62 CO 92/2022-958 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku [částka] (výrokem I/). Dále uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů [anonymizováno] částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrokem II/). Naposledy rozhodl o tom, že [role v řízení] je povinen zaplatit českému státu poukázáním na účet Obvodního soudu pro Prahu 7 na nákladech státu – svědečném – částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrokem III/). 2. Takto rozhodl soud I. stupně v pořadí již druhým rozsudkem o žalobě, kterou se [role v řízení] domáhal proti žalované původně vystavení a doručení platebního výměru, v němž bude stanoven osobní příplatek ve prospěch [role v řízení] částkou [částka]. [role v řízení] totiž namítal, že dle jeho informací, ředitel správy logistického zabezpečení rozhodl o zvýšení osobního příplatku kolegyni [role v řízení] [příjmení] [jméno] [příjmení] (dále jen„ Mgr. [příjmení]“) na částku [částka]. Podle přesvědčení [role v řízení] [příjmení] [příjmení] (na stejné pracovní pozici jako [role v řízení], se stejnou pracovní náplní, s mladším termínem nástupu do zaměstnání) nedosahovala takových pracovních výsledků, ani neplnila větší rozsah pracovních úkolů než kolegové na stejném pracovním zařazení, pročež má [role v řízení] za to, že jeho plat byl stanoven nespravedlivým způsobem a na pracovišti došlo ze strany žalovaného v jeho neprospěch k nerovnému zacházení. 3. Dne [datum] podal [role v řízení] návrh na odstranění platové diskriminace a návrh na zvýšení osobního příplatku a dne [datum] se domáhal změny žalobního petitu a požadoval zaplacení částky [částka] s tím, že Mgr. [příjmení] pobírala od [datum] osobní příplatek [částka] a on pouze [částka], když rozdíl mezi těmito částkami činí [částka], za rok tak [částka], přičemž [role v řízení] se domáhal úhrady za 60 měsíců. Soud I. stupně svým usnesením ze dne [datum] připustil změnu žaloby (k tomu srov. č. l. 140 spisu). 4. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout a poukázala na to, že osobní příplatek je nenárokovou složkou platu a je závislá na [anonymizováno] zaměstnavatele. Akcentovala, že ke zvýšení osobního příplatku [role v řízení] mohla přistoupit pouze za předpokladu, že v okolnostech, za kterých byl osobní příplatek žalobci přiznán, došlo k takové změně, že by bylo na místě poskytnout jej ve větším rozsahu, což však nebyl případ [role v řízení]. Dále vznesla námitku promlčení. 5. Ve věci samé pak bylo prvostupňovým soudem rozhodnuto již dne [datum rozhodnutí] rozsudkem pod č. j. [číslo jednací], jímž byla žaloba zamítnuta a žalobci uložena povinnost k náhradě nákladů [anonymizováno] ve výši [částka]. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl k odvolání [role v řízení] rozsudek soudu I. stupně potvrzen, kdy v reakci na žalobu pro zmatečnost, byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek odvolacího soudu zrušen pro naplnění zmatečnostního důvodu podle § 229 odst. 3 o. s. ř., což následně vyústilo ve zrušení i původního rozsudku soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]) a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu [anonymizováno], neboť věc byla projednána v jiném složení senátu, než jak určoval rozvrh práce a došlo tak k porušení principu zákonného soudce. 6. V novém [anonymizováno] pak soud I. stupně vyšel ze zjištění, která podrobně zrekapituloval v odstavcích 4 až 13 napadeného rozsudku, a která učinil z pracovní smlouvy uzavřené mezi účastníky [anonymizováno] dne [datum], rozvázání pracovního poměru dopisem žalované ze dne [datum], zápočtu praxe [role v řízení], platových výměrů [role v řízení], pracovní smlouvy uzavřené mezi žalovaným a Mgr. [příjmení], popisu pracovního místa Mgr. [příjmení], platových výměrů Mgr. [příjmení], zápočtu praxe Mgr. [příjmení], opatření ředitele správy logistického zabezpečení, dokladu o provedení předběžné řídící kontroly, personálního spisu Mgr. [příjmení], usnesení [anonymizována čtyři slova] ze dne [datum], soudního spisu Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. [spisová značka], sdělení mzdové účtárny, kopií referátníků, závěrečné zprávy komise k prošetření škod vzniklých marným uplynutím lhůt u nedořešených dopravních nehod, [anonymizováno] o spáchání deliktu, [anonymizováno] ze dne [datum], výpovědí svědků [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [jméno], Mgr. [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení], výpovědi [role v řízení], přepisu zvukového záznamu ze dne [datum] a z výpisu vyřízených spisů. K nahrávce ze dne [datum], kterou [role v řízení] navrhl provést jako důkaz soud I. stupně konstatoval, že tento důkaz byl pořízen bez vědomí nadřízeného. Konstatoval však, že již dříve v [anonymizováno] byl proveden důkaz přepisem tohoto zvukového záznamu a bylo z něj zjištěno, že nadřízený požadoval, aby [role v řízení] předkládal novému vedoucímu hotové a kompletně zpracované materiály, dále pokud mu bude dávat někdo úkoly, tak jedině přes vedoucího a pokud se vzdálí z pracoviště, aby to sdělil vedoucímu. 