně na ekonomické aspekty, když lze zbytky vozidla mnohdy prodat za větší částku, než je jeho celková hodnota, nehledí však na využitelnost vozidla, které je funkční a bezpečné po opravě. Tržní cena vozidla v důsledku poškození, ke kterému došlo po pádu z heveru, se snížila o [částka] až [částka]. 5. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil (zejména) podle § [číslo] odst. 1, § [číslo], § [číslo] odst. 1, § 2910 a § 2944 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Soud I. stupně uzavřel, že rozhodoval o škodě, kterou žalovaná způsobila a přestože bylo prokázáno, že žalobkyně nesouhlasila s opravou vozidla pádem z heveru, žalovaná tak učinila. Nicméně předmětem sporu byla dle prvoinstančního soudu náhrada škody a tedy otázka, o jakou částku se snížila hodnota poškozeného vozidla a zasáhla tak do majetkové sféry žalobkyně. Nešlo se ztotožnit s argumentací žalobkyně, že by škoda odpovídala ceně, kterou mělo vozidlo po opravě poškození. Žalobkyně požadovala [částka], žalovaná nabízela zprostředkování prodeje za [částka], rozdíl je ve [částka]. Uplynutím času se přirozeně hodnota vozidla snižuje. Rozhodla-li se žalobkyně s vozidlem nenakládat, snížila tím jeho hodnotu a přirozeně se toto snížení odráží i v jeho majetkové sféře. Přestože soudem I. stupně ustanovený znalec [příjmení] [příjmení] vyhotovil znalecký posudek po osobním ohledání vozidla a logicky zdůvodnil své závěry, zejména ohledně nevhodnosti posoudit poškození vozidla pojišťovnou jako totální škodu, vyšel soud z částky stanovené znalcem [příjmení] [příjmení] [částka], neboť tuto částku žalovaná nabízela na vyrovnání, přestože je stanovena vyšší než cena stanovená znalcem [příjmení] [příjmení]. 6. Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 150 o. s. ř. s ohledem na vznik sporu, kdy poškození vozidla zavinila ve své provozovně žalovaná, která je současně velkou společností, do jejíž majetkové sféry nepřiznání nákladů řízení, z pohledu soudu, významně nezasáhne. V této souvislosti bylo přihlédnuto i k vyplacenému pojistnému plnění zaměstnanci žalovaného. 7. Doplňujícím usnesením ze dne [datum], soud I. stupně rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 8 náklady státu ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok I.) a o povinnosti žalované zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prhu 8 náklady státu ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok II.). Odkázal přitom na svá usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 26 C 214/2017-118, kterým bylo přiznáno svědečné [jméno] [příjmení] ve výši [částka], usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 26 C 214/2017-221, kterým bylo přiznáno znalečné Ing. [jméno] [příjmení] ve výši [částka], usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 26 C 214/2017-300, kterým bylo přiznáno znalečné Ing. [jméno] [příjmení] ve výši [částka] a usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 26 C 214/2017-303, kterým bylo přiznáno znalečné Ing. [jméno] [příjmení] ve výši [částka]. Uvedl, že celkové náklady činí částku [částka], ale vzhledem k tomu, že žalobkyně byla neúspěšná co do 88 %, je povinna uhradit 88 % nákladů, tedy [částka] a vzhledem k tomu, že již uhradila dvakrát částku [částka] jako zálohu na dokazování, je povinna doplatit částku [částka]. Žalovaná byla neúspěšná co do 12 % a je tedy povinna zaplatit 12 % náhrady nákladů státu, tedy částku [částka]. Odvolací soud bude nadále pro obě tato rozhodnutí užívat souhrnné označení – rozsudek soudu I. stupně. 8. Proti rozsudku i proti doplňujícímu usnesení podala odvolání žalobkyně, a to do všech jeho výroků a žalovaná podala odvolání do výroku č. III rozsudku soudu I. stupně. 9. Žalobkyně uplatnila odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), c), e, a g) o. s. ř. Uvedla, že je nespornou skutečností, že došlo k poškození vozidla žalobkyně, když bylo vozidlo žalovanou opravováno po dopravní nehodě. Vozidlo bylo poškozeno pádem z heveru. Ke sporným otázkám pak soud I. stupně dovodil z provedeného dokazování nesprávná skutková zjištění. Skutkový závěr soudu o tom, že technický stav vozidla a bezpečnost nejsou ohroženy, nevyplývá z provedeného dokazování. Naopak se znalec vyjádřil o nutnosti provedení opravy v autorizovaném servisu, což v daném případě nebylo naplněno a také uvedl, že žalovaná neprováděla proměření geometrie a kontrolu vozidla po opravě z hlediska bezpečnosti a technický stav a kvalitu opravy nebylo možno prověřit. Žalobkyně dále uvedla, že se soud I. stupně zabýval nesprávnou otázkou, a sice o jakou hodnotu se snížila cena vozidla po opravě po pádu heverem. Zcela však opomenul právo žalobkyně zvolit si způsob náhrady způsobené škody a dále se nezabýval skutečností, že žalovaná její přání neuposlechla a přes její nesouhlas zcela svévolně vozidlo opravila. Uvedeným postupem bylo rozhodnuto de facto v rozporu se zákonnou úpravou, tedy v rozporu s ust. § 2951 odst. 1 o. z., neboť nebylo respektováno, že si žalobkyně zvolila náhradu škody v penězích a nikoliv uvedení v předešlý stav. Odkázala přitom na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 2221/07. Smyslem a účelem ustanovení přiznávajícího poškozenému právo na náhradu škody je zajistit, aby mu v plné míře byla kompenzována majetková újma, nicméně v tomto případě byla žalobkyni kompenzována majetková újma minimálně, a to navíc v situaci neautorizované opravy vybavením a součástkami bez garance potřebné kvality a bez provedení testů a technického zhodnocení kvality. 10. V další části odvolání žalobkyně rozebrala pojem – uvedení do původního stavu, akcentovala právo volby způsobu náhrady škody, uvedla, že náklady na opravu vozidla přesáhly hranice úměrnosti. Pokud je pak nyní žalobkyně nucena si ponechat neodborně opravené vozidlo, u něhož ani znalec nebyl schopen ověřit bezpečnost a kvalitu opravy, jedná se o porušení principu plné kompenzace. Postupem a rozhodnutím soudu I. stupně je fakticky schvalováno nezákonné jednání žalované. Dále žalobkyně namítala, že kromě nesprávně zjištěného skutkového stavu a nesprávného právního posouzení věci, je rozsudek soudu I. stupně i nedostatečně odůvodněn. Z rozsudku soudu I. stupně není zřejmé, proč se nezabýval skutkovým závěrem, o kterém sám konstatoval, že jej považuje za prokázaný (nesouhlas žalobkyně s opravou vozidla), a přistoupil k rozhodnutí o částce, o kterou se snížila hodnota vozidla po provedené opravě. Dále soud I. stupně v odůvodnění svého rozhodnutí nevysvětlil, proč nevyhověl návrhu žalobkyně na přiznání plné kompenzace při nemožnosti uvedení vozidla v předešlý stav, navíc v situaci, kdy s opravou vozidla ž