68 CO 313/2022-456 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I), zamítl žalobu co do částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z této částky od [datum] do zaplacení (výrok II), žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši [částka] ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho advokáta (výrok III) a současně i povinnost náhradit náklady státu s tím, že jejich výše a splatnost bude stanovena v samostatném usnesení (výrok [příjmení]). Usnesením ze dne [datum] byl rozsudek doplněn o výrok V., jímž byla povinnost k náhradě nákladů státu uložena i žalovanému. Výše nákladů státu a jejich splatnost pak byla ve vztahu k oběma účastníkům řízení určena v usnesení ze dne [datum] tak, že žalobkyně je povinna zaplatit z tohoto titulu částku [částka] a žalovaný částku [částka], oba ve lhůtě 3 dnů. 2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] z titulu bezdůvodného obohacení, jehož se žalovanému mělo dostat tím, že v době od [datum] do [datum] bez právního důvodu užíval nemovitosti žalobkyně - pozemek parc. [číslo] s rodinným domem [adresa] a pozemek parc. [číslo] zapsané na [list vlastnictví] pro katastrální území Motol, obec Praha (dále též jen“ předmětné nemovitosti”). 3. Soud I. stupně vyšel ze skutkových zjištění, která popsal v odst. 4 až 50 napadeného rozsudku, na něž odvolací soud pro stručnost odkazuje. V krátkosti lze shrnout, že soud I. stupně vzal za prokázané, že žalobkyně se stala vlastnicí předmětných nemovitostí na základě kupní smlouvy ze dne [datum], uzavřené s [jméno] [příjmení], matkou žalovaného, jež nemovitosti získala na základě vypořádání zúženého bezpodílového spoluvlastnictví manželů. [příjmení] [jméno] [příjmení] v kupní smlouvě prohlásila, že ke dni jejího podpisu žalovaný užívá nemovitosti bez právního důvodu a že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], mu byla uložena povinnost nemovitosti vyklidit do 15 dnů od zajištění náhradního bytu. Žalovaný v rodinném domě, jenž je součátí předmětných nemovitostí, bydlel minimálně od svých 18 let a za jejich užívání svým rodičům (a později žalobkyni) nic neplatil. V předmětném období, za něž je žádáno bezdůvodné obohacení, užíval se svou rodinou toliko první patro domu, v němž se nachází byt o velikosti 3 + [anonymizováno]. Otec žalovaného, [příjmení] [příjmení], je statutárním ředitelem a předsedou správní rady žalobkyně. Žalovaný vlastní jeden kus akcie žalobkyně. V lednu [rok] podal otec žalovaného [příjmení] [příjmení] návrh na rozvod manželství s matkou žalovaného, [jméno] [příjmení], a od té doby začaly žalovanému chodit dopisy s výzvou, aby dům opustil. Žalovaný se i s rodinou z domu vystěhoval v [anonymizováno] [rok] a dopisem ze dne [datum] byl ze strany žalobkyně vyzván k vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka]. Výše obvyklého nájemného za srovnatelnou bytovou jednotku, jakou užíval žalovaný, byla zjištěna ze znaleckého posudku a v roce [rok] činila [částka] měsíčně. 4. Na zjištěný skutkový stav soud I. stupně aplikoval § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen“ o. z.”), jakož i § 609 a násl. o. z. a § 8 o. z. a dospěl k závěru, že za období od [datum] do [datum] je nárok (vzhledem k tomu, že žaloba byla podána dne [datum]) promlčen. Jelikož žalovaný se tohoto promlčení dovolal, nelze žalobkyni za tuto dobu právo (z důvodu promlčení) přiznat. 5. Ohledně další části uplatněného nároku soud I. stupně uvedl, že byť z objektivního hlediska byly splněny podmínky pro vznik práva žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení za období od [datum] do [datum] (neboť žalovaný užíval byt v prvním patře jejího domu, aniž by jí za to cokoliv platil), nelze odhlédnout od širšího rámce, v němž k jeho obohacení mělo dojít. Žalovaný je synem osoby, která byla v době od [datum] do [datum] statutárním orgánem žalobkyně, přičemž vztahy mezi žalovaným a jeho otcem, ale též mezi oběma rodiči žalovaného se od roku [rok] zhoršovaly, a postupně tak sešlo z jejich původního plánu, že předmětné nemovitosti bude užívat žalovaný. Je zřejmé, že s požadavkem na to, aby žalovaný za užívání nemovitostí platil, přišla žalobkyně jako právnická osoba ovládaná otcem žalovaného až poté, co vztahy mezi žalovaným a jeho otcem byly vážně narušeny. V tomto okamžiku začal otec žalovaného, vystupující za žalobkyni, ignorovat původní dohodu mezi žalovaným a jeho rodiči. Z toho lze vysledovat, že pravým důvodem podání této žaloby je osobní nevraživost otce žalovaného a že jejím cílem je další prohlubování osobního konfliktu, a nikoliv důvodné bránění práva žalobkyně. Takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Proto byla žaloba, i pokud jde o požadavek na vydání bezdůvodného obohacení za dobu od [datum] do [datum], zamítnuta. 