7. Soud I. stupně se nejprve zabýval relevancí námitky promlčení vznesené k žalobnímu nároku ze strany žalované, přičemž s odkazem na ustanovení § 16 odst. 1, § 17, § 265 odst. 2 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zák. práce“), § 10 odst. 1 a § 5 odst. 6 zák. č. 198/2009 Sb. a § 100 odst. 2 a § 101 zák. č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen ve zkratce„ obč. zák.“) dospěl k závěru, že [role v řízení] podal žalobu u soudu dne [datum] s tím, že dne [datum] navrhl změnu žalobního petitu a požadoval zaplacení částky [částka], kdy se však nejednalo o změnu žaloby dle ustanovení § 95 o. s. ř., pouze o vyčíslení nároku na základě již žalobou loženého skutkového stavu věci a nárok [role v řízení] tak promlčen není. 8. K nároku samotnému pak soud I. stupně po právní stránce odkázal na ustanovení § 16 odst. 2, § 110, § 131 odst. 1 a 2 zák. práce a na [anonymizováno] Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]. 9. Na základě provedených důkazů učinil soud I. stupně zjištění, že [role v řízení] i Mgr. [příjmení] byli zařazeni na stejný druh práce ([role v řízení] od [datum] a Mgr. [příjmení] od [datum]); oba byli zařazení do 13. platové třídy, přičemž žalobci byl od [datum] přiznán osobní příplatek ve výši [částka] a Mgr. [příjmení] od [datum] ve výši [částka] a od [datum] ve výši [částka]; rozsah případů přidělovaných žalobci a Mgr. [příjmení] byl přibližně stejný; náplň práce [role v řízení] i Mgr. [příjmení] spočívala nejen ve vymáhání pohledávek, ale jednalo se i o kontrolu smluv (z oblasti veřejných zakázek, hospodaření s nemovitým majetkem i movitým majetkem); fokus Mgr. [příjmení] byl především na smluvní vztahy a fokus [role v řízení] na řešení škod; ve vztahu k žalobci byly evidovány rozdílné názory s nadřízeným co do respektování příkazů a neplnění úkolů v daném čase a kvalitě; Mgr. [příjmení] plnila úkoly v takové kvalitě, a na jiné kvalitní úrovni, aby jí bylo přiznáno osobní ohodnocení (oceněna byla především snaha řešit problém a pružnost, nadstandardní pracovní morálka); žalobci chyběla pružnost a praktická odbornost. [role v řízení] sám připustil, že byl často u lékaře a jeho agendu tak vyřizovala v jeho nepřítomnosti Mgr. [příjmení]; [titul]. [jméno] žalobci ústně i písemně vytknul jeho práci; práce [role v řízení] byla hodnocena kladně jen ze strany svědkyně [titul]. [jméno] [příjmení], avšak tato nebyla nadřízenou [role v řízení] a pracovní poměr ukončila dřív, než bylo Mgr. [příjmení] přiznáno vyšší osobní ohodnocení; [titul]. [jméno] [příjmení] vyloučil, že [role v řízení] byl diskriminován z hlediska [anonymizována dvě slova] a vůbec všeho, k diskriminaci nebo k nerovnému zacházení nedošlo, Mgr. [příjmení] byla hodnocena jako lepší pracovník, než [role v řízení] a osobní příplatek a jeho výše byla rozhodnutím vedoucích pracovníků; zvyšování osobního ohodnocení obou pracovníků bylo vyloženě a jedině na základě výsledků práce; nebylo rozlišováno a diferencováno, zda je to muž nebo žena, ani věkově. 10. Při reflektování výše uvedeného soud I. stupně konstatoval, že žalovaná prokázala, že neporušila zásadu rovného zacházení vůči žalobci. Dále konstatoval, že nelze spatřovat diskriminaci (přímou ani nepřímou) v prověřování [anonymizováno], že si [role v řízení] měl svlékat kalhoty na pracovišti a dále v tom, že zaměstnavatel trval na vedení evidence docházky, kdy povinnosti [anonymizováno] je hlásit svoji nepřítomnost na pracovišti. Ani úkony [role v řízení] spočívající v [anonymizováno] podezření ze zmanipulování veřejné zakázky a v upozornění zaměstnavatele na dodržování zákonů na pracovišti neshledal soud I. stupně za projev světového názoru [role v řízení]. Akcentoval, že názor je myšlenkový soubor, který se následně aplikuje v praxi, jde o životní postoj a praxi, životní metodu, přičem