6. Situace se ale změnila poté, co žalobkyně dopisem ze dne [datum] vyzvala žalovaného k uzavření nájemní smlouvy v termínu do [datum], čímž dala najevo, že s dalším bezplatným užíváním předmětných nemovitostí ze strany žalovaného nesouhlasí. Od tohoto okamžiku lze hovořit o tom, že nárok na vydání bezdůvodného obohacení je uplatňován po právu. Tímto okamžikem se totiž osobní konflikt žalovaného a jeho otce promítl do právní roviny. Soud I. stupně proto žalobě vyhověl za dobu od [datum] do [datum], ale pouze za užívání bytu v prvním patře rodinného domu, a to ve výši [částka] měsíčně. Žalobkyni se totiž přes poučení dle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen“ o. s. ř.”), nepodařilo prokázat, že by žalovaný její nemovitosti užíval ve větším rozsahu. Za dobu od [datum] do [datum] byla žalova zamítnuta, neboť po výměně zámků, nejpozději k [datum], žalovaný nemovitost užívat nemohl. 7. O nákladech řízení mezi účastníky navzájem bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a o nákladech státu dle § 148 odst. 1 o. s. ř. 8. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, jímž napadla zamítavý výrok o věci samé (ad II) a závislé výroky o nákladech řízení (odvolání podala i proti usnesení, jímž byla samostatně stanovena výše náhrady nákladů státu). Nesouhlasila se závěrem, že žalovaný užíval z předmětných nemovitostí jen byt v prvním patře rodinného domu: v této souvislosti poukazovala na to, že (jak vyplynulo z provedeného dokazování) žalovaný měl své věci uloženy i v jiných částech domu a že měl (díky klíčům) přístup k celým nemovitostem, a proto záleželo pouze na něm, co a v jakém rozsahu bude fakticky užívat (ostatně vyklizení všech předmětných nemovitostí se v roce [rok] soudně domáhala již matka žalovaného). Je tak na místě vyjít ze závěrů vyjádřených v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], dle nichž nabytí majetkového prospěchu nelze vázat pouze na faktické užívání věci, neboť majetkovou hodnotu představuje již samotné užívací právo, a proto bezdůvodné obohacení vzniká i tomu, kdo bez platného právního titulu na úkor vlastníka dosáhl postavení detentora věci například tím, že nemovitost měl uzamčenu a měl ji přístupnou jen pro sebe a svou potřebu, a to bez ohledu na to, nakolik intenzivně ji skutečně využíval. Za nesprávné měla žalobkyně i zjištění soudu I. stupně stran toho, že otec žalovaného měl být v období od [datum] do [datum] jediným statutárním orgánem žalobkyně. Byl to naopak žalovaný, kdo v období od [datum] do [datum] působil jako statutární ředitel a předseda správní rady žalobkyně, a tedy ji až do [datum] řídil. Na tomto místě žalobkyně poukazovala na [ustanovení pr. předpisu], o obchodních korporacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen“ zákon o obchodních korporacích”), dle něhož by žalovaný musel mít k bezplatnému užívání nemovitostí žalobkyně souhlas valné hromady. Existence takového souhlasu však v řízení prokázána nebyla. Pokud jde o výpověď svědkyně [jméno] [příjmení], žalobkyně namítala, že soud I. stupně z ní vycházel bez dalšího, aniž by ji hodnotil v souvislosti s ostatními provedenými důkazy, které jsou s ní v přímém rozporu (jako je kupní smlouva ze dne [datum], dohoda o narovnání z téhož dne a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum]) a v jejichž světle se výpověď svědkyně, stranící žalovanému, jeví jako nepravdivá a nevěrohodná. Obdobně nevěrohodná je i výpověď svědkyně [jméno] [příjmení], manželky žalovaného, která měla evidentní zájem na výsledku tohoto sporu. Nelze proto souhlasit s tím, že žalobkyni bylo požadované plnění odepřeno (přestože soud I. stupně dospěl k závěru, že podmínky pro vydání bezdůvodného obohacení by jinak byly naplněny), a to pro údajný rozpor s dobrými mravy, neboť mimořádné důvody, které soud I. stupně ve svém rozsudku zmiňuje, nemají potřebnou oporu v provedeném dokazování. Pokud jde o vlastní výši bezdůvodného obohacení